"Udělali jsme tady ostudu, ale někomu jako by to bylo jedno. Hráčům, kteří to zabalili, bych přál, aby museli projít uličkou jásajících sparťanských fanoušků jako já cestou na tiskovou konferencí," říkal slávistický trenér František Cipro a po jedné z nejtěžších porážek kariéry se mu do očí draly slzy.
ANKETA: Nejpamátnější zápas volte zdeHlasovat můžete do neděle 14. dubna do 23 hodin |
Abyste si oživili zaprášené vzpomínky, pak vězte, že Slavia měla tehdy většinu sezony 1999/2000 pod kontrolou. Jela na titul a poprvé prohrála až ve 24. kole na Žižkově! Jeden zádrhel, řeklo by se, jenže klubový šéf Leška následně rozdal nesmyslné pokuty, slávisti se rozhádali a vykolejený tým promrhal svůj náskok, který si před Spartou neustále udržoval.
Jen velké derby ve 28. kole mohlo propad zastavit...
Nezastavilo.
Ačkoli skóre otevřel slávista Dostálek, na hřišti se konala velkolepá sparťanská jízda. Z 0:1 na 5:1 za necelých padesát minut. Poslední půlhodinu se hosté tiše modlili, aby už byl konec.
Nejpamátnější zápasAnketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Díky odvaze, vyprodané Letné, mladíčkovi Rosickému a střelci Lokvencovi kráčeli sparťané neochvějně za trofejí. Slavia se ztrapnila, neunesla tíhu okamžiku a trenér Cipro, aniž by vyřkl jeho jméno, našel jednoho viníka v Pavlu Horváthovi. Obvyklý lídr a klíčový záložník se těšil na mistrovství Evropy, v létě měl přestoupit do ciziny, proto trenéra nepříjemně zaskočilo, když si o přestávce řekl o střídání kvůli zranění. Cipro mu nevěřil. Vypadalo to, jako by derby... Prodal.
Takhle o tom Horváth vypráví ve své autobiografii Můj příběh nekončí:
Už jsme prohrávali, když mi při odkopu křuplo v pravém kotníku. Hrát na prázdném stadionu, museli by to prasknutí slyšet i všichni ostatní. Strašná bolest. Odkulhal jsem za lajnu a trenér na mě: "Nech si to zavázat a jdi zpátky."
"Cože? Bolí to jako čert."
Šéf je šéf. Nechal jsem si kotník zatejpovat a stejně to nešlo, sotva jsem mohl na pravou nohu došlápnout. Ještě jsem zkusil čtyři minuty ve druhém poločasu a pak už jsem měl bolestí mžitky před očima. I v perfektním stavu bych těžko mohl něco změnit, když jsme prohrávali 1:3. Sparta nás drtila, získala sedmadvacátý titul a já se belhal do šatny. Když sparťané na balkonu otevírali šampaňské, já dole na parkovišti tiše brečel v autobusu.
Sezona mi zhořkla. Zhořkla mi vlastně celá éra ve Slavii.
S Ciprem jsem pořádně promluvil až téměř dva roky poté. Když jsem se přišel do Edenu rozloučit, potkal jsem trenéra před hlavní tribunou. Ani jsme si nepodali ruku, jen prohodil: "Kdy přijdeš trénovat?"
Já na to uraženě: "Už nikdy."
On byl tehdy přesvědčený, že jsem musel derby prodat. Z toho pomyšlení mě mrazí. Nedokážu si představit, kolik peněz by musela Sparta nabídnout, abych byl ochotný o tom vůbec přemýšlet. To by musely být miliony a stejně bych nakonec řekl NE!
Shodou okolností se blíží další derby a znovu se bude hrát na Letné. I v sobotu večer bude ve hře titul a také tentokrát si o něm Slavia může nechat jenom zdát.
Památné derby Sparta - Slavia 5:16. května 2000 Branky: 19. Dostálek (0:1) 21. Lokvenc (1:1), 32. Lokvenc (2:1), 34. Gabriel (3:1), 53. Baranek (4:1), 67. Novotný (5:1). Rozhodčí: Beneš. Diváků: 18 849. Sparta: Blažek - Novotný - Fukal, Bolf (46. Horňák), Gabriel - Baranek (86. Sionko), Jarošík, Svoboda, Rosický - Siegl, Lokvenc. Trenér Hašek. Slavia: Černý - Rada - Vlček (60. Kozel), Koller - L. Došek, Ulich, Dostálek, Horváth (50. Šoltis), Kuchař - T. Došek (58. Vágner), Zelenka. Trenér Cipro. |
