V Drnovicích se nestačil ani rozloučit. "Nebyl čas. Skončil zápas a pak jsem jel do Prahy," poznamenal. Na cestu dostal "požehnání" od bývalých spoluhráčů. Od každého slyšel: Ať se daří. "Až bude dovolená, přijedu se rozloučit," slíbil na oplátku.
V Praze přespal v hotelu, ráno ho odtamtud vyzvedl Zdeněk Grygera, s kterým hrál půl roku v Drnovicích. Když projeli hlavní bránou stadionu na Letné, Zavadila lehce zamrazilo. "Trochu jsem byl nervózní," přiznal.
Šel za kustodem, od něhož dostal tréninkové věci. Číslo dresu si zatím nevybral. Nabízeli mu šestku nebo dvaadvacítku. "Ještě jsem o tom nepřemýšlel," řekl. Do šatny ho uvedl kouč Jaroslav Hřebík. Zavadil obešel jednoho hráče po druhém a podal si s každým ruku. "Osobně jsem nikoho neznal, jen Grygeru."
Spartě se upsal na čtyři a půl roku, do června 2006. Jeho příchod se zrodil narychlo. Ve čtvrtek mu volal manažer Zíka, ať se v sobotu ráno dostaví na Letnou. Na přestupu se dohodl. Spoluhráči z Drnovic nic netušili, o všem věděl jen šéf klubu Gottwald. "Stačil jsem to jen zavolat otci. Byl nadšený, ale ještě jsme to nestihli pořádně probrat."
Zavadil málem skončil v Liberci, který ho chtěl před třemi týdny. "Ale nedohodli jsme se na podmínkách. Dál jsem to nechal na manažerovi, že ještě počkáme, ale najednou do toho přišla Sparta," poznamenal.
Mistrovský klub Zavadila sledoval delší dobu, už před letním příchodem trenéra Jaroslava Hřebíka. "Na podzim hrál výborně," uznal Hřebík. Když se sparťanští funkcionáře dozvěděli, že o něj usiluje Liberec, začali jednat.
Do konce podzimní části Zavadil nemůže nastoupit v Lize mistrů, protože uzávěrka soupisek byla v srpnu. Připsat ho na ni můžou během zimní přestávky.
Zavadil vizáží trochu připomíná Tomáše Rosického, nápadně se oba podobají zvláštním uvolněným pohybem při hře, stejně tak vedením míče. "Já a Rosický? To je přece úplně jiný fotbalista," zarazil se Zavadil. "A že jsem mu prý podobný? To jsem se dozvěděl z novin."
 Třiadvacetiletý záložník Pavel Zavadil při prvním tréninku na Spartě |
