Minulý týden v pondělí oslavil brankář Jan Kotnour 21. narozeniny. Kamarádi mu posílali přání, v nichž nechybělo tradiční: Hlavně hodně zdraví.
O tom, jak nesporně důležité je být fit, zejména jako profesionální sportovec, by mohl Kotnour hovořit dlouhé hodiny.
Během posledních pěti let na cestě fotbalovou kariérou před něj stavěly právě zdravotní problémy nepřekonatelné zábrany.
Posuďte sami.
Rok 2010. „Tehdy jsem byl ještě v dorostu. Promarodil jsem na půl roku, protože jsem měl díru v zadním stehenním svalu.“
Rok 2012. „Vyskočila mi čéška, potrhala vazy v koleni a já musel v Olomouci na operaci. Tenkrát už to bylo na hraně, kdy jsem mohl bojovat o A-tým.“
Rok 2014. „Byl jsem na hostování ve Žďáře nad Sázavou. Měli jsme trénink po prvním kole a já si vykloubil rameno. Znovu jsem musel na operaci, protože jiné řešení nebylo, jak mi řekl doktor.“ Pokaždé se však dokázal oklepat. I vloni, po třetím zranění. V létě se naskytla možnost odejít hostovat na půl roku do třetiligové Třebíče a Kotnour neváhal: Jdu do toho. Nikdy předtím jsem stabilně v dospělé soutěži nechytal.
V zimě se vrátil na přípravu do Jihlavy a chválil si: „Jsem strašně vděčný, že jsem tam mohl být.“
Do té doby chytal pravidelně jen v mládežnických kategoriích nebo Juniorské lize, zkušenost mezi dospělými tedy oceňoval.
V zimě se pak vedení v Jihlavě rozhodovalo: Máme čtyři brankáře (Blažka, Hanuše, Kotnoura a Vejmolu), jeden půjde na hostování.
„Já jsem, popravdě, chtěl jít zase do Třebíče,“ říkal Kotnour.
Jan Kotnour na tréninku týmu FC Vysočina Jihlava.
Přednost ale tentokrát dostal druhý talentovaný mladík - Luděk Vejmola, jenž na jaře hostuje v druholigovém Kolíně.
Kotnour proto nyní dělá trojku v prvoligové Vysočině a zároveň zaskakuje v Juniorské lize za zraněného Soukupa.
Ale nestěžuje si: „Neštve mě to. Jako samozřejmě bych chtěl chytat pravidelně něco vyššího, na druhou stranu mám top tréninky.“
Rozdíl mezi tím, jak se připravuje třetiligový mančaft a jak prvoligový, je diametrální.
„Tam to kluci hrajou pro radost, chodí normálně do práce, takže se sejdou tak dvakrát týdně, kdežto v Jihlavě je minimálně jeden trénink denně,“ porovnal Kotnour.
Nicméně mladý brankář Vysočiny i během hostování v sousedním městě trénoval s Jihlavou.
Přípravy pod velezkušeným Jaromírem Blažkem si váží: „Je vidět, že se několik let drží v české špičce. A taky je super, že je pořád s námi v kabině, tak ještě není vyloženě jen jako trenér. Máme k němu s Hanym blízko.“
Oba Blažkovi svěřenci si se svým trenérem-spoluhráčem rozumí. „Chce po nás, abychom dělali vše pořádně, ale je i sranda.“
Příklad? Tak třeba když je zápasový den, gólmani, kteří jsou v zápise, vezmou ráno míč a jdou si v rámci rozcvičky zahrát nohejbal.
„Samozřejmě se to počítá a hrajeme na sety. Bláža si nás dobírá, že i když je starej, tak nás mladé pořád poráží, a že si to po sezoně vyhodnotí,“ vypráví s úsměvem.
I on si proti němu před prvními dvěma jarními zápasy zahrál, neboť Hanuš byl zraněný.
A ačkoli věkový rozdíl mezi Blažkem a Kotnourem je 21 let, hrající legenda mu v souboji nedala šanci. „Urval jsem snad jen jeden set.“
Jan Kotnour na tréninku týmu FC Vysočina Jihlava.
Není to ale jen nohejbal, který brankáři společně hrají. „Chodíme pořád na něco.“
V zimní přípravě například hráli basketbal nebo zašli na squash. „Vždy je to zapojené do tréninku. Ne že bychom hráli celý trénink jen squash. Máme to v rámci rozcvičky. Každopádně je to sranda.“
A když pak přijde na trénink, tak i tam Kotnour čerpá zkušenosti. „Od Bláži jsem si vzal hodně po technické stránce. Jak správně vstávat, jak mít ruce, jak stát, jak vybíhat,“ popisuje. „Buď se na něj koukám, když zrovna chytá, nebo nám sám řekne, jak to udělat.“
Jednoho nástupce do brány, Jana Hanuše, už Blažek na ligu připravil. Další Jan vedle něj vyrůstá.
Bude i Kotnour jednou nastupovat v nejvyšší soutěži? Ukáže čas.
Teď si však přeje: „Hlavně ať nejsem zase příští rok zraněný.“
