Konečná pětatřicetiletého Poborského je tahákem, stejně jako nevyjasněný souboj mezi Spartou a Libercem o mistrovský titul. Obojí přinese závěrečné ligové kolo s výkopem všech zápasů v 17.15 hodin.
Fotbal v podání Poborského měl romantické prvky. Jeho kličky, patičky, jesličky nebo padáčky vycházely z drzosti, která mu byla vlastní.
Ani v soukromí si nenechal nic líbit.
Dotěrného hráče dokázal patřičně "osolit", na nepříjemnou novinářskou otázku pořádně odseknout.
Teď dělá ostrý řez v životě. Pozítří si naposledy zahraje ligu, po 412., a hned druhý den vyráží za reprezentací jako nový vedoucí mužstva.
Nebude vám fotbal chybět?
Vůbec ne, naopak. Hraju ho od čtyř let a jsem fotbalem přesycený. Bez motivace. Začne mi jiný život, ne tak zběsilý.
Karel Poborský- Narozen 30. března 1972 - Úspěchy: stříbro z Eura 1996 a bronz z Eura 2004, mistr se Slavií 1996, Manchesterem 1997, Spartou 2003 a 2005, Fotbalista roku 1996 - Reprezentace: nikdo v české historii nehrál víckrát, celkem 118 zápasů a 18 gólů - Liga: 411 utkání a 91 gólů - Soukromí: s manželkou Marcelou mají Patricka (13 let) a Kláru (9). - Aktivity: Vedoucí reprezentace. Je šéfem fotbalového klubu v Českých Budějovicích, kde vlastní pětinu akcií. Podniká, má síť pěti obchodů Stevesport (vybavení na fotbal a hokej), firmu Resi (zdravotní potřeby). |
Copak fotbalista vede zběsilý život?
Doteď jsem všechno musel podřizovat fotbalu a nemohl si nic svobodně organizovat. Denně je člověk na hřišti, na každý týden má tréninkový plán, pod který trenér napíše změna programu vyhrazena. Pořád se něco mění, nemůžete si s rodinou věci naplánovat. Těším se, až si napíšu v diáři termíny, jak budu chtít já, a budou platit.
Nezahrajete si ani "vesnickou" ligu?
Zatím mě neláká, abych hrál fotbal jenom pro žízeň. To se radši projedu na kole nebo půjdu na tenis. Od fotbalu chci mít klid. Ale časem, za půl roku, za rok, se mi možná začne stýskat a za nějaký menší klub půjdu hrát.
A co až uvidíte ze své šéfovské kanceláře v Českých Budějovicích, odkud je krásný výhled na hřiště, jak začíná trénink?
To je jiná věc. Sem tam zajdu na trénink. A taky trenér nároďáku pan Brückner mě hecoval, ať si nezapomenu vzít kopačky. Samozřejmě jen na trénink. Ale víc než fotbal budu asi hrát hokej.
Opravdu?
Doma na Hluboké máme perfektní partu, bývalí hokejisté, fotbalisté jako Karel Vácha nebo Jirka Povišer. Pravidelně chodíme na led, v létě pořádáme tenisové turnaje. Tam si budu dobíjet baterky.
Čeká vás spousta práce. Řídíte celý českobudějovický klub, jste čerstvě vedoucím u reprezentace. Co tahle nová role obnáší?
O sportovní stránku kolem reprezentace se stará trenér Brückner, já mám odpovědnost za všechno ostatní. Zajištění hotelů, oblečení a další vybavení pro tým, přípravu hřiště, prostě kompletní servis.
Čili pokud se hráčům nelíbí hotel, jídlo nebo kopačky, postěžují si vám.
Přesně tak.
REKORDMANKarel Poborský je českýmrekordmanem v počtu startů v reprezentačním dresu – nasbíral jich 118. S národním týmem se rozloučil loni 22. června na mistrovství světa v Německu. |
Co nesedělo dříve vám jako hráči?
Především hotel Praha, kde jsme bydleli. Také ho už měníme.
S tím se počítalo automaticky po skandálním mejdanu hráčů.
Ale ono to nesouvisí jen s tou nešťastnou událostí. Mně hotel nevyhovoval dlouhodobě. Svou velikostí a jak je přístupný všem. Už dávno jsem to kritizoval. Děly se tam absurdní věci, fanoušci za námi chodili s kily časopisů, které chtěli podepsat. To přeci není soukromí!
Co dál změníte?
Český nároďák byl jeden z posledních bez ochranky. Pracuji na tom.
Když už jsme zmínili pověstný večírek. Jak byste zareagoval, kdybyste už tehdy byl vedoucím mužstva?
(Přemýšlí) Z mého pohledu je reprezentace za odměnu, a jestli to někdo vidí jinak, nemá v ní co dělat.
Zvolil byste tvrdší postih než milionovou pokutu, kterou tým dostal?
Do těchto diskusí nepůjdu.
Stal by se takový skandál v hráčské éře Poborského a Nedvěda?
Nechci spekulovat, co za nás bylo, nebo nebylo. Nechci! (důrazně) Já jen říkám, že kdo nechce za reprezentaci hrát, respektovat její pravidla, ať za ni nehraje.
Vás někdy něco takového napadlo?
Pro mě je nároďák opravdový fotbalový domov. Byl jsem v něm dvanáct let a za tu dobu vystřídal sedm klubů. A ještě k tomu večírku: kluci dostali políček a cítí, že udělali krok vedle. Bude to také jedno z prvních témat, o čem s nimi chci mluvit.
Co jim řeknete? Jaká určíte pravidla?
Zeptejte se mě později, nejdřív musím mluvit s hráči. Ale jak už jsem říkal, nejdu jim dělat policajta. Chci pomoci nároďáku na Euro.
To nebude jednoduché. Před pár lety měl český tým větší zvuk než nyní.
To je otázka. Za sportovní stránku odpovídá trenér. Já za servis, aby se všichni mohli maximálně koncentrovat na fotbal. A Vyhrávat.
Co nominace hráčů. Mluvíte do ní trenérovi?
Teď před kvalifikací ve Walesu jsme spolu seděli. Trenéra zajímá můj názor na některé hráče. Ale nestojí to tak, že bych mu říkal, koho má vzít. Mám jen poradní hlas jako asistenti. A občas mu budu sledovat v cizině hráče.
Poborského kariéraČeské Budějovice (1991–1994) Viktoria Žižkov (1994–1995) Slavia Praha (1995–1996) Manchester United (1996–1997) Lazio Řím (2000–2002) Sparta Praha (2002–2005) České Budějovice (2005–2007) |
Tenhle problém tu byl léta, trenéři jezdili málo za hráči. Vznikalo odcizení. Cítil jste to tak?
Zveličujete. V době dnešní techniky není třeba objíždět každý zápas. Trenér za poslední týden viděl 84 zápasů v televizi. Mně stačilo, když trenér zavolal jednou za dva týdny. Zeptal se na formu a tak.
Někdo si teď myslí, že právě vy přivedete Nedvěda zpátky do týmu.
Když bude trenér chtít, tak pro mě není nic jednoduššího než vytočit Pavlovo číslo. Ale to je nepravděpodobné. Pavel skončil s reprezentací a ani neví, jestli půjde do další sezony v klubu.
Když si vzpomenete na hráčskou éru. Co byl váš nejkrásnější zápas?
Na Euru 2004, když jsme s Holandskem otáčeli z 0:2 na 3:2. Obrovské drama, nádherný fotbal od obou týmů. Byli jsme na ručník a najednou se dostali nahoru. Nádhera.
A nejhezčí gól?
Lob s Portugalskem (čtvrtfinále Eura 1996), který všichni pamatují.
Překvapil jste mě. Když vás někdo za padáček obdivoval, znechuceně jste se ošíval.
Protože je mediálně strašně známý. Řeklo se Poborský – jo to je ten s tím lobem? Já budu radši, když mě všichni uvidí jako dobrého fotbalistu a ne šoumena jednoho okamžiku.
Byl to přeci krásný gól.
To je pravda, byl i důležitý. Ale také šťastný. Jirka Němec mi poslal přihrávku, já šel mezi tři hráče, míč poskakoval, snad všech se dotknul. A ještě když jsem kopal, míč nadskočil, takže jsem ho trefil ideálně. Souhra okolností. Já míval kolikrát větší radost z přihrávky než z gólu.
Třeba?
Jako v tom památném zápasu s Holanďany, když jsem mohl střílet, ale dal jsem to před prázdnou Šmícovi (Šmicerovi). Jako bych ten gól vstřelil sám.
Máte nesplněný sen?
Ne.
A vnitřní radost?
Že jsem za celou kariéru nemusel na operaci. Já míval jen angíny a loni boreliózu, kvůli které jsem se nesměl čtyři měsíce ani zpotit. To byla hrůza.
Léta jste říkal: Chci se vrátit domů na jih Čech a vést klidný život. Místo toho je z vás podnikatel, šéf klubu, do toho reprezentace. Proč jste změnil názor?
Ano, dřív jsem chtěl zalézt a mít od všeho pokoj. Teď ale vidím, že nedokážu lelkovat a vyspávat. Chci pomoci reprezentaci, někam dovést Budějovice. Aby klidně žily v první lize, aby si vychovávaly své hráče.
Taková bývají plakátová hesla...
Ale my za tím jdeme důrazně. V pondělí otevíráme akademii E.ON Karla Poborského. Bude to nadstandardní program pro dorostence. Třeba teď nám končí devět dorostenců a jen dva mají reálnou šanci na áčko. Zbytek se musí protloukat.
V akademii budou mít podmínky jako hráči áčka a tím se zvýší naděje, že se prosadí.
Je znát, že vás práce baví. Ale stejně se mi nechce věřit, že fotbal hrát nebudete.
Minimálně půl roku mě na trávníku neuvidíte. Kromě exhibicí. Na to vemte jed.
