Olomoucký trenér Martin Pulpit barevnými kužely rychle vyznačí hřiště. "Nechoďte sem všichni, nebo se to pod náma prolomí," volají hráči směrem ke břehu na dorostenecké zelenáče, kteří přináší mobilní branky.
Led je ale pevný a drží. Zato míč si na ušlapané, ale stále hrbolaté sněhové pokrývce rybníku dělá, co chce. "Všichni bychom měli vrátit registračky," smáli se hráči.
Škoda že středeční nevšední fotbalovou podívanou hostí zapadlá dědina Milovy ve Žďárských vrších, kde je tým na kondičním soustředění. Královsky se tak mohl bavit jen personál hotelu. Třeba když chtěl brazilský kouzelník Melinho nacentrovat, ale míč vůbec netrefil.
Týdenní výprava na Vysočinu mu vůbec nesedí. Při nabírání kondice se trápí: švihadlo v jeho rukou je spíš nebezpečnou zbraní, a tak přeskakuje jen neviditelné. No, přeskakuje je příliš silné slovo... Zvedá jen paty, špičky zůstávají přilepeny na zemi. Při následných přeskocích deseti překážek už je přesto se silami v koncích a poslední překážku jen obejde.
Ostatní ale při tréninku na parkovišti před hotelem makají naplno. Kouč Pulpit je sice nešetří, zároveň ale šikovně kombinuje dřinu a zábavu. Té si užili hráči dost i při dopolední túře na běžkách. Za tři hodiny zvládli pětatřicet kilometrů.
"Žádné dřevo s náma nejelo. Ale třeba Tomáš Janotka byl skvělý, padal pořád. Na rovině, do kopce, z kopce. No a hlavně měl pár pádů i trenér, takže byla sranda," hlásil obránce Josef Jindřišek.
Janotkovi ještě přibyly trampoty, když si zlomil hůlku. "Mám holt sílu, tak asi vynechám posilování," culil se olomoucký záložník.
Co hráči říkají na týden plný dřiny? "Kdyby neremcali, tak by to bylo hodně špatné. Ale důležité je, že to pak odběhají," řekl trenér Martin Pulpit, který jezdí v zimě na stejné místo se všemi svými týmy. "Soustředění je od slova soustředit a tady nehrozí nějaké velké rozptylování."
