"Celý podzim byl krásný. Jsem rád, že jsem tu šanci znovu dostal a daří se mi víc než před dvěma lety, kdy jsem se do sestavy Sparty dostal poprvé," těší talentovaného obránce, který v roce 2011 jako kapitán dovedl reprezentační devatenáctku ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy.
Brabec je sparťanským odchovancem, který ještě v dorosteneckém věku přestoupil do Viktorie Žižkov. Tam si ligu zahrál poprvé, ale v roce 2011 se do Sparty vrátil. V minulém ročníku hostoval v Brně a v letenském klubu se naplno prosadil na podzim.
Během povedeného půlroku si připsal deset ligových zápasů a dal první tři góly v životě.
"Všechno funguje, podzim jsme zakončili na prvním místě... Možná ještě víc než já to prožívají rodiče. Ti z toho mají velké nervy," usmál se člen reprezentační jedenadvacítky.
Kdo prožívá vaše zápasy víc? Maminka, nebo tatínek?
Větší nervák je asi taťka. Občas se mnou probírá i chyby, ale fotbal na vysoké úrovni nikdy nehrál, a tak kritiku nechávám spíš na trenérech.
Ale fotbale hrál, ne?
To ano, ale jen někde v přeboru.
Na podzim jste se dostal do základní sestavy, zatímco jen mezi náhradníky byli zkušení Ondřej Švejdík nebo Tomáš Ujfaluši. Jak jste to bral?
V létě jsem šel do přípravy s tím, že se chci o své místo v týmu poprat. Úvod nebyl, jak jsem si představoval, protože jsem se moc nedostával do základní sestavy ani v přátelským zápasech. V obraně hráli Mario Holek, Roman Polom a pak se dostalo i na Ondru Švejdíka. Ale nakonec to dopadlo takhle... Byl jsem připravený a jsem rád, že jsem šanci dostal a využil ji.
Jak to vzali Švejdík s Ujfalušim?
V pohodě. Oba jsou to profesionálové a rozhodnutí trenérů brali. Oba mě podporovali.
Když další obránce Tomáš Zápotočný přestoupil do Příbrami, tak jako důvod nepřímo zmínil vás. Nelíbilo se mu, že Sparta dává přednost mladým na úkor zkušenějších. Zaregistroval jste to?
Ano, ale krátce nato jsme se někde viděli a sám mi řekl, že to nebylo nic proti mně.
Tomáš Ujfaluši toho ve Spartě moc neodehrál a teď v zimě předčasně ukončil kariéru. Jaký byl v kabině?
Za ten půlrok ve mně zanechal velký dojem. Je to osobnost, neuvěřitelný člověk. Hodně mě podporoval, i když sám hrát nemohl. Radil mi a říkal, co jsem udělal špatně. I když už tady není, tak zůstáváme v kontaktu. Kdo by to byl řekl, že já si budu psát s Tomášem Ujfalušim?
V létě do týmu přijde jiný zkušený obránce - Radoslav Kováč z Liberce. Nebojíte se, že vás o místo připraví on?
To teď neřeším. Co mám informace, tak Radek je pozitivní kluk, který mi svými zkušenostmi může jenom pomoct. Určitě to nevnímám jako něco, co může moji kariéru přibrzdit. Těším se, až tady bude s námi.
Ve Spartě jste zažil i Tomáše Řepku.
Ale to bylo v době, kdy jsem jen občas trénoval s áčkem a on byl naopak na odchodu. Viděli jsme se párkrát a myslím, že by mě asi ani nepoznal, kdybychom se třeba potkali na ulici.
Jste pyšný, že i díky vám měla Sparta na podzim nejlepší obranu v lize?
Poslouchá se to hezky, ale musíme to potvrdit i na jaře. Všechno se bude počítat až na konci.
Sám jste se v září stal i Hráčem měsíce. Asi jste si kvůli tomu vyslechl nějaké legrácky v kabině, co?
Nějaké průpovídky tam byly... Třeba že teď už to může vyhrát opravdu každý. Ale to beru, je to z legrace.
Za první zápas nebo první gól se dává určitá částka do týmové kasy. Má svou položku i vítězství v téhle anketě?
Nejdřív tam nebyla, ale nakonec ji kluci vytvořili. Když jsem se doslechl o nominaci, tak jsem to hledal a žádná taková položka tam nebyla. A pak to tam starší kluci najednou našli. Ale to jsou věci, za které zaplatím rád.
Dá se teď zpětně říct, že vám v kariéře pomohla angažmá na Žižkově a v Brně?
Člověk nikdy neví, jaká cesta vede k cíli. Na Žižkov jsem se dostal v šestnácti letech, začínal jsem mezi dospělými. Tehdy tam hráli Luděk Stracený, Petr Švancara, Petr Gabriel... A nakonec jsem tam udělal i první ligový start. Velká zkušenost. Navíc jsem zažil i prostředí, kde není tolik peněz a servis není takový jako ve Spartě.
O to víc si toho teď ceníte?
Přesně tak. Člověk si toho hned víc váží.
A Brno?
Znovu jsem se tam potkal s Petrem Švancarou. Celé to bylo takové zběsilé - přišel jsem ve čtvrtek a o víkendu už jsem hrál první zápas. Ale hodnotím to jenom kladně. V Brně jsem nasbíral nějakých osmnáct startů v první lize a těžím z toho doteď.
Vzpomenete si ještě občas na mistrovství Evropy devatenáctek?
Se spoluhráčem Láďou Krejčím na to vzpomínáme rádi. I když já mu vždycky říkám, že už je to dějepis. Každopádně to byl skvělý zážitek, i když už jsme o dva a půl roku dál.
Vaši generaci čeká příští rok mistrovství Evropy jedenadvacítek - doma v Česku.
Bude to velký šampionát pro celé Česko. Jsem rád, že to padlo zrovna na náš ročník. Myslíme na to celkem často a trenéři jedenadvacítky nám to vtloukají do hlavy.
Může se povést to samé jako devatenáctce v roce 2011?
V našich silách je, abychom s ostatními týmy hráli rovnocennou partii. Máme rok a půl na to, abychom se připravili a na nejlepší stačili.
Věříte, že v Česku zavládne fotbalová euforie?
Když si vzpomenu, co se dělo během toho mistrovství devatenáctek... Rodiče mi tehdy posílali fotky titulků v novinách. A to jsme byli jen neznámá devatenáctka! Snad to fanoušky přiláká a euforie nám pomůže k dobrému výsledku.
Mimochodem, v jedenadvacítce nastupujete s Tomášem Kalasem, který už si vyzkoušel i dres áčka. Co vy?
To si teď vůbec nepřipouštím, to je jen další fáze. Kéž by se jednou poštěstilo. Ale teď se soustředím na Spartu a jedenadvacítku.
Zatím se vám sny plní...
Doufejme, že to tak bude pokračovat. Ale teď zůstávám nohama na zemi.
