Sobotním zápasem s Teplicemi, který byl v domácí nejvyšší soutěži jeho prvním, ze sebe toto váhání definitivně shodil.
Byť do Hradce přišel jen čtyři dny před ním, ukázal, že pro střed hradecké zálohy by měl být platnou posilou. „Nechci, aby to špatně vyznělo, ale asi se první liga hrát dá,“ pronesl hráč, jenž své dosavadní profesionální působení ve fotbale do této chvíle spojil jen s Varnsdorfem.
Důležité pro každého hráče je, jak mu sedne systém, kterým tým hraje. Pro středního záložníka možná ještě víc. Jak vám styl Hradce podle prvního zápasu bude vyhovovat?
V tuhle chvíli to je ještě těžké hodnotit, protože jsem přišel čtyři dny před zápasem a odehrál jsem s mužstvem zatím jediný. Nebylo to snad špatné a já doufám, že mi vyhovovat bude. Vždyť mě sem snad trenér vzal proto, abych byl platný. Ale jak říkám, máme za sebou první zápas, odehráli jsme ho snad dobře. Ale já věřím, že výkon týmu i můj půjdou ještě nahoru.
Nebylo někdy příliš znát, že v základní sestavě bylo pět nových hráčů?
Samozřejmě že jsme v některých fázích zápasu s Teplicemi měli slabší chvilky. Ale když to přeženu, i Real Madrid má někdy v utkání pasáže, kdy si nedokáže dvakrát, třikrát po sobě přihrát. V každém zápase jsou určité chvíle, kdy to jde, a pak zase kdy to nejde, kdy si musíte odpočinout.
Jak to bylo s vámi právě s tím odpočíváním. Pociťoval jste, že první liga se hraje ve větším tempu než druhá, ve které jste hrál doposud?
Tohle se mi těžko hodnotí, protože jsem v lize nováčkem a byl to můj první zápas. Já si myslím, že tempo bylo slušné a já sám jsem s ním problém neměl. Hrálo se nahoru dolů, na obou stranách bylo dost šancí, na začátek to špatné nebylo.
Důležitý je také výsledek, není bod z domácího zápasu přece jen málo?
Je i není. Teplice měly mírnou převahu, ale my jsme zase měli vyloženější šance a kdybychom chvíli před koncem dali gól, tak to pro nás byl vyhraný zápas. Nedali jsme ho a skončilo to remízou. Beru to však tak, že Teplice budou chtít hrát nahoře, takže jsme proti sobě měli silnější tým soutěže a my jsme v zápase hráli důstojnou roli.
K vítězství jste mohl přispět i vy, dostal jste se minimálně do dvou slibných střeleckých pozic kousek za hranicí pokutového území, ale ani jednu jste v branku neproměnil. Proč?
Uznávám, že šance nebyly špatné, ale tu první jsem asi trochu uspíšil a ta druhá mě hodně mrzí, protože jsem si u toho ještě udělal lehký výron, jak jsem na stojné noze podklouzl. Tam jsem cítil, že bych gól mohl dát.
