Při pozápasovém rozhovoru rozdával vtípky na všechny strany. A když si pak pětadvacetiletý odchovanec slováckého fotbalu hledal cestu mezi hradbou novinářů, v žertu zvolal: "Snad se při podobné příležitosti nevidíme naposledy."
Co už jste zkusil, abyste odčaroval své střelecké zakletí?
Snad úplně všechno. (rozesměje se) Ale trenér mě uklidňoval, ať pracuju furt stejně, že góly přijdou. A to se potvrdilo.
V zápase jste byl jediným olomouckým hráčem s krátkým rukávem. To proto, abyste musel makat ještě víc než ostatní?
Měl jsem taky dlouhý rukáv, ale měl jsem ho vyhrnutý. Nebyla zase taková zima. Když se běhá, tak nemrznu, narozdíl od vás na tribuně. (rozesměje se)
Cítil jste se tentokrát na hřišti nějak jinak?
No, akorát mi byla prvních deset minut zima. (usměje se) Ale ne, vždycky se vám hraje líp, když dáte brzo gól. To se potvrdilo, po první brance už jsem byl úplně v pohodě.
Proto už se pak na hřišti objevovaly kličky a další parádičky?
Když mančaft vede, hned si víc věří. Nejen střelec, ale všichni hráči.
V zápase jste mohl vstřelit i víc než dva góly, že?
Pokaždé mi ke skluzu chyběly dva tři kroky. Každopádně zaplaťpánbůh za ty dva góly.
Ale vymstít se vám to mohlo. Prožil jste si v závěru už z lavičky nervy?
Když jsem si šel sednout a Liberec snížil, tak těch posledních deset minut nebylo moc příjemných. Ale zvládli jsme to. Liberec začal nakopávat centry a vysoké balóny, to je něco pro naše stopery.
Znervózňovalo vás, že jste tak dlouho nedal gól?
Tak jsem to nebral. Opravdu hodně mě uklidňoval trenér. Je ale blbé, když ten gól pořád nepřichází, to je jasné.
Byla cítit nervozita v celém klubu?
Samozřejmě, že to není příjemné. Třeba i u vás novinářů, někteří se na to ptali pořád, že? (usměje se) Ale já byl trpělivý, na hřišti i při odpovědích. A to se vyplatilo.
Pomohlo vám, že jste teď už pokaždé nehrával v základní sestavě?
Určitě. Chápal jsem, že už trenér potřeboval udělat změnu, protože mě držel dost dlouho. Osm kol jsem hrál v základu a gól jsem furt nedal. Ta změna přijít musela. A jak se zdá, byla i užitečná.
Popište vaše první olomoucké góly.
Před prvním vracel Hudy (obránce Martin Hudec) míč na zadní tyč, kde jsem zůstal stát. Šel jsem tam naslepo, do šprajcu s gólmanem Hauzrem. Ani pořádně nevím, jak mu to do brány propadlo, neviděl jsem to. U druhého jsem dostal fantastický centr od Kuby Heidenreicha a míč jsem krásně trefil.
První gól moc pohledný nebyl, že?
To je pravda. Ale každý útočník, kterému se delší dobu nedaří, se modlí, aby dal podobnou šmudlu. Snad jsem to zlomil.
Když jste pak střídal, publikum tleskalo. Na to jste nebýval zvyklý.
Dřív říkali: "Zadarmo drahej," že? (rozesměje se) Ten potlesk jsem si samozřejmě vychutnal, tento zápas mi může psychicky pomoct.
Ze slávy jednoho zápasu se ale žít nedá, že?
No já z toho ani žít nechci. Doufám, že brzo přijdou další góly.
