A přesně tohle od něho fanoušci po jeho letním návratu z Rakouska očekávají. "Ale ten potlesk jsme si nakonec zasloužili všichni, protože jsme zápas odjezdili a lidi to viděli," tvrdil čerstvě 27letý Lafata.
V sedmi ligových kolech jste nasbírali dvanáct bodů a jste pátí. Upřímně, čekal jste takový start?
Abych řekl pravdu, po losu soutěže to čekal málokdo. Ale mohlo to být ještě lepší, některé body jsme poztráceli zbytečně, hlavně remízou doma s Kladnem. Takový základ nám přináší určitý klid. Dokud nám to jde a máme třeba i trochu štěstí, tak je potřeba nahrát těch bodů co nejvíc, protože na každé mužstvo v lize vždycky nějaká krize přijde.
I proto byl pro vás asi poslední zápas se Žižkovem hodně důležitý, protože jste předtím čtyřikrát v řadě nevyhráli, je to tak?
Jsme skoro v polovině podzimu a víme, že se tabulka začne pomalu rozdělovat. Proto byl zápas psychicky náročnější, ale zvládli jsme to a jsme dál nahoře.
Váš trenér Komňacký však stále zdůrazňuje, že Jablonec není ještě tým na přední příčky, ale patří do středu tabulky. Souhlasíte s ním?
Celkem ano, musíme to vidět reálně. Jsme teď pátí, ale na tyhle pozice patří asi jiné týmy, i když uděláme maximum, abychom se tam udrželi. Hlavně jsme se ale chtěli soustředit na začátek sezony, protože vloni Jablonci start nevyšel a nemohl se pak ze spodu ligy vyhrabat celou sezonu.
Do Jablonce jste se vrátil po roce a půl z Austrie Vídeň těsně před startem sezony. Diváci od vás hned čekali záplavu gólů, jak byli zvyklí, byl to velký tlak?
Snažil jsem se na to nemyslet a byl jsem rád, že jsem se dočkal gólu ve čtvrtém kole v Olomouci. A teď jsem přidal druhý. Pro mě byla výhoda, že nám vyšel úvod, takže se nikdo nepitval v tom, kdo dal gól a kdo ne. Přece jen jsem měl v Rakousku herní výpadek a zase se do toho postupně dostávám. My nejsme mančaft, který by někoho válcoval čtyři nebo pět nula, ale hodně příjemný je fakt, že jsme až na zápas na Slavii pokaždé skórovali a přineslo to body.
V úvodním letošním utkání jste odehrál devět minut, pak hodinu a poslední tři už téměř celé. Fyzičku už jste tedy asi dohnal.
Bylo předem jasné, že to nepůjde hned. Trénoval jsem sice normálně, ale nehrál jsem. A mistrovské zápasy, to je pak úplně něco jiného. Chvilku mi to trvalo, určitě tam v kondici nějaký deficit byl, ale už jsem to dohnal.
V Jablonci jste končil za trenéra Rady, teď je na lavičce kouč Komňacký, jaký je mezi nimi rozdíl ve vedení mužstva?
Oba se stejně snaží o to, abychom hráli pohledný fotbal a ne nějakou mlácenou. I když my to ne pokaždé splníme. Samozřejmě trenér Rada je impulzivnější, a pana Komňackého zatím teprve poznávám.
Právě trenér Rada, který vás dobře zná, je nyní koučem české reprezentace, v níž jste se před dvěma lety senzačně uvedl dvěma góly Walesu. Nemyslíte na návrat?
Národní tým je pro mě pořád sen a obrovská motivace. K tomu ale musím samozřejmě podávat dobré výkony v Jablonci a pak to třeba přijde. Nechám se překvapit.