"Nevypadali jsme hezky, ale co bychom neudělali pro podporu zdraví," usmíval se trenér Roman Pivarník a pod nosem se mu ježil pořádný kartáč.
Zdálo se, jako by v listopadu zavládla knírová horečka. Kdo neměl knír, jako by nebyl. Sigma k Movemberu vyzvala i své fanoušky. Kdo přišel na pohárové utkání s Duklou se štětinami pod nosem, měl vstup zdarma.
Hráči šli příkladem, i když hned po zápase se chopili holících strojků. "Pro nás, co tyto ozdoby nenosíme, to bylo docela nepříjemné. Někteří jsme vypadali hrozně, a kdyby dveřmi bouchli, tak to spadne. Ale je to dobrá akce, proč ne. Měsíc se to dalo vydržet," bilancoval útočník Jan Navrátil.
Zapojili se všichni hráči včetně realizačního týmu, ne u každého se však po měsíci dalo o kníru hovořit. "Hlavně u mladších bychom museli čekat další tři měsíce, než by jim něco narostlo," souhlasí se smíchem Pivarník a Michal Ordoš dodává: "Byla to docela sranda. Máme tak mladý mančaft, že Pospa (Martin Pospíšil) snad ještě nemá chlupy ani v podpaží. Ale účel to splnilo a po tom měsíci už to bylo i vidět."
Právě nejlepší střelec Sigmy patřil společně s Brazilcem Rossim k těm, kteří by se mohli co do porostu pod nosem měřit i s legendárním kníračem Antonínem Panenkou.
Ani jeden z nich si ale ozdobu neplánoval ponechat. "Jestli jsem si knír oblíbil? Hned ho sundám," sliboval Ordoš po utkání s Duklou a za půl hodiny už se mohl chlubit hladkou tváří. "Necítil jsem se v tom dobře, ale bylo to na dobrou věc. Jsem rád, že jsme se k tomu všichni postavili čelem a celý tým si knír nechal," těšilo ho.
Po strojku rychle a rád sáhnul i Navrátil. "Že bych si to nechal růst do další výhry? Ta by sice byla potřeba, ale knír si nenechám," prohlásil 22letý útočník s vidinou dlouhé zimní přestávky.