Šamánek je hráčem Sokolova, nicméně v loňské sezoně hostoval v druholigovém Znojmě. Nastoupil celkem do sedmadvaceti zápasů a vstřelil osm branek. Teď vykládá: „Byla to jedna z nejhezčích sezon, jaké jsem odehrál. Nabídka z prvoligové Jihlavy mě moc potěšila.“
Útočníkovi v Sokolově končí smlouva, v případě příchodu tedy půjde do Jihlavy na přestup.
Ve Znojmě jste dal v sezoně osm gólů. Jaký z toho máte pocit?
Byla to krásná sezona, vcelku vyšla mně i mančaftu. Nikdo s námi jako se Znojmem takhle vysoko nepočítal. Já jsem hrál krajního záložníka. A z tohoto postu jsem dal osm gólů a na osm nahrál, pokud mi tedy nelhali statistici. Myslím, že to byla povedená sezona. Asi jedna z nejhezčích. A proto mě zájem Jihlavy, když se mi po posledním kole ozval pan Bokša, hrozně moc potěšil. Vysočina je můj mateřský klub, je to moje, jak se říká, srdcová záležitost.
Jaké se vám vybaví vzpomínky, když se řekne Jihlava?
Vybaví se mi vzpomínky na mládí. A teď se na to moc těším, doufám, že se prosadím a pomůžu Jihlavě.
Vidina, že byste si mohl zahrát první ligu, je lákavá, viďte?
Rozhodně. Už je to dlouho, co jsem si zahrál první ligu. To bylo ještě ve Zbrojovce Brno. Asi pět let zpátky, teď přesně nevím (naposledy na jaře 2011). Ale liga je určitě zajímavá pro každého fotbalistu. A pro mě kór, kdyby to bylo za Jihlavu, kde jsem fotbalově vyrostl.
Jak se proměnil Rostislav Šamánek za sedm let, kdy naposledy působil na Vysočině?
Určitě jsem se trochu zklidnil, což můžu dokázat třeba tím, že mě v sobotu čeká svatba. To mě trenér bude muset uvolnit. V tomhle směru jsem se určitě trochu změnil. A co se týče fotbalu, tak myslím, že jsem o hodně zkušenější. V Jihlavě jsem byl jako osmnáctiletý kluk, ještě takový Janek, který všechno chtěl hrnout. Teď jsem si kariérou už trochu prošel.