Šampaňské, fanoušci na hřišti. Slovácko slavilo jako při titulu

Páni, to byla fuška! Teprve týden před koncem ligy získali fotbalisté Slovácka jistotu, že si nejvyšší soutěž zahrají i v příští sezoně.

ZACHRÁNILI SE. Fanoušci Slovácka se radují. Mají jistotu, že si jejich tým první ligu zahraje i v příštím ročníku. | foto: Jan Karásek, MAFRA

Prvoligový nováček nejprve se štěstím porazil 2:1 Příbram a záchranu v soutěži mu pár minut poté zajistila informace o tom, že konkurenční Kladno jen remizovalo na hřišti Bohemians 1905.

"Nejsem sice místní, ale když vidím, jak tady lidé fotbalem žijí, je pro mě největší odměnou, že nebudu trenér, který by byl podepsaný pod sestupem Slovácka," poznamenal kouč Miroslav Soukup, který tým vedl v posledních čtyřech zápasech namísto Josefa Mazury. "Záchrana je s Pepou naše společná práce, i on by to zvládl."

K udržení týmu dopomohl návrat k sázce na zkušenost, byť se tomu Mazura i Soukup zprvu vyhýbali. Třicátníci v čele se Švancarou, Zelenkou a především gólmanem Filipkem měli hlavní podíl na dvou závěrečných výhrách.

Proti Příbrami nejprve Švancara založil brejk, po němž předložil gólovou přihrávku Ondřejkovi. Na soupeřovo srovnání zase odpověděl šikovnou střelou z otočky Zelenka.

A Filipko pak soupeře přiváděl k šílenství zákroky proti ohromným šancím. "To byl muž kola," řekl Karol Marko, trenér Příbrami.

"Mira znovu prokázal své kvality. Stejně jako proti Mladé Boleslavi nás i tentokrát ve chvílích, kdy šlo do tuhého, výrazně podržel a uchránil ligu pro Slovácko," řekl domácí kouč Soukup. "Hráli jsme opět týmově, v takovém případě se pak ukážou i individuality."

Slovácko se přitom muselo vzpamatovat z vysoké středeční prohry 0:4 na hřišti Sparty, při níž trenér nenasadil karetně potrestané či ohrožené hráče, které si šetřil na Příbram. Tým si navíc uvědomoval, že domácí zaváhání se Středočechy by mohlo mít pro snahu o záchranu fatální následky.

"Nevěděl jsem, co naše situace s hráči udělá. Byli pod psychickým tlakem, vyhrát jsme totiž zkrátka museli. Z tohoto pohledu, ačkoliv vstup do utkání nebyl optimální, před nimi musím smeknout," řekl Soukup.

Oslava záchrany, již si pak hráči přímo na ploše užili společně s fanoušky, kterých dorazilo na zápas více než pět tisíc, se protáhla téměř na půl hodiny.

"Měl jsem pocit, že jsme snad získali titul nebo se aspoň dostali do evropských pohárů. Lidi jsou tady fantastičtí," smál se gólman Miroslav Filipko, který fanoušky také pokropil jedním z připravených šampaňských.

"Jsem rád, že se Slovácko zachránilo. Byl jsem tady počtvrté a bez ohledu na dnešní výsledek je mi to tady moc sympatické," svěřil se příbramský kouč Karol Marko.

Poslední utkání hraje Slovácko v sobotu v Plzni, výhrou si ještě může polepšit ze čtrnáctého místa na dvanácté.

Švancara: Konečně shodím vousy, manželku už to štvalo

Gól, na který čeká od podzimního trestu, sice i přes enormní snahu ani proti Příbrami vstřelit nedokázal, přesto nebylo pochyb, že právě Petr Švancara byl jedním z klíčových hráčů, kteří přivedli fotbalové Slovácko k výhře 2:1 nad Příbrami i k celé záchraně v první lize.

A po zápase to fanoušci svému miláčkovi dali náležitě najevo. "Snad čtyřicetkrát jsem se napil slivovice. Bylo to moc příjemné. Těžko se to popisuje, to musí člověk zažít. To nemá cenu nějak dál komentovat," vyprávěl Švancara, když po bujarém veselí přece jen prchl ze hřiště.

Je pro vás zadostiučiněním, že jste Slovácko k záchraně přivedli právě vy zkušenější hráči?
Řeknu to tak, jak to cítím. Tady se budou měnit hráči, trenéři a funkcionáři, ale lidi kolem zůstanou. Ti tu žijí a stále budou fandit svému klubu. A hned ukázali, jak jsou šťastní, že jsme jim tu ligu zachránili. Po zápase to vypadalo, jako bychom vyhráli titul. Samozřejmě, my za to máme peníze, ale já jsem hlavně šťastný, že jsme to zachránili pro skvělé lidi a že jsem u toho mohl být.

Byla v jarních zápasech nějaká chvilka, kdy jste už ztrácel naději na záchranu?
Určitě po Kladně. I loni ve Viktorce Žižkov jsme to zažívali. Když spadnete na předposlední místo v tabulce, moc veselo vám není. Ještě jsem přemýšlel po bezbrankovém poločase proti Boleslavi, jak to zlomit. A povedlo se to.

Díky záchraně konečně shodíte vousy. Jak vás to vůbec napadlo?
Komeťáci v čele s Radimem Bičánkem mi poradili, ať ten rituál zkusím. Tak jsme si s Tomášem Abrahámem řekli, že se nebudeme holit, dokud ta naše hra o záchranu neskončí. Už mě to štvalo, svědilo, manželka byla taky naštvaná. Teď to půjde rychle dolů.

Proti Příbrami bylo vidět, že máte enormní snahu prolomit své dlouhé čekání na branku.
Je pravda, že jsem šel za gólem o něco víc, než v jiných zápasech. Měl jsem nezvykle pět nebo šest střel a dvě šance. Dokonce jsem rozhodčímu Matějkovi říkal, že tu branku asi nedám, tak jestli by nebyl tak hodný a nepískl mi nějakou penaltu.
(směje se) Asi mi zrovna není gól souzený. Ale důležité je, že jsme vyhráli, v této chvíli jdou nějaké osobní statistiky stranou.

Zato jste řídil akci před prvním gólem. Proč jste si vybral Ondřejku namísto Zelenky?
Chtěl jsem si počkat na reakci příbramských stoperů. Ondřejka i Zelenka byli v ofsajdové pozici, ale Venca viděl oba stopery líp a mohl si je pohlídat, proto jsem přihrál jemu. Sice si přihrávku zpracoval jako vandrák, ale zaplaťpánbůh šanci proměnil.

Zachránění už jste, ale ještě vás čeká zápas v Plzni. Nastoupíte v plné síle?
Gól jsem pořád nedal, takže já hrát musím. (směje se) Na zápas se těším už teď a doufám, že trenér nepostaví náhradníky. Věřím, že budeme pokračovat v tom kvalitním fotbale, který jsme předvedli proti Příbrami. A možná už tam z mojí strany bude i nějaká ta Brazílie...

Jak to vypadá s vaším dalším působením ve Slovácku?
Smlouva mi běží dál a rád bych tady zůstal. Uvidíme, jak si vedení klubu vyhodnotí sezonu.

Poslední zápasy jste hrál se zlomenou kůstkou v ruce. Co vás s ní čeká dál?
Až po podzimu mi doktor z ruky vytáhne titanovou destičku. Ale to prý už je banální zákrok.