Do fotbalového Zlína přišel před pěti lety zároveň s titulárním sponzorem firmou Fastav. Z tehdejšího týmu zůstali kromě Róberta Matejova už jen tři spoluhráči.
„Když jsem do Zlína přestupoval, ani by mě nenapadlo, že tak dlouho vydržím. Těší mě, že je o mě v klubu zájem, že se mnou počítají na další sezony,“ řekl slovenský krajánek poté, co prodloužil smlouvu až do konce roku 2019.
Chvíli se přitom zdálo, že se nedomluvíte. Už jste byl na odchodu?
Na zimním soustředění v Turecku jsme si poprvé sedli a po sezoně jsme se k jednání vrátili. Sice jsme se nedohodli napoprvé, ale pak jsme dospěli ke vzájemné shodě. Jsem rád. Zlín byl pro mě priorita, i když jsem měl nabídku od nováčka z Olomouce. Nechtěl jsem nikam odcházet, cítím se tady dobře. Máme před sebou nové výzvy, chtěl jsem být součástí toho všeho.
Cítíte se už jako domácí hráč?
Prostředí je pro mě domácí. Ale jsem ze Slovenska, takže si musím na rovinu říct, že úplně domácí nebudu nikdy.
Někteří slovenští sportovci zůstávají po kariéře v Česku. Uvažujete nad tím?
Tohle rozhodnuté ještě nemám, ale je to jedna z možností. Život ve Zlíně mi vyhovuje, přítelkyni mám ze Vsetína.
Vnímáte, že se klub za pět let razantně proměnil?
Za tu dobu, co jsem tady, se vystřídalo strašně moc hráčů. Odchovanců už moc není, přichází hodně zahraničních hráčů. To je potřeba. Když se chcete držet nahoře a konkurovat v Evropské lize, mužstvo se musí posilovat.
Když jste přišel, byl jste jedním ze dvou cizinců v týmu. Co říkáte na současný příval zahraničních hráčů?
Je to neobvyklé na české mužstvo. V kabině se pomalu cítíte jako v zahraničí, slyšíte spoustu řečí. Už jsme si dělali srandu, že se za chvíli ani nedomluvíme, i když jsme v Česku. Je to specifické pro klub jako Zlín, který nepatří v Česku mezi top. Klub se ubírá tímto směrem a hráči to musí respektovat.
Jak zapadli noví hráči do kabiny?
Charakterově dobře. Ale někdy vázne komunikace. Česky moc neumí. Trošku mě mrzí, že ani klub na ně netlačí, aby se učili česky. Přišli sem a měli by se přizpůsobit jako český nebo slovenský hráč v zahraničí. Příprava je pak zdlouhavá, všechno se musí kvůli nim překládat.
Jak zvládáte větší tlak na místo v sestavě?
To bylo v plánu klubu, aby se každý post minimálně zdvojil. Čeká nás strašně moc zápasů a trenér nám říkal, že nikdo nemá šanci odehrát všechna utkání. Sestava bude rotovat a každý vnímá, že má konkurenci. Záleží na mně, jak se mi bude dařit a jestli budu zdravý.
Do Zlína jste šel jako záložník, tvůrce hry, teď je z vás krajní obránce. Už jste změnu strávil?
Smířil jsem se s tím, je to dva a půl roku, co hraji beka. Už to ani neřeším.
Byl to těžký přerod?
Ani ne. Musím více dbát na defenzivu, to je priorita obránců, pak můžu do ofenzivy. Když mi zůstanou síly, tak se snažíme podporovat útok. Od obránců se to v dnešní době vyžaduje.
Poprvé od návratu do nejvyšší soutěže jste prohráli úvodní kolo. Může to být i daň za velké změny v týmu?
Všichni víme, jak se zápas v Liberci vyvíjel. Dostali jsme brzy červenou kartu, což sehrálo velkou roli. Těžko se hrálo a zvláště v takovém vedru. Nakonec jsme dohrávali v osmi hráčích v poli a pořád se to na nás valilo. Bylo to jenom o tom, jestli uhrajeme 0:0, nebo dostaneme gól.
Kolik sil vám zůstalo na konci utkání?
Minimum. Šlo to přes křeče v nohách. Na druhý den jsme se vyběhali a nohy ještě bolely. Pak jsem měli trénink až v úterý večer a to bylo lepší.
Teď vás čeká v sobotu první domácí zápas proti Brnu na novém trávníku. Těšíte se hodně?
Chceme ho zvládnout jako každý jiný. Hrajeme doma a neměli bychom ztrácet. Pro pohodu do kabiny je důležité vyhrát. Trávník se zlepšil. Na tréninku ho ale nemáme pokropený a strašně to brzdí balon. V zápase to bude o něčem jiném, bude to jezdit, těším se, můžeme si zakombinovat.
