„I když úvod sezony nebo ten její prostředek možná nebyl úplně top, postupně jsme se rozehrávali. Ke konci sezony jsme hráli nejlepší fotbal,“ ohlíží se jedenačtyřicetiletý Horváth.
Za vrchol označil vítězství 3:2 nad a Austrií Vídeň. „Za ten zápas jsem klukům osobně poděkoval, a to jinak nedělám. Poslední zápasy před zimou nám vůbec vychází,“ pousmál se při vzpomínce na pohárové duely s AC Milán (2:2), CSKA Moskva (1:0), Atléticem Madrid (1:0) nebo Villarealem (3:3).
Do vyřazovacích bojů Evropské ligy však Plzeň nepostoupila. Trenér Pivarník označil za klíčové zápasy s rumunskou Astrou. Souhlasíte?
Ta skupina byla tak zamotaná, že možná stačilo, kdybychom vyhráli v Rumunsku. Tam jsme ten vítězný gól vstřelit mohli, doma to bylo hodně špatné. Ale to jsou kdyby a na ty já nevěřím.
Mrzí tenhle neúspěch o to víc, že jste pak derniéru s vídeňskou Austrií zvládli i v deseti?
Odehrál jsem spoustu zápasů i se zvučnějšími soupeři, ale tohle byl ten, který vejde do plzeňské historie. Vtáhl mě do děje natolik, že jsem úplně zapomněl, že už nejsem hráč. Otočit takový zápas z 0:2 na 3:2, když hrajete 70 minut v deseti, to se hned tak nevidí. Na to se bude dlouho vzpomínat, kluci to perfektně odmakali.
Pojďme k vám osobně. Druhou sezonu působíte ve Viktorii jako trenér, cítíte nějaký posun?
Už mám licenci A. Pro mě je to obrovská škola, moje pozice je celkem jasná. Řeknu si, jak co cítím. Pokud je potřeba, zvýším hlas nebo to s někým proberu mezi čtyřma očima. S příchodem Romana Pivarníka jsem navíc získal spoustu nových informací.
Jak jste se s novým koučem sžíval? Přinesl do Plzně něco, co tady dříve nebylo?
Po jeho příchodu jsme si sedli u kávy a všechno probrali. Patrně jsem na něho zapůsobil, když si mě tady nechal. Já toho nelituju a doufám, že ani on ne. Sžívání nebylo nijak složité, Roman se taky rád zasměje. Pár věcí nebo jeho tréninků jsem viděl poprvé. Takže jsem se i v tomto směru posunul.
Na podzim nedostávala řada hráčů tolik prostoru, kolik by si představovali, přestože na tréninku dřeli naplno. Musel jste na ně nějak psychologicky působit jako ještě nedávný hráč?
Hned mě napadnou Marek Bakoš a Michal Ďuriš, ale právě oni tu situaci zvládli absolutně profesionálně. Nezaznamenal jsem na tréninku jejich špatnou náladu, i když to pro ně bylo nepříjemné. Klobouk dolů za to, co ten půlrok předváděli. Ukázali, proč jsou tady tak dlouho, a proč je tady mají lidi tak rádi.
Novinkou je i to, že po každém zápasu se tým vrací zpět na hotel. Máte pocit, že takhle má vše řád, že už to není tak rozvolněné?
Ono je to i tím, že ta starší generace už začíná končit. A ti mladší kluci málokdy mají rodinu. A je jim jedno, kde přespí. Jestli si ten svůj playstation rozbalí doma nebo na hotelu. Při tom cestování je to navíc výhodné, nemusíte se někam trmácet v noci, dobře se všichni vyspí i nají.
Také jste měnili herní systém na 4-4-2 a pak zase zpátky 4-2-3-1. Co si o tom myslíte?
Přechod na dva útočníky byl celkem logický, máme čtyři hrotové hráče. Zpočátku nám to vycházelo, ale postupem času to přestalo jít a museli jsme rozestavení přeskupit. V tu chvíli naskočil na hrot Krmenčík, začal se prosazovat a dával góly. Vždycky to je o hráčích, jaké máte k dispozici. Pokud budou ve formě, systém není rozhodující.
Překvapil vás právě Krmenčík, jak výkonnostně vyletěl?
Věděli jsme, že to v něm je, i když se na začátku sezony řešil jeho odchod. Možná to chtěl i on sám. Nakonec zůstal a prosadil se, takový je fotbal. Dostal šanci, začal dávat góly, o tom to u útočníka je. Předpoklady má veliké. Teď je potřeba postarat se o to, aby zůstal nohama na zemi. Má za sebou fantastické dva tři měsíce, dostal se i do reprezentace a my všichni okolo se musíme postaral, aby to nebylo naposledy.
Když jsme u jednotlivců, co říkáte na výkony Martina Zemana?
Musím říct, že je to pro mě překvapení. Dva roky jsem ho neviděl a když tady byl poprvé, neprosadil se. Teď ale přišel ve velkém stylu. Je vidět, že je starší a pár věcí si v hlavě srovnal.
Nakolik je současný herní projev Viktorie jiný než za trenéra Pavla Vrby?
To si netroufnu říct. Samozřejmě došlo k velké hráčské obměně. Pro mě je velkou ztrátou konec Venci Pilaře, i když pořád pevně doufám, že to není definitivní. To byl hráč, který měl světové parametry, byl neskutečně silný jeden na jednoho a i charakterově je v pohodě. Absence takového hráče je znát. A to nemyslím nijak špatně vůči Kovimu (Kovařík), Kopimu (Kopic) nebo Milanovi (Petržela).
Také u Milana Petržely se spekulovalo, že z Plzně odejde. A on předvedl parádní podzim.
To, co předvádí a pod jakým tlakem hraje, je paráda. Někdy i zkazí, ale některé reakce okolí a někdy i posměšky spoluhráčů míněné v nadsázce ho rozhodně nezlomí. Je schopný se na hřišti kvůli výsledku poprat, i když na to nemá figuru. Takoví hráči jsou strašně důležití.
Zkuste sám popsat hráčskou sílu Plzně?
Pořád tady zůstávají fotbalisté, na kterých to stojí - Roman Hubník, Limba (David Limberský), Matúš Kozáčik. Jsou to klíčoví hráči, mají srdce jít do zápasu, i když nejsou úplně zdraví, obětují se pro mužstvo. Kolem nich se hra točí a rostou noví lídři. Třeba Patrik Hrošovský odehrál letos všechny zápasy ve výborné formě. Ten charakter mužstva je stejný, i když se herní obraz malinko mění. Ale to je logické, protože skončil Horváth a místo něj hraje Hromada. Je až neskutečné, jak vysoko se daří držet laťku.
Teď ale možná někteří skončí, zase se mluví o možném odchodu některých opor...
Vždyť už jsou staří, kam by chodili! (smích)
