Pondělní zápas rozhodl pár minut před koncem, sám byl na hřišti čtvrt hodiny.
Na pravé straně převzal přihrávku, chvilku míč podržel, pak si drze mezi čtyřmi sparťany narazil s Mendym a odvážně se vydal před branku. V zádech s Kladrubským se snadno vyhnul i Brezinskému a podél vybíhajícího gólmana Poštulky skóroval.
"Nechali mě jít," usmál se Holub. "Nevím, kdyby hrál Řepka, jestli by mě sestřelil. Ale fakt je, že takhle jsem se lehce dostal až do zakončení."
Byl to jeho druhý gól v nové sezoně. Pro boleslavské mužstvo znamenal druhé vítězství. A pro Spartu druhou porážku.
"Věděli jsme, že Sparta není v dobré situaci. Nejdřív ty události z Teplic, chyběli jí Řepka s Abrahamem, k tomu ještě onemocněl Horváth. To všechno se musí nějak projevit."
Holub sám v rudém dresu dva a půl roku hrával. Střílel důležité góly, byl oporou. Ale pak přišla dlouhodobá a těžká zranění.
"Jsem rád, když se tady můžu ukázat."
Přes Kladno a Drnovice se před dvěma lety dostal do týmu Mladé Boleslavi. V poslední době platí za úspěšného střelce - náhradníka. Hráče, jenž přichází na trávník až v průběhu zápasu a rozhodne.
"Byl bych radši, kdyby mě góly dostaly do základní sestavy. Ale spíš mi pomáhají k téhle roli žolíka."
V minulém soutěžním ročníku se v lize trefil šestkrát, z toho pětkrát jako střídající. Někdy mu stačily dvě minuty, aby udeřil.
"Když jdu na hřiště až ke konci zápasu, obránci už nejsou tolik soustředění a může přijít moje chvíle," poznamenal Holub.
Tak jako v pondělním večeru na Spartě.
