S koncem roku přichází bilancování. Před rokem byla Sigma v pásmu sestupu, dnes se vyhřívá na druhém místě. Čím to, že tým, bez větších změn v sestavě, hraje zcela jinak než v loňské sezoně?
Už před sezonou jsem tvrdil, že ta letošní bude zcela jiná. Věděl jsem, že Sigma má dobré mužstvo, ale vždy záleží na psychické pohodě a začátku soutěže. Letos nám úvod vyšel. Los zařídil, že jsme dvakrát po sobě hráli venku a tam neprohráli. Tým se uklidnil a po úvodní domácí výhře se mu začalo dařit. Důležité bylo, že vedení klubu vybralo dobré trenéry. Leoš Kalvoda i Jiří Vaďura jsou kouči, kterým hráči věří, a to je hodně důležité. V kabině všichni tahají za jeden provaz. Když se to všechno sečte, je jasné, že výsledky musely přijít.
Vydařilo se vše podle představ, nebo mohly být výsledky ještě lepší?
Vždy je co zlepšovat. Olomouc mohla mít v tabulce o několik bodů více a větší klid v boji o evropské poháry před jarními odvetami. V domácím prostředí jsme ztratili dobré tři body a také venku jsme mohli být úspěšnější. To ale zřejmě mohou tvrdit v každém klubu. Takový fotbal je, nic se nedá naplánovat a v tom je jeho kouzlo.
Jak se Oldřich Machala, dlouholetý harcovník po domácích i evropských stadionech, dívá na fotbal na konci milénia. Změnil se, nebo zůstal stejný jako v době vašich začátků?
Pořád je to hra, která baví miliony lidí. Je to nejpopulárnější sport. V tom se fotbal nezměnil a věřím, že to tak zůstane. Jiné jsou nároky kladené na hráče. Hra se zrychlila, na vše je méně času než v minulosti. Fotbal potřebuje fyzicky odolné a rychlé fotbalisty. Ještě několik let zpět kopaná tak rychlá nebyla. To ale platí o každém sportovním odvětví.
V Olomouci se tradičně sází na vlastní hráče. Kostru týmu tvoří fotbalisté, kteří se v Sigmě řemeslu vyučili. Jak hodnotíte nastupující generaci? Marek Heinz a Tomáš Ujfaluši už dokonce hrají ligu v Německu, na domácím trávníku patří mezi hráče základní sestavy David Kobylík, Radoslav Kováč a Aleš Urbánek. Čím to, že se na Hané rodí tolik talentů?
V Olomouci se vždy dobře pracovalo s mládeží, a to je výsledek. Klub nikdy neměl na rozhazování a velké nákupy a tak sázel na vlastní odchovance. Osobně jsem rád, že vidím, že o budoucnost Sigmy nemusíme mít obavy. Nadějní hráči jsou i v juniorce a dorostu. Záleží jen na jejich ochotě dát fotbalu maximum. Může se stát, že se stane jejich povoláním a zajistí je finančně na zbytek života.
Mladým hráčům se nedaří pouze na klubové úrovni. Velké úspěchy má v letošním roce za sebou i řada reprezentačních výběrů. Tím největším je stříbro na mistrovství Evropy do 21 let. Je to s mladými fotbalisty v tuzemsku opravdu tak dobré, jak se zdá?
Podle mého názoru se máme na co těšit. Tvrdím, že celý český fotbal čeká hezké období, v němž bude za několik let hrát prim nejlepší fotbalová generace v historii. Hráči z jednadvacítky hrají pravidelně ligu a objevují se už v prvním reprezentačním výběru. Nemám na mysli pouze Rosického. Máme dost opravdu kvalitních hráčů, jejichž výkonnost ještě hodně poroste.
Jak hodnotíte svou kariéru, která se chýlí ke konci? Dnešní mladíci odcházejí do ciziny za pohádkovými penězi. Není to přece jen trochu trpká představa, že vaši generaci tato možnost minula?
Taková byla doba, s tím se nedá nic dělat. O trpkosti nemůže být řeč, mladým dnešní možnosti přeji. Pochopitelně bych se do zahraničí podíval raději dříve, než jsem mohl, ale nestěžuji si. Zahrál jsem si v Olomouci evropské poháry, nastoupil proti řadě evropských špičkových mužstev. Ne, opravdu si nemám na co stěžovat.
Vaše iniciály O. M. jsou zkratkou nedávného velikána Olympique Marseille. Nelákalo vás zahrát si v opravdu velkém týmu?
Znovu musím opakovat, že jsme neměli tu možnost. Kdybych měl dnes dvacet let, tak bych asi v Sigmě taky nebyl a chtěl bych hrát jinde nějakou lepší soutěž. Ale beru život tak, jak jde. Jednou jsem s fotbalem začal a jednou musím skončit.
Co zkušený hráč a trénování?
Vím, na co narážíte. Chci si udělat první trenérskou třídu, to je jasné. Ale zatím nemám cíl trénovat. Vím, že někteří hráči chtějí trénovat mladé. Co jiného si caparti mohou přát, než být trénováni ligovým hráčem? Je to ovšem i otázka peněz. Těžko si představit, že hráč po kariéře bude trénovat mládež za dva tisíce korun.
Co peníze ve fotbale? Je jich málo, nebo moc? Nejsou částky za přestupy hráčů často až přemrštěné?
Ve světě určitě ano. Když slýchám částky kolem dvaceti milionů dolarů, tak se mi to zdá už opravdu hodně. Na druhou stranu je to obchod a záleží, zda se někdo na takovou nabídku ozve. U nás to tak ale nikdy nebude. Těžko si budou naše kluby kupovat Brazilce. Ty slabší si budou kupovat horší hráče, nebo půjdou cestou vlastních hráčů, což je případ Olomouce. My si většinu vychováme a občas koupíme kvalitního hráče do základní sestavy. To je cesta. Jen z vlastních odchovanců to ale nejde. To je případ Ostravy. Tam hrají kluci spolu od žáků a výsledky nemají.
Jaký je tuzemský fotbal? Jaké praktiky se v něm používají? Prodávají se zápasy, uplácí se, sází?
Je těžké o tom hovořit, když nejsou důkazy. Takové praktiky se ale používají všude ve světě. Třeba v Německu nebo ve Francii s tím měli problémy. Když ale nikoho nechytíte za ruku, těžko se s tím dá něco dělat.
Je tedy fotbal čistý, občas ušpiněný nebo špinavý?
Nejčistější opravdu není, ale to je odraz společnosti. Není to jen fotbal, ale celá společnost v tuzemsku. Podivné praktiky se používají třeba v politice. Jaká je společnost, takový je potom i sport, to jsou spojité nádoby. Stále platí, že sport se hraje především na hřišti a tam si to každý musí odmakat.
Co rozhodčí? Hodně se o nich hovoří. Poškozují úmyslně týmy, nebo opravdu nemají potřebnou kvalitu?
Určitě ne každé poškození je nutné brát jako úmysl. Sudí se musí rozhodnout v okamžiku, nemá možnost si přehrát situaci na videu. Opravdu se může stát, že faul nevidí. Neviděl bych to až tak černě, jak se vypráví.
Přesto se občas stává, že arbitr ovlivní zápas a v hráčích zůstane pocit křivdy. Jak takové pocity hráči vnímají?
Je to vždy poplatné výsledku. Pokud je uznán gól za stavu 2:0 a nakonec tým vyhraje 2:1, tak se to příliš nerozebírá. Pokud ale jedno rozhodnutí ovlivní výsledek a tým prohraje gólem z jasného ofsajdu, to je jiná. Přináší to velké emoce, ale musí se to brát spíše tak, že i rozhodčí jsou pouze jenom lidé. Nemá smysl proto uvažovat o zavedení videa, jako třeba v hokeji. Fotbal je moc krásný a zavedení něčeho takového by znamenalo, že by se přestalo hrát a jen se diskutovalo u videa.
Co trenéři? V kariéře jste jich zažil hodně. Kteří vám uvízli v paměti?
Pochopitelně především Karel Brückner. To je jeden z nejlepších trenérů, jakého jsem kdy poznal. Možná ten nejlepší. Pro Olomouc toho udělal strašně moc, vytáhl do ligy hodně hráčů. Na takového trenéra se nezapomíná. Nechtěl bych ale zapomenout třeba ani na Milana Bokšu, za něhož se dvakrát hrály poháry. Hodně bych si pochopitelně přál, aby se dařilo nové dvojici Leoš Kalvoda, Jiří Vaďura. Společně s nimi máme skvěle rozehranou sezonu. Jsme ale teprve v polovině. Věřím, že uděláme pro dobrý výsledek maximum.
Kabina je uzavřený organismus, který žije vlastním životem. Jaký je?
Záleží na výkonech. Někdy se křičí vztekem, jindy radostí. V Olomouci je nálada v kabině založena na kamarádských vztazích. Není rozdíl mezi mladými a starými. Všichni společně zajdeme i na pivo a pobavíme se o problémech, které máme. To je pak na hřišti znát, když je spoluhráč ochoten pomoci druhému.
Co vám fotbal přinesl a případně vzal?
V prvé řadě je to mé zaměstnání, které v sobě kloubí koníček a práci. Jsem strašně rád, že jsem se mu mohl věnovat naplno a nemusel dělat nic jiného. Fotbal miluji a proto jsem rád, že u něj zůstanu i poté, co odložím kopačky do skříně.
Jak dlouho budou kopačky v té skříni. Nehodláte se vrátit na trávník ve výkonnostní kopané?
Až skončím, bude to definitivní. Nemám zapotřebí hrát někde divizi a poslouchat, jak na mě pokřikují, že jsem starý. Fotbal mám moc rád a budu mít díky němu na co vzpomínat. Jak jsem řekl - do června a dost.
