"Na plzeňské angažmá jsem se moc těšil, protože se chci poprat s novou výzvou," říká šestadvacetiletý fotbalista. "A zatím mám jen ty nejlepší dojmy, plzeňské mužstvo mi jak se říká opravdu sedí. Skvělá parta a vynikající podmínky. Moc se mi tu líbí.“
Jaké další postřehy jste po téměř měsíci v plzeňském kádru zaznamenal?
Po fotbalové stránce je to od Dukly odlišné. Tréninky jsou zaměřené víc na práci s míčem, což jen asi pro každého fotbalistu příjemnější. V tomhle směru nejsem výjimkou.
Ke kterému novému spoluhráči máte zatím nejblíž?
K Tomáši Wágnerovi, který do mužstva přišel zároveň se mnou.
Bydlíte v Brandýse nad Labem, jak jste cestoval v začátku přípravy, když se většinou trénovalo dvoufázově?
Prvních čtrnáct dnů jsem přespával na hotelu, ale poslední týden už jezdím domů. Každý den tak trávím v autě tři hodiny na cestě z Brandýsa a zpátky. Byla tady ještě možnost jezdit s klukama z Prahy, ale těch už se dalo dohromady pět, takže bych se do auta už nevešel. Později si možná nějaké bydlení v Plzni najdu.
Plzeň zatím sehrála čtyři přípravné zápasy. Jak vám sedí herní styl po trenérem Vrbou?
Určitě mi vyhovuje. Mám rád míč a tady se hraje kombinační fotbal, takže člověk je u míče skoro pořád.
V sobotu Plzeň hrála o postup do semifinále zimní Tipsport ligy právě s Duklou, z níž v západočeském klubu hostujete. Jak jste utkání proti nedávným spoluhráčům vnímal?
Že bych to nějak prožíval, to se říct nedá. Spíše jsem se na kluky těšil a byl jsem rád, že jsem si proti nim mohl zahrát. Ani jsme se nijak nehecovali, ale až přijde souboj v lize, nejspíš něco proběhne.
Jak se těšíte na kyperské soustředění, na něž odlétáte příští týden?
Těším se hlavně na přírodní trávníky, protože umělky nejsou optimální především na kotníky a kolena.
Při příchodu do Plzně jste se často setkával s oslovením Jan. Co jste tomu říkal?
Honzo jsem slýchal, než si kluci zvykli. Dokonce na mě párkrát volali i Patriku. Zatím ale žádnou přezdívku nemám.
Připomínal vám někdo nebo něco otcovo někdejší plzeňské angažmá?
Snad jen to oslovení Honzo. Ale až bude na plzeňský stadion chodit ta starší generace fandů, nejspíš mě s tátou srovnávat budou, což mi přijde normální. A já musím udělat všechno, abych v Plzni jméno Berger nepokazil, abych prostě tátovi neudělal ostudu.
Má to fotbalista snadnější, když nosí jméno slavného otce?
To asi jak v čem. Ale já si tohle nikdy nepřipouštěl. Protekci kvůli tátovi jsem nezažil. Vždycky jsem si na hřišti všechno vybojoval sám.
Když jste hrál v Dukle, měl jste před lety v krajském přeboru za trenéra právě otce. Jaké to bylo být denně pod jeho drobnohledem?
Bylo to jen půl roku a navíc při tom šlo o amatérský fotbal, takže o nějakých velkých emocích nemluvil. Na profesionální úrovni bych se tomu ale snažil vyhnout, to bych tátu za trenéra nechtěl. Nic proti němu samozřejmě nemám, ale nevím, jestli by to dělalo dobrotu. O to víc bych mu chtěl teď na jaře dělat radost. Nejen jako syn, ale stejně tak jako fotbalista.
