Hráči, kteří nejsou hladoví po úspěchu a jsou až moc spokojení. Hlavní problém prvoligových fotbalových Teplic, jak během své krátce podzimní šichty na Stínadlech poznal nový trenér Zdeněk Ščasný. Jeho vize je jasná: vytvořit mužstvo, které zase bude otesánkovsky "pojídat" vítězství.
"Když získáme šest posil, bude to dostatečné okysličení kabiny," myslí si Ščasný, jenž přebral žlutomodré v 10. kole po Lukáši Přerostovi.
Teplice přezimují pod hrozbou sestupu, třetí od konce.
Jaké je resumé podzimu?
Na to, jak jsou Teplice organizovaný a zajištěný klub a jakou mají historii, umístění neodpovídá. Jestli někdo má malinko dobrý pocit, že jsme na nesestupovém místě, tak to je hodně slabá náplast. Nesmí nás to uspat. Domácí výkony nás opravňují k sebedůvěře, ale musíme zapracovat, aby naše zápasy venku už nebyly nedůstojné. Mrzí mě, že doma jsme to zvládli, pak jsme jeli ven a zase to zhatili. Chyběla nám šňůra, aby byl klid.
Na svém hřišti patříte do špičky, ale pouhý bod z venku je bída.
Nezvládali jsme ty zápasy psychicky. Herně jsme se vždy nakopli, až když jsme prohrávali. Pozdě. Mluvil jsem o té venkovní bilanci s hráči. Říkali mi: Tady je to takhle pořád. Ale proč? Trápilo mě to, pátral jsem po hlubším důvodu. A ten je, že asi něco v kádru musí být špatně. To už není normální.
A co je tedy špatně?
Vyhodnotil jsem si to tak, že mužstvo je dlouhodobě hodně spokojené. Je o něj královsky postaráno, co hráči potřebovali, měli. Dobře, tak to má být. Ale za to musí odvádět adekvátní výkony. Někteří hráči neměli velkou motivaci hrát pohár. Tím nechci říct, že by je k tomu vedení netlačilo. Ale byli spokojení, jak to tady několik let probíhalo. Když si zvyknete, těžko se do toho sahá. Nebyla to jen otázka moje, ale i trenéra Petra Rady. Tehdy měli mimořádný rok, ale když jim o něco šlo, vybouchli.
Jak to změnit?
Jedině tréninkem, prací. A hlavně tím, že se kádr bude pomalinku obměňovat. Přijdou fotbalisté, kteří mají kvalitu a jsou psychicky silní. Každý říká: Já hraju srdcem. Ne, hlavně musí být ten kluk profesionál. Musí na hřišti nechat všechno, plnit, co chce trenér. Potřebujeme získat hráče hladové po úspěchu. Uklidňuje mě, že v Teplicích všechno funguje, což není ve všech klubech běžné. Vím tedy, že tým můžeme vhodně doplnit.
Komu ten hlad scházel?
Nešlo úplně o všechny. Jedna skupina hráčů byla spokojená, že jim to funguje. Druhá nemá stoprocentní kvalitu na klub jako Teplice. Tým nebyl optimálně složený. Ano, jsou tu kluci, kteří hrají výborně, když hraje výborně celé mužstvo. Ale já potřebuji ty, kteří budou výborní, když se nebude dařit. Až tehdy se ukážou charaktery. Vždycky tvrdím, že když to šlape, můžu postavit i dceru. A nikdo nepozná, že tam hraje. I když zrovna ona je psychicky odolná dost.
Už se Teplice vyrovnaly s tím, že hrají o záchranu?
Do téhle situace se může dostat jakýkoli klub na světě. Jenže kdo na to není zvyklý, pro toho je to psychicky složitější. Týmy, které válí o záchranu každoročně, si říkají: 16 bodů? Famózní! Ale stejných 16 bodů mají Teplice a hned je zděšení: Ježíšikriste, co se děje? Nesmíme panikařit. Protože panika a strach jsou nejhorší rádci.
Kdo vás posílí?
Stahujeme si z mosteckého hostování útočníka Mujagiče, na tréninku vypadá dobře. Pak chceme Smolu z Chomutova, který tady hrával. Ještě jeden je před uzavřením plus přijdou další tři. Většinou hráči nezatížení historií Teplic. Chci někoho na pravou stranu do obrany i zálohy, útočníka k Mahmutovičovi. Ale Fenin z Chotěbuzi se nevrátí. Měl jsem ho v hlavě, ale nepřijde. Nechci, aby pro něj Teplice byly jen zástrčka, kdyby munic lepšího nevyšlo. Když nenajdu něco vhodného u nás, možná využiju zahraniční hráče. Ale cizineckou legii dělat nechci.
Končí stoper Hošek, obránce Ježdík, útočník Melunovič a hlavně dlouholetý kapitán Lukáš.
U něj to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí, co jsem tady, to přiznám. Petr potvrdí, že máme hodně dobrý vztah. On není kluk, který by dělal bordel, byl lídr kabiny. Ale ještě chce hrát a asi by ho neuspokojilo, kdyby tady jen paběrkoval. Největší roli sehrálo, že obrana bez něj mi připadá o něco rychlejší, kompaktnější. On si byl vědomý, že není příliš rychlý a že nemá moc velkou rozehrávku. To jsem mu říkal vždycky. Petr si často stahoval záložníky k sobě, aby mu nikdo neutekl. Jenže nám to nabourávalo snahu o presink. Takže u něj nešlo o ten hlad ani o kvalitu, obojímá, ale o jeho způsob hry.
Kdo převezme roli lídra?
Zkušený Štěpán Vachoušek je super kluk charakterově i fotbalově, úžasně pomáhá mladým, radí. Radost se dívat. Ale není přirozený lídr, to nemůžete nikomu nařídit. Měl by se jím stát Admir Ljevakovič, obrovský srdcař. Na hřišti nechá všechno, mluví s kluky. Jen si musí dávat pozor, jak lehce sbírá karty. Procházelo mu to, ale musí to skončit. Plno jich dostal za nesportovní chování a za zbytečné fauly. Má osm žlutých a v důležitém startu jara bude 2 kola chybět.
S Vachouškem dál počítáte? Fanoušky docela rozděluje.
Nechci, aby končil. Pomalu se chystá uzavřít kariéru, rádi bychom, aby v klubu pracoval dál. Pomáhá v kabině, a když jde na půlhodinu na hřiště, dokáže hru zvednout. Ale nikde není napsané, že se nedostane do základní sestavy.
Melunovič si hledá angažmá v cizině. Proč nezůstal u vás?
Bojoval jsem s tím do poslední chvíle... Ale byl tu dlouho a žádného trenéra nepřesvědčil. V útoku je Mahmutovič. Gólový, rychlý, silový, dynamický, ale žádný velký pracant dozadu. Jenže to ani Melunovič. A představa dvou hráčů vpředu, z nichž ani jeden nepracuje v defenzivě, je nemyslitelná.
Jak vás přesvědčili nebo zklamali další hráči?
Mladý stoper Lüftner byl jedním z mála, který si držel standard. Sparťan Kerič chodí po hostováních a začíná ztrácet motivaci, přibral, nebyl dokonale připravený. Lepší je v útoku než v záloze. Uvidím, jak mu pomůže příprava. A taky, jestli bude chtít v létě zůstat. Hráče se smlouvu ze Sparty není snadné přetáhnout. Teplice mají finanční strop, nic roztáčet nechceme, to je rozumné. Vondrášek se z pravého beka může posunout do zálohy. Pravou stranu musíme zkvalitnit, aby byla nejmíň stejně dobrá jako levá Podaný - Chovanec. Dobře hrál v záloze Jarolím, a když v zimě potrénuje, půjde ještě nahoru.
Co Bosňan Čajič, který ustrnul?
Jsou tady hráči, kterým by prospěla šance ve 2-3 zápasech. Ale tumu dát nemůžu, máme málo bodů. Potřebuje, co měl za trenéra Plíška: absolutní důvěru, hrát opakovaně. Na to teď nebyl čas. Příklad: Chovanec naskočil v jednom zápase a přesvědčil mě, že do sestavy patří. A zůstal v ní. To samé Lüftner.
Zůstane střelec Mahmutovič?
Žádný zájem není aktuální. Stokrát se ale můžete domluvit, že ho neprodáte, jenže všechno může být jinak, když přijde neodmítnutelná nabídka. Takže i s tím musím jako trenér počítat.
Jaké budou další posily?
Jmenovat ještě nechci. O každém hráči musím znát jeho charakter, rodinné zázemí, jeho chování v kabině i mimo ni. Přivést sem někoho, o němž jedna paní povídala, to nepřipadá v úvahu.
Budete měnit hru Teplic?
Já jsem už natolik starý a zkušený, že nebudu plácat kraviny o změně. Chci hru, na které se tady stavělo, o něco zkvalitnit. Venku nehrát ustrašeně a doma najít způsob, abychom to uměli i do plných. Abychom hráli s velkým nasazením, agresivně a rychle.
A co standardky? Dali jste z nich jen dva góly, navíc Jarolímův byl rovnou z přímého kopu.
Je to málo. Na druhou stranu už moc gólů ze standardek nepadá, přitom dřív jich byla většina. Ubývá to. Standardkám se věnujeme, nemáme úplně nejlepší náběhy. V obraně ani útoku. Třeba Karel Brückner vždy něco vymyslel, ale stojí to strašně moc času a úsilí. Líbí se mi to, jenže pak to použijete jednou a všichni vás přečtou.
Jak jste se sžil s náročným teplickým publikem?
Radši nebudu nic hodnotit, abych jako Petr Rada v 5. jarním kole neběžel na tribunu a někoho nehonil (smích). Když lidé vidí, že se klukům někdy nedaří, ale že pracují, odpustí jim to. Pokud nás přesto někdo uráží, tak ježíšikriste... Ať jde do Národního divadla a nadává hercům; tam si to ale nedovolí, zatleská jako ostatní. Zatím jsou ovšem diváci na Stínadlech příjemným překvapením, i když bych si jich přál třikrát tolik.
