Čekal jste, že se ještě vrátíte do české ligy nebo jste plánoval, že už v cizině fotbalově takzvaně dožijete?
Když jsem odcházel, měl jsem v hlavě, že budu v zahraničí delší dobu. Ale vyvrbilo se to takhle.
Co byl hlavní argument pro Liberec?
Jednání se sportovním ředitelem Honzou Nezmarem bylo strašně příjemné a profesionální. A lákala mě možnost spolupracovat s trenérem Šilhavým. Navíc o Liberci se vždycky tradovalo, že je tady výborná parta. Plus fotbal, který Liberec dlouhodobě předvádí.
Marek JarolímFotbalový záložník, 29 let |
Liberec má ambice, ale současně teď řeší svou finanční budoucnost. Nejdete do rizika?
Dneska je doba celkově nejistá. Na druhou stranu tady se aspoň něco řeší, a to je důležité. Ne to nechat být a pak najednou zjistit, že je problém. Věřím, že to všechno dobře dopadne. Fotbal tady je dobrý a byla by škoda, kdyby se to nějak zkomplikovalo.
Podepsal jste na půl roku s opcí. Nechtěl jste přece jen smlouvu na delší dobu?
Samozřejmě delší jistota je lepší, ale vzhledem k tomu, jaká je tady situace, jsme to vyřešili takhle. Během jara se ukáže co a jak a pak se můžeme bavit o dalším angažmá.
Kdy vznikla myšlenka na váš návrat do Čech?
Byla to akce kulový blesk. Honza Nezmar mě kontaktoval minulý týden ve středu. V té chvíli se všechno rozběhlo a vidíte, po týdnu jsem tady.
Berete to tak, že vás Liberec angažoval místo ukrajinského špílmachra Rybalky?
Takhle to postavené není. To bych taky mohl říct, že budu navazovat na Jirku Štajnera, který tady odvedl ještě daleko víc práce. Každý jsme jiný. Já budu chtít prodat to, co umím nejlíp, a zlepšovat se pro Liberec.
Probíral jste příchod se strýcem Karlem Jarolímem, novým trenérem Mladé Boleslavi?
To vůbec ne. Rozhodl jsem se rychle a poslouchal jsem hlavně sám sebe. Plus nejbližší rodinu.
Jak reagovala?
S paní máme osmiměsíčního kluka a dva psy. V Řecku byli spokojení, ale tady máme zase hodně přátel a pro malého tu bude víc možností vyžití. Žena to přivítala. Ona je moje opora. Šla by se mnou kamkoliv.
Zvažoval jste i jiné nabídky?
Ne. Liberec byl jediný zájemce. Původně jsem počítal s tím, že zůstanu v Soluni, byli jsme na postup do první ligy. Je to celkově slušný mančaft, který má výborného trenéra a hodně fanoušků. Nemůžu si na nic stěžovat. Ale Liberec hraje každý rok o poháry, a to je přece jen výš. Proto jsem tady.
Jak se těšíte na derby s Jabloncem, kde jste dlouho hrál?
Pro sever Čech je to velký zápas. Zažil jsem ho z té druhé strany, teď ho poznám z té liberecké. Vím, co derby obnáší.
Marek Jarolím (vpravo) při přestupu do čínského Chang-čou.
Ještě v dresu Teplic v souboji Tomášem Radou z Jihlavy.
Nebojíte se odezvy jabloneckých fanoušků?
To je na nich. Mají právo dát najevo svůj názor. Myslím, že v Jablonci jsem za ty necelé tři roky pro ně taky udělal dost práce, byli jsme druzí a třetí v lize.
Hecoval jste se s bývalými jabloneckými spoluhráči?
S Lubošem Loučkou jsem si v rychlosti volal. Byl to přátelský rozhovor, musíme to ještě pořádně probrat.
Za necelý měsíc vás čeká zápas Evropské ligy proti Alkmaaru. Už na to myslíte?
Shodou okolností zrovna můj poslední zápas za Jablonec byl v Evropské lize právě na hřišti Alkmaaru. Teď na to navážu. Alkmaar se od té doby hodně změnil, ale pořád bude hrát rychlý kombinační fotbal. Překvapilo by mě, kdyby to bylo jinak.
Celý rok 2013 pro vás byl ve znamení cestování, že?
Přesně tak. Po letech v české lize jsem toužil zkusit něco v cizině, ať už po fotbalové nebo po životní stránce. To se mi vyplnilo docela dost. Užil jsem si dobrodružství nejdřív v Číně a pak i v Řecku. Věřím, že tenhle rok bude klidnější.
Marek Jarolím (na obou snímcích vlevo) v dresu Jablonce.
Jakou zkušenost jste si odnesl z Číny?
Poznal jsem novou mentalitu, se kterou jsem předtím nepřišel do styku. Nejdřív jsem se trošku bál a nevěděl, co čekat. Ale co se týče organizace, tréninkových podmínek či plnění slibů, všechno klapalo. Byla tam znát velká disciplinovanost. Neměl jsem tam jediný problém až na to, že je tam špatné životní prostředí. Velká města jsou vlastně jen průmyslové zóny plné smogu. Můžeme být šťastní za to, co máme v Evropě.
V Soluni vás pak vedl argentinský kouč Hoyos, jenž objevil hvězdného Messiho. Jak se vám pod ním hrálo?
Byl to velký zážitek. On dříve pět let působil v Barceloně a Messi se o něm zmiňuje ve své autobiografii. Udělal na mě opravdu dojem, trenérsky i lidsky.
Nebyl naštvaný, když jste oznámil odchod?
V Soluni z mého odchodu nebyli zrovna nadšení, ale víte, co mi trenér při loučení řekl? Že kvůli mě se z něj odteď stane fanoušek Slovanu Liberec!
