Pak se ale přece jen obrátil, s viditelnými problémy přelezl hrazení s reklamou a šouravým krokem se jako úplně poslední z jihlavských fotbalistů zvolna vydal směrem k šatnám.
„Skoro jsem si myslel, že to hrazení ani nepřelezu. Dostal jsem totiž před koncem zápasu balonem přímo mezi nohy,“ přiznal dvaadvacetiletý záložník.
Prudká nebyla, ale padla tam
Sice se při rozhovoru usmíval, ale bylo znát, že ho rána do citlivého místa pořádně bolí. „Snad to bude brzy dobré,“ vyslovil přání Hronek. Potom už se ale naplno pustil do hodnocení utkání, v němž Vysočina remizovala se Středočechy 1:1.
„Potřebujeme každý bod, takže si tohohle s Boleslaví hodně ceníme,“ svěřil se. A byl to právě on, kdo dal konečnému výsledku remízovou podobu. Třináct minut před závěrečným hvizdem rozhodčího se z poměrně velké dálky před hranicí vápna napřáhl a poslal míč přesně k tyči. „Byla to prudká rána, hodně rychlá, to nemohl gólman nikdy chytit,“ snažil se být při popisu rány přesvědčivý.
Smích a pohled na opakovaný záběr ho ale usvědčily, že svoje slova nemyslí vážně. „No tak ne. Abych pravdu řekl, vůbec nevím, co tam brankář dělal. Možná neviděl. Každopádně žádná prudká střela to nebyla. Ale hlavně že tam padla,“ dodal s úsměvem. Na jaře to byl už jeho pátý gól, čímž se z něj stal aktuálně nejlepší střelec jihlavského týmu. „Kolik jich ještě dám? Ještě pět,“ znovu doprovodil Hronek svoji odpověď smíchem. A opět hned vzápětí už s plnou vážností doplnil. „Fakt nevím, tyhle věci neplánuju.“
