Dře před stopery, problém je v tom, že před vlastními. Někdejší král ligových střelců Michal Ordoš si po návratu z Rakouska do fotbalové Olomouce zvyká na novou roli defenzivnějšího záložníka. Při absenci Hořavy, Bajera a Rossiho jím trenér Petr Uličný lepí díru ve středu hřiště.
Usměvavý ofenzivní hráč se učí bránit, ale zatím tápe. "Nepředstavoval jsem si, že budu každý zápas dávat gól a rozhodovat utkání. Ale určitě jsem si představoval, že herní stránka bude z mé strany lepší," hodnotí se.
Oblíbenec fanoušků ovšem může být spokojený s tím, jak Sigma na jaře sbírá body a utíká ze sestupových pozic. A to je hlavní. Vypadá to, že o část peněz, kterých se dobrovolně zřekl, dokud se Hanáci nezachrání v lize, nepřijde.
"Ale bude to ještě pořádný boj," uvědomuje si 29letá opora Hanáků, jež v zimě s klubem prodloužila smlouvu o další rok.
S posledním Žižkovem jste důležité vítězství doslova vyválčili.
Zlatý tři body. Důležité je, že i když hrajeme špatně, body prostě děláme.
O přestávce trenér Uličný vystřídal obě sparťanské posily Jirouše s Podaným. Byla bouřka?
Byla bouřka. Vyříkali jsme si, že s hlavou dole se hrát nedá. Každý vezme balon a chce se ho rychle zbavit. Nikdo si nic nedovolí. Hrálo se nám těžko. My jsme čekali složitou práci. Žižkov přijel hrát fotbal, což musím kvitovat. Měli jsme velké problémy.
V bitvě o záchranu snadné zápasy nejsou.
Pro nás nebude lehký žádný zápas. Jestli hrajeme se Žižkovem nebo Spartou, vyhrát musíme kdykoli. Jinak se nezachráníme. Hrajeme o život.
BLÍŽÍ SE SOUBOJ. Olomoucký Michal Ordoš (v modrém) se snaží zastavit rozvíjející se akci Českých Budějovic.
A plán plníte: po třech jarních kolech máte sedm bodů, jak jste chtěli.
Sedm bodů je super start. To byl náš plán. A to jsme ještě dva body doma ztratili s Budějovicemi, mohlo jich být devět. Ale znovu říkám: Po herní stránce se nám nedaří. Nefunguje kombinace tak, jak jsme byli zvyklí. Prostě je to tak: hrajeme o záchranu a fotbal tak vypadá. Když se zachráníme, nikdo se nebude ptát, jestli jsme tady Žižkov umlátili. My se potřebujeme zachránit.
Vypadá to na pořádný boj až do konce.
Bude to velký boj. Zatím to uhráváme buldočí silou než fotbalově.
Kde to skřípe?
Tlak je velký. Myslím, že jsme na to nebyli zvyklí. Nikdy se pod takovým tlakem tady nehrálo, je obrovský. My jsme vždycky byli nahoře. Musíme každý zápas bodovat a někteří se s tím nedokáží srovnat. Je to těžké. Pokud se daří třem lidem, tak těch sedm nestrhnou. Pak vázne kombinace. Můžeme si pomoct dlouhými balony, ale nám se nedaří ani to. Prohrajeme souboj vepředu a valí se to všechno zpátky.
Vy hrajete ve středu zálohy s kupou obranných úkolů, které jste nikdy v kariéře neměl. Zatím vám to moc nesedí.
Já se cítím celkem dobře. Teď hraju v záloze úplně zezadu a to je pro mě obrovská novinka. Jednou v životě jsem hrál v Boleslavi beka, ale nám se zranil Hořa a moc zkušených lidí do středu nemáme. Pak to trenér rozhodne tak, že tam jdu já s Márou (Heinzem). Nemyslím, že by nám to tam vázlo. Ale nemáme tlak, kdy jsme získávali míče třicet metrů od brány a tím jsme se dostávali do šancí, nedali jsme nikomu vydechnout. Dnes kopneme balon, oni ho vrátí a ještě jdou do brejku. Ztratil se náš presink.
A vy jste se s netradičním postem sžil?
Neřekl bych, že jsem se s ním sžil. V taktických chybách jsou ještě velké problémy, protože když jsem hrával nahoře, nemusel jsem se dívat, jestli je někdo za mnou. Teď jsem v situaci, že zamnou je už jen Aleš Škerle. Nejsem na to zvyklý. Je to větší zodpovědnost než na hrotu, nehraje se tam jednoduše.
STŘELEC. Michal Ordoš ukončil trápení Olomouce: po dlouhých 376 minutách skóroval.
Říkal jste to trenérovi Uličnému, nebo jste se kousl a hrajete, co musíte?
To nejde. Nejsme v situaci, kdy bychom si chodili za trenérem a říkali, co chceme hrát. Zranil se nám Hořava, chybí Rossi, skončil Bajer. Tři záložníci vypadli a hráči se zkušenostmi prostě nejsou. Máme útočníky, kteří odehráli kvalitní přípravu, trenér je dal do sestavy a nás s Márou do zálohy. Pochopil jsem, že když budu hrát s Márou, budu hrát víc zezadu, protože on je v tuhle chvíli ten kreativnější a já bych mu měl krýt záda. Smířil jsem se s tím a nemám s tím problém.
Nepřekážíte si s Heinzem ve středu hřiště? Oba jste typově podobní hráči pod hrot.
Typově podobní jsme, ale já mám hrát víc zezadu a on ofenzivně. Nesnažím se tam Márovi zavazet. Zatím to ale není podle představ.
Sledujete, jak si vedou vaši konkurenti v boji o záchranu?
Sleduju, ale když budeme vyhrávat, tak se nemusíme na nikoho ohlížet. To je pro nás priorita číslo jedna. Musíme se dívat sami na sebe a hlavně zlepšit hru.
Teď vás čekají zápasy s adepty na titul: jedete do Plzně, pak máte Liberec. To bude jiná šichta.
To bude. My jsme věděli, že začátek máme lehčí a potřebujeme ho zvládnout. První tři kola byla z kategorie hratelnějších soupeřů. Plán byl získat s Budějovicemi, na Slovácku a se Žižkovem sedm bodů, to jsme zvládli. Teď nás čeká série jiných soupeřů. Můžeme jenom překvapit.
Olomoucký Michal Ordoš uniká Petru Pavlíkovi z Jablonce.
Říkáte, že se nedá hrát s hlavami dole. Sebevědomí týmu je menší?
Je to spíš o zkušenosti, která tady není. Kádr je hodně mladý. Zažil jsem stejnou situaci na Slovácku: měli jsme minus dvanáct bodů a hráli jenom dva mladí. Tam to bylo úplně jiné. Neprohráli jsme osm kol a zachránili se v klidu. Zkušenosti si člověk nekoupí, ty se musí někde nahrát.
Představoval jste si takto váš návrat z Kapfenbergu?
Představoval jsem si, že budu lepší. Mám hodně ztrát míčů. Někdy strašně moc vymýšlím těžké přihrávky, místo toho, abych přihrál do strany a nikam se nehnal. Ale my jsme v takové situaci, že si říkám, že raději čtrnáct přihrávek zkazím, a když bude jedna gólová, tak to bude pořád dobré.
O peníze, které jste odmítl, dokud se nezachráníte, se nebojíte?
Tak nebojím... Ale když jsem to tenkrát řekl, měl jsem se podívat na tabulku (usmívá se). Dělám si srandu: vůbec se nebojím. I když Baník začne hrát. Pomohly mu přestupy i nový majitel. Zvednou se. Ale věřím, že ty peníze dostanu.
