"Na rok a půl, který jsem v Příbrami strávil, vzpomínám moc rád," netají zítra čtyřiadvacetiletý obránce, jehož trable s kolenem loni připravily o Euro jedenadvacítek.
Zdeňku, jak to vypadá s vaším návratem na hřiště?
Už se to blíží! Od minulého týdne se o mě stará fyzioterapeutka a po dalším týdnu cvičení bych snad mohl začít běhat.
Kolikrát jste si za posledních 13 měsíců představoval, jak se vaše nohy dotýkají míče?
To jsem si představoval skoro pořád. Kolem dokola se mě lidi ptali, kdy už budu hrát. A já to nevěděl.
Co ještě si z té doby vybavujete?
Samotu. Byl jsem sám v Ostravě na bytě, daleko od domova. Psychicky jsem na tom nebyl moc dobře. Teď jen doufám, že jsem si všechno špatné už vybral.
Jak jste se dostal do Příbrami?
V Ostravě mi skončila smlouva, ale s Příbramí jsem byl v kontaktu už během sezony. Volali jsme si a bavili se i při vzájemném zápase. Jsem rád, že se kluby dohodly.
Co vám při rozhodování pomohlo? Návrat do známého prostředí? Skvělá poslední sezona Příbrami?
Oboje. S lidmi, kteří se tady věnují fotbalu, dobře vycházím. A taky se mi líbilo, jak hrála Příbram v minulé sezoně. Moc mě překvapila.
Co vám řekl trenér Vavruška, když jste se poprvé potkali?
Abych nic neuspěchal, že by to bylo kontraproduktivní. Vychází mi vstříc tak, abych se zase mohl vrátit na hřiště.
Co plánujete v Příbrami dokázat?
Rád bych se propracoval do základní sestavy a s týmem hrál minimálně na střed tabulky. Tam by nám to mohlo slušet.
