"Ještě nic neslavíme, je to zatím jen malý krůček, i když slibný. Čeká nás ještě hodně zápasů, je to hodně našlapané, musíme dál sbírat body," zůstává po šťastné brance z 90. minuty nadále pokorný Janotka.
Jaké to je dát gól pár vteřin po příchodu na hřiště?
Povedlo se mi to už podruhé. V zápase se Žižkovem jsem druhým kontaktem s balonem dával na 2:0. Ale tohle byla vítězná branka, o to je cennější.
A kolikátý to teď byl kontakt?
Asi druhý nebo třetí. Na začátku jsem sklepl balon na Tomáše Hořavu a pak ta akce pokračovala pěknou kombinací. No a já jsem vystřelil s lehkou tečí jednoho z domácích obránců, takže míč šel do protipohybu gólmanovi. Bylo to štěstí, ale zaplaťpánbůh za něj.
Přijeli jste hlavně bránit?
Byl to takový remízový zápas s dobrým koncem pro nás. Chtěli jsme se pokusit vyhrát, protože v každém utkání jedeme na vítězství. Jak se hra o čelo tabulky zamotává, šlo vlastně o šest bodů. Chtěli jsme navázat na naši sérii bez prohry a to se povedlo.
O evropských pohárech jste zatím mluvili jen potají. Teď už nahlas?
Tak my jsme o nich nemluvili, to spíš novináři, ale každý ve skrytu duše doufal, že by se nám to mohlo povést. Ale nemůžeme být alibisti, musíme se o Evropu pořádně poprat.
Co jste si po zápase v kabině zakřičel?
Byl jsem ve velké euforii. Teď mě akorát mrzí, že jsem si svlékl dres a dostal jsem žlutou kartu. Příště si musím dávat bacha, to už by byla čtvrtá a nerad bych stál kvůli takové blbosti.