„Je to fantastické. Mám radost – ani ne z těch gólů, jako z té atmosféry, co tady panuje. Fandové nás k postupu hnali a za to jsme jim vděční,“ řekl Sus už bez dresu, když se vymanil z davu příznivců.
Jak těžké bylo zvládnout ten poslední krok?
Strašně. Celá Ostrava byla napjatá a nečekala od nás nic jiného než postup. Všichni jsme to věděli, i když jsme si to nechtěli připouštět. Před zápasem jsme byli nervózní, ale s první minutou to z nás spadlo.
Sledovali jste, jak si vede Opava, která na vás ztrácela jen bod?
Co se týče mě, tak jsem Opavu neřešil. Věděl jsem, že my vyhrajeme, a to jsme potvrdili.
Co váš souboj s Opavou rozhodlo?
Spoustě lidí se nelíbí, když pan Petržela říká, že máme nejkvalitnější tým, ale myslím si to taky. Opava, ale ani Olomouc nás ani jednou neporazily. Takže když někdo porovná první tři kluby, jsme nejlepší.
Vy jste se do sestavy vrátil po tom, co jste před týdnem v Olomouci kvůli kartám nemohl hrát. Měl jste větší motivaci?
Byl jsme hlavně rád, že byl plný stadion. Mrzelo mě, že jsem nemohl v Olomouci nastoupit, ale dneska to vše přebilo.
A byl jste blízko hattricku...
Při té první šanci jsme už asi slavil, už jsem viděl balon v bráně. Asi jsem to podcenil, ale naštěstí jsem se pak vykoupil těmi dalšími góly.
Kam ty trefy řadíte?
Moc gólů nedám, ale ty dva řadím nejvýše. Podívejte se, kolik přišlo lidí. Ty góly jsou pro ně. Moc si toho vážím.
Bylo utkání se Znojmem o prvním gólu?
To bych neřekl. Znojmo mělo jednu šanci, kterou Váša (brankář Vašek – pozn. red.) v první půli fantasticky chytil. My jsme měli mraky náznaků, od první minuty jsem viděl, že to máme pod kontrolou.
Jenže kdyby hostující Njire dal gól, byl by v tu chvíli stav 1:1.
Možná by nás to trochu dostalo dolů, ale stejně si myslím, že lidé by nás k dalšímu gólu dohnali.
O čem jste se bavili o přestávce za stavu 2:0?
Říkali jsme si, ať jsme hlavně klidní, ať nejančíme, ať furt hrajeme svůj fotbal a snažíme se více podržet balon, což se nám v první půli moc nedařilo. Splnili jsme to na sto procent.
Jaké budou oslavy?
Dlouhé. Ale kde, to ještě nevím. Nechtěli jsme se o tom moc bavit, abychom to nezakřikli, ale něco vymyslíme.
