Z čeho vaše přesvědčení pramenilo?
"Že nám to na podzim mimořádně půjde, tomu jsem začal věřit už na letním soustředění ve Francii. Přehrávali jsme tam špičková francouzská mužstva. Většinou jsme měli tlak a soupeřům nezbylo, než hrát jen na brejky. Tehdy jsem si říkal, že nějaká síla a kvalita v našem mužstvu přece jen vězí."
Co byste v této fázi ligy řekl mistrovskému titulu Bohemians po devatenácti letech?
"Tomu se musím zasmát. V naší společnosti se přece nemůže stát mistrem tak chudý klub, jako je ten náš?"
Jak to myslíte?
"Jak to říkám. Kdo se zajímá o fotbal, ten mi rozumí."
Budiž. Ale v roce 1983 přece Bohemians také nebyli boháči a ligu vyhráli.
"Jenže ta společnost byla jiná. A že nebyli boháči? Tak to se strašně pletete, protože díky jednomu člověku byli jedním z nejbohatších klubů ve federální lize. Já jim ten titul přeju, ale víc už od mě slyšet nechtějte. Nic neřeknu."
Proč to tedy chudým Bohemians, jak sám říkáte, tak krásně šlape?
"S třiceti miliony máme nejspíš nejnižší roční rozpočet ze všech prvoligových klubů, například ve srovnání se Spartou desetkrát menší. To jen na okraj. A proč jsme nahoře? Protože se povedlo dát dohromady partu prima kluků, kteří jsou ochotní tvrdě pracovat, a kteří tu všechnu dřinu snášejí. Přináší jim to úspěch, slávu, i nějaké ty peníze. I když u těch našich hráčů to o velkých penězích není."
Neříkejte, že vaši svěřenci se bijí jen za čest a slávu.
"Takhle nadneseně bych to neříkal, ale je fakt, že jsou skromní, a mají fotbal hlavně v srdíčku. Jsou rádi, že se o nich mluví a píše, zatím je opravdu těší hlavně ta sláva. A vědí, že když vytrvají, budou se jednou radovat i z těch královských příjmů. Například takový náš Hartig, kterého platí Sparta, kde je na hostování, si teď za měsíc vydělá víc než v Bohemce za rok."
Hartig původně odešel hostovat jen na dobu, kdy Sparta bude hrát Ligu mistrů. Jeho hostování však má být prodlouženo do konce června 2002. Co byste k tomu řekl?
"Pro náš klub je to výhodné a Hartigovi to ze srdce přeju. Už jsme od Sparty dostali jistý finanční bonus a v zimě si z Letné budeme moci půjčit hráče, kterého Sparta bude dál platit. Navíc Hartig pořád zůstává naším hráčem a ve Spartě, kde se prosadil a jistě se i prosazovat bude, půjde jeho cena pořádně nahoru. Jak říkám, je to pro nás výhodná transakce."
Jak jste vlastně Hartiga objevil?
"Doporučil ho jeden člověk z Velimi, kde hrál. Hartig se mě prý bál kvůli těm kecům, jako že jsem ras. Pak přišel na trénink a já si říkám, vždyť on neumí kopat. Ale bych strašně rychlej. Tak povídám, přijď ještě jednou. Podruhé už to bylo lepší, tak jsem mu dal ještě týden. A po tom týdnu už jsem věděl, že z něj něco udělám. A loni v půlce letní přípravy lidi z Bohemky chodili a na potkání každému říkali, ten Hartig, to bude bomba."
A co ti ostatní, dříve bezejmenní a dnes prohánějící Spartu?
"Něco je náhoda, o někom mi někdo řekne, jiného fotbalisty si všimnu sám. A asi mám dar od boha, že dokážu rozeznat, co v kom je. Na kluka se kouknu jednou, podruhé, a když semi nepozdává, řeknu, ať už nechodí. Ale Hartig, i když toho s míčem moc neuměl, byl od začátku pořád na špici. Taky se mi přišel ukázat hráč, vedl si dobře, ale poslal jsem ho domů, že má těžký zadek. Když se přišel ucházet podruhé, měl o sedmnáct kilo míň, v nedávné reprezentační pauze jsem ho postavil na přátelák proti Teplicím a nikdo nepoznal, že není od nás. Na jaře o něm uslyšíte."
Kterého hráče jste objevil pro velký fotbal?
"Když jsem byl před lety ve Slavii a měli jsme soustředění v Nymburce, při tréninku občas vedle hřiště postával takovej hubenej blonďáček. Tak jednou říkám, pojď si zahrát. A abych to zkrátil, jmenoval se Radek Bejbl. Nebo jsem si ve Slavii vytáhl kluka z dorostu a docela mu to s námi šlo. Tak jsem mu začal dávat šance. A když jsem ho z lavičky posílal na hřiště místo velké hvězdy Biniče, tak mi ti blbečkové ze staré slávistické tribuny spílali. No, a dneska ten Vladimír Šmicer válí v Liverpoolu."
Zmínil jste, že se vás Hartig kvůli tvrdým trenérským metodám bál. Ale vždyť vy jste tou rasovinou proslulý.
"Ono se to o mně traduje poněkud zkresleně. Samozřejmě jsem vysazený na pořádnou kondici, ale nikdy jsem z hráčů nedělal běžce, kteří by lámali rekordy v krosech, a nikdy jsem je neničil. Jde mi o kondici herní. Když mi přijde adept, který je nepřekonatelný na patnáctistovku, ale na tréninku musí po dvou sprintech odpočívat, tak nashle. U mě se maká hlavně s míčem a troufnu si říct, že takové tréninky hráče baví. Neříkám v přípravném období, to se běhá ostošest. Ale proslulé dávky zničujících Pospíchalových a Zacharových čtyřstovek, to moje parketa není. Takoví atleti by Spartu nepřehráli."
Ještě nedávno jste si permanentně stěžoval na rozhodčí, jak vám v jednom kuse ubližují. Nemyslíte, že jste tím škodil klubu, mužstvu i sobě?
"Nebylo to permanentně, ale jen občas. Moji hráči naříkali, jak se po nich rozhodčí vozí, a že se jim pak špatně hraje. Musel jsem jim dát za pravdu. A protože obvyklými cestami jsme tomu pomáhat nechtěli, tak jsem si prostě zabouřil. Na pokutách jsem dohromady zaplatil tuším pětasedmdesát tisíc, ale asi k něčemu bylo, že jsem si nenechal dělat na hlavu. Dneska si zas všichni stěžujou, jak to s rozhodčími chodí na Žižkově, ale nic se neděje."
Vy už si nestěžujete?
"Něco by se sice našlo, ale stěžovat si zatím nebudu. Řekl jsem si, že dám novému vedení rozhodčích čas, jakousi dobu hájení. A podle mě se to se sudími zlepšilo. Samozřejmě, že komu dřív pomáhali, ten vykřikuje, že se to zhoršilo."
Říká se o vás, že jste trenérem malých či provinčních klubů. Svědčí o tom vaše úspěchy s Libercem a s Bohemians, zatímco ve Slavii a ve Spartě jste neuspěl.
"Neřekl bych, že jsem ve Slavii neuspěl. Začátkem devadesátých let jsem tam vybudoval mužstvo, které klidně mohlo vyhrát ligu mnohem dřív než v šestadevadesátém. Ale na podzim ve dvaadevadesátém jsem to zabalil sám."
Proč, když jste měl tak slibný tým?
"Protože tam do toho začalo kecat moc lidí. Což nesnáším, už jsem takový. A tehdejší slávistický mecenáš, dobrák Čechoameričan Korbel, dodnes můj obrovský kamarád, si nechal nakukávat bludy od senilního stárnoucího člověka, který do klubu přišel jen za jeho prachama. Tak jsem jednoho dne Korbelovi řekl, Borisi, já ti na to tady kašlu. Teda, řekl jsem to jadrněji."
A co Sparta? Na Letné se vykašlali oni na vás.
"To je pravda. A i když se mi tam v lize nevedlo vzpomínám na práci se sparťanskými hráči v dobrém. Jenže když jsem tam koncem pětadevadesátého přišel, neměl jsem ponětí o finančních těžkostech tehdejšího klubového šéfa Macha. Kluci pak na jaře hráli skoro zadarmo a na výsledcích to bylo vidět. Přesto tvrdím, že to pro mě bylo jedno z nejšťastnějších období. Třeba takové momenty - Mistr kvůli mě asi na půl roku přestal pít, Jirka Novotný, kterého jsem z kádru vyhodil, se mi zase později přišel omluvit. Prostě, měl jsem sparťany rád, a myslím, že oni mě taky."
Ale ještě jste se nedostal k tomu vyhazovu.
"To léto v šestadevadesátém koupili Spartu železáři z Košic, naslibovali západní posily typu Stoičkova a bůhvíco ještě. Já odjel na dovolenou a když jsem se vrátil, byli pryč Kouba, Nedvěd, Vonášek, Koller a další hráči, místo kterých si tam natahali své koně ze Slovenska. Chodil jsem brečet k manažerovi Chovancovi, ale ten nereagoval a jen se občas letěl radit s šéfem Rezešem do Košic, nebo do Bratislavy. Zatímco já tyhle cesty několikrát odmítl. Pak na mě vedení začalo tlačit, abych si vzal za asistenta místo Borovičky právě Chovance. Ale k tomu jsem neměl žádný důvod. Potom jsem se jednou vrátil z rakouského Grazu, kde jsem sledoval pohárového soupeře, přijel jsem na trénink a od novinářů, co tam na mě čekali, jsem se dozvěděl, že jsem vyhozenej."
Co by se dnes muselo stát, abyste odešel z Bohemians?
"Kdyby hráči nedostávali výplaty a kdybychom neměli kde trénovat. Ale nové klubové vedení, co se dalo dohromady letos v létě, mi slíbilo lepší a velké časy Bohemians. Tak jsem se rozhodl zůstat, přestože jsem měl dvě výborné nabídky. Teď mi šéfové říkají, že jsem tím současným umístěním v lize poněkud předběhl dobu."
Jak na vás zapůsobil propadák národního mužstva?
"Strašně mě to zarmoutilo. Já totiž podlehl té euforii hráčů, kteří si hráli na partu. Jenže jsem zbystřil už po prohře v Belgii a nechápal jsem, co to tam trenér vlastně předvedl, místo aby jel do Bruselu vyhrát. Ale on to Chovanec předváděl vlastně v celé kvalifikaci, nevěděl co hrát, ani s kým to hrát. Začal jsem se bát, když se po první barážové prohře hráči i trenér usmívali. A odveta? Zatímco Belgičani byli vzorně sešikovaní, s precizní taktikou, my zase předváděli ten chaos. Náš platonický tlak proti kompaktnímu a sebevědomému soupeři neberu. Přirovnal bych Belgičany k vysokoškolákovi, kterému se postaví žák ze zvláštní školy."
Takže viníte především trenéra Jozefa Chovance?
"To fiasko má samozřejmě širší souvislosti, ale hlavním viníkem je Chovanec. Je to sice kamarád, ale říct to musím. Mohl bych začít otázkou, co vlastně kdy odtrénoval. Vyhrát ligu s naším suverénně nejsilnějším mužstvem jako je Sparta, to není umění. Pak vyhrál strašně lehkou kvalifikaci na mistrovství Evropy a dál už se musel ukázat. A jak to dopadlo? Když se reprezentanti na hřišti chovají tak, jako v posledních zápasech, kdo za to může? Trenér. Když nevědí, co mají hrát, kdo za to může? Trenér. Jak dlouho může fungovat, když hráči nemají morálku, když si dělají, co se jim zlíbí. Přece když já mám v Bohemce při soustředění večerku v deset, tak nároďák ji musí mít v půl desáté. Asi tak nějak bych to řekl."
Lákala by vás práce reprezentačního kouče?
"Nelákala, protože to není moc o trénování. Měla by to být spíš odměna na sklonku kariéry. Když máte zkušenosti, je to práce lehká, protože si můžete ukázat na nejlepší hráče, vhodně je poskládat a vysvětlit, co mají hrát. Ale zároveň je to práce obrovsky zodpovědná. A samozřejmě i nepříjemná, protože vám do ní kdekdo kecá."
V anketě na internetové adrese fotbal.idnes.cz, v níž čtenáři hlasují, kdo by měl vést národní mužstvo, jste zatím na třetím místě za Zdeňkem Zemanem a Karlem Brücknerem. Před Jarabinským, Ciprem, Hřebíkem, Kotrbou, Uhrinem a samozřejmě Chovancem. Co tomu říkáte?
"S troškou humoru poznamenám, že když si to český národ bude přát, jsem připraven naskočit."
Jenže o trenérovi reprezentace nerozhoduje národ, ale výkonný výbor fotbalového svazu.
"To je právě ono. Takže jsem klidný."
 Trenér Vlastimil Petržela žene tým Bohemians na zteč. |
