"Byl jsem nervóznější, než když jdu do zápasu," svěřoval se fotbalový vtipálek po konci představení v Míkovicích na předměstí Uherského Hradiště, kde za místní tým FC Slovácko hraje.
"S míčem si přece jen věřím víc, ale i tady jsem se snažil naplnit své krédo, že chci pobavit lidi." A to se Švancarovi vskutku povedlo.
Právě jemu se totiž tleskalo v uherskohradišťském Slováckém divadle.
Předehra: mim Kuba
Útočník přijde na řadu ve druhé části představení. Do té doby sedí těsně pod pódiem s jednoduchými kulisami, dvěma židlemi u stolu, nad nímž visí rám s oknem a v něm nakreslené venkovské stavení a kostelík.
Ještě bez hráčova přičinění poprvé zasáhne do revue s písněmi měkký míček: je hozen do davu a o koho se otře, musí k moderátorovi večera, herci Davidu Vackemu.
Nešťastníkem – aspoň se jako nešťastník tváří – je středoškolák Kuba, věřme, že plnoletý, neboť jediné, co se ze zaraženého chlapce podaří dostat, je, že jeho koníčkem je návštěva barů.
"Doporučíš nám nějaký?" pobízí ho moderátor. "Dobrý je jeden támhle za rohem," zamumlá Jakub, a tím má nechtěnou roli prozatím za sebou.
"Hezky jsme si popovídali," glosuje ironicky němohru Vacke.
Krátké vystoupení "talentovaného mima" je předehrou pro Švancaru, s nímž naopak přijde na scénu vodopád slov.
Hlavní část: Rychlý šíp Petr
Hrdina večera měl jedinou podmínku. "Abych dopředu nevěděl, o čem si budeme povídat. Nic není domluveného, vše je improvizace."
V tom se Švancarova výchozí pozice podobá té na hřišti, i tam ho ke kulišárnám inspiruje momentální situace.
Na trávníku v tom zpravidla nezklame a určitě nezklamal ani v divadle. I když se omlouval za prostoduchost, neboť měl po tréninku, kde hodně hlavičkoval...
"Vývoj na burze probíráme raději ještě před tréninkem," řekne. A když sál burácí smíchy, jiskří mu oči a zjevně ve svém živlu téma dál rozvíjí.
"Jsme na tom ale líp než v parlamentu – tam poslanci ráno hlavičkují a až pak jdou do práce," přisadí si. A pak ještě: "Tady Kuba dnes trénoval dvoufázově," ukáže na předchozího hosta a vyvolá další vlnu veselí.
Snad aby si lidé vydechli, obrací se moderátor na kolegy starající se o hudební vložku: "Chtělo by to písničku."
"Není problém," zvedá se Švancara demonstrativně ze židle.
Písně se nakonec zhostí profesionálové, není však vyloučeno, že v budoucnu bude útočník jedním z nich.
Existuje vize, že by si mohl zahrát v muzikálu z repertoáru divadla, v úvahu prý přichází představení Do naha! nebo Rychlé šípy. Na angažmá možná dojde, až na tom bude FC Slovácko lépe, nyní je příčku od sestupu, což není nejlepší čas na srandičky.
Ale smutnit také pořád nejde a Švancara přijel bavit. Vzpomínal třeba na školu, kde ho za rošťárny tahal za kotlety učitel s přezdívkou Hitler, a tak se budoucí fotbalista naschvál ostříhal.
"Jednou jsme srazili stoly a hráli pinec, Hitler nás načapal, volá mě a já si myslím: Ty vole, to jsem zvědavej, co mi uděláš, když nemám vlasy. On vztekle bouchl do pingpongového míčku, který to vydržel, a Hitler si o něj rozbil hodinky."
Místo učitelů teď Švancara "válčí" se sudími, tak tedy něco o nich:
"Míč jde ode mě za čáru, ale já mávám, že máme roh, a rozhodčí fakt na roh ukazuje. Říkám mu: Vidíš, když chceš, pískáš výborně!"
Závěr: společná scénka
David Vacke má po představení na krku šálu s nápisem FC Slovácko věnovanou Švancarou a nadšeně líčí: "Petr je pro tento druh pořadu hotové požehnání, je úžasně bezprostřední."
Než se spíkr s fotbalistou v nenápadném kulturáčku rozloučí, poprosí ho, aby vykopl míček vstříc divákům a zásahem určil majitele dárku, kazety se dvěma lahvemi vína.
"Modlím se, ať to není Kuba," prohodí Švancara.
Jenže míč si tohoto mladíka s náušnicí v uchu skutečně najde a spustí se hlahol. "Máš nějaký proslov?" provokuje Švancara při předávání ceny.
Nemluva si však k všeobecnému překvapení vážně bere mikrofon. "Mám se vás optat," říká tentokrát směle, "jestli s námi nepůjdete do toho baru za roh."
A mistr improvizace překvapeně lapá po dechu, náhle marně hledá repliku. Místo ní se jen otočí zády k publiku, aby zakryl slzy smíchu.
Pohled na chechtajícího se klauna, toť hezká tečka za večerem.
Zbývá jen pro jistotu dopovědět, že výzvu k návštěvě baru Švancara nevyslyšel. Spořádaně odjel za rodinou do Brna.
