Jablonecký trenér František Komňacký poslal Necida na boleslavský trávník v 63. minutě místo Straky za stavu 1:0 pro Boleslav. A než uběhlo šedesát vteřin, severočeský náhradník slavil s rukama nahoře.
"Vyšlo to parádně, ale můj nejrychlejší gól to nebyl," poznamenal český reprezentant do 19 let. "Když jsem hrál za českou sedmnáctku, dal jsem gól Islandu po sedmi vteřinách, co jsem byl na hřišti."
Poté, co se v neděli míč odrazil od břevna mladoboleslavské branky a Necid ho zblízka napálil do sítě, vybavil si svou premiérovou prvoligovou trefu, kterou dal v říjnu 2006 ještě ve slávistickém dresu do sítě Jablonce, jemuž teď pomáhá se záchranou.
"Blesklo mi to hlavou hned, protože tenkrát to byla skoro stejná situace. Standa Vlček hlavičkoval, můj dnešní spoluhráč gólman Špit stačil míč jen vyrazit a já ho pohodlně doklepl do branky. Jen mě tenkrát mrzelo, že to byl gól na dva dva a remízou to taky skončilo."
V nedělním utkání to byla teprve třetí Necidova prvoligová trefa. Ale dal už důležitější góly. Například proměnil penaltu při vítězném rozstřelu se Žilinou ve 2. předkole Ligy mistrů, na podzim 2006 dal vítězný gól v ligovém duelu s Ostravou.
Kterého úspěchu si cení nejvíc?
"Samozřejmě toho gólu Ostravě, protože byl tříbodový. Už v nastaveném čase jsem se trefil po rohu hlavou a vyhráli jsme dva jedna," vybavuje si Necid.
Naopak nejraději by zapomněl na gól, jehož autorem byl také v duelu s Boleslaví. Loni v květnu na Strahově slávisté s Mladou Boleslaví remizovali. Vedli gólem Vlčka, ale ve druhé půli srovnal skóre "vlastencem" Necid na konečných 1:1.
"S Boleslaví se mi prostě gólově daří," glosuje Necid ironicky.
Že ho letos v lednu dala Slavia na hostování, z toho si velkou hlavu nedělá.
"Hlavně jsem chtěl hrát a to jsem ve Slavii jisté neměl. Takže kvůli tomu hostování nijak zatrpklý nejsem, opravdu ani náhodou. Ale samozřejmě chci svému mateřskému klubu na jaře dokázat, že góly dávat umím."
Už pár dní před utkáním v Mladé Boleslavi věděl, že ze začátku si sedne na lavičku. "Tím spíš jsem se soustředil na to, abych, až půjdu na hřiště, něco pořádného předvedl. A to se mi povedlo."
Mohl být ale ještě slavnější, to kdyby dvanáct minut před koncem proměnil takřka stoprocentní šanci. Žofčákův míč po centru z pravé strany, který se k němu snesl mezi domácí stopery, si zpracoval brilantně.
"Ale nebylo mi to nic platné, protože pár metrů před domácí brankou jsem chtěl rychle vystřelit a míč se mi po nártu svezl do autu. Radši bych se v té chvíli neviděl, prostě k vzteku," zlobil se na sebe útočník, který má z loňského podzimu zkušenosti ze dvou startů v Lize mistrů.
"Ve Slavii jsem dvakrát střídal, pokaždé tak na čtvrthodinku, v Bukurešti a doma se Sevillou. Sice pár minut, ale zkušenost k nezaplacení," říká Necid. "A chvilku jsem si zahrál i při domácí odvetě ve třetím předkole s Ajaxem, mohl jsem si přímo na trávníku užít tu slávu z vyřazení jasného favorita."
Když se ve Slavii rozhdoli uvolnit ho na jarní hostování, měl dvě možnosti: Kaldno a Jablonec.
"Rozhodl jsem se pro Jablonec, což mi můj manažer David Nehoda schvaloval. V Jablonci je zkušenější mužstvo a totéž platí o trenérovi Komňackém. A co pro mě bylo nejdůležitější, pro profesionální fotbal je tam vynikající zázemí. A když k záchraně první ligy přispěju i já, budu s letošním jarem spokojený," uzavřel Necid.
