Trenéra Marečka byste jistě potěšili.
To doufám, on měl takové zápasy hrozně rád. Přál si plný dům, což skoro byl, přál si krásnou atmosféru a vítězství. Jsou to super pocity.
I ta žlutá karta, kterou jste po oslavě gólu dostal, byla pro Marečka?
Já si chtěl dres s jeho jménem jen otočit dopředu, za to by karta nebyla, jenže jak byl těsný a zpocený, nešlo to. Proto jsem ho sundal. Snad mi trenér odpustí. Jsem útočník, tolik karet zase nedostávám.
Takže vás ta karta nemrzí?
Snad mě nezamrzí zítra, jestli mi ji trenér vyčte.
Na začátku zápasu vládla Sparta. To vás tak zabrzdila Nohavicova píseň, která hrála na Marečkovu počest?
Nevím. Může to špatně vyznít, ale bylo to krásné. On nám strašně chybí a chtěli jsme i kvůli němu podat výkon, aby na nás mohl být pyšný. Ale začátek jsme měli vlažný. Musíme poděkovat brankáři Slavíkovi a obráncům, že jsme nedostali gól.
Byl to pro vás o hodně jiný zápas než jindy?
Byl. Obvykle na nás chodí pět tisíc fanoušků, někdy míň. Lidi si musí sami uvědomit, že když přijdou, tak nám pomůžou. Vždyť takové zápasy jsou ozdobou fotbalu. Kdyby přišly tři tisíce lidí, tak si troufnu říct, že nevyhrajeme.
Kam řadíte vítězný gól?
Takový gól se nedává každý den. Navíc byl můj první proti Spartě.
Asi nebyl těžký, když po Gašparíkově pasu padl skoro do prázdné brány?
I to se dá nedat.
Z pěti zápasů mají Teplice patnáct bodů. Jak vysoko myslíte?
Nemá cenu lítat v oblacích. Teď nás čekají zápasy pravdy: v Brně, ve Zlíně, s Plzní, jedeme do Ostravy. Ale jsme uvolnění, v klidu, to jsme potřebovali.
 JEN VÍTĚZÍ. Tepličtí fotbalisté ještě v první lize nezaváhali, porazili i Spartu. Takhle slavili první gól, který dal Pavel Lukáš. |
