Užíral jsem se, ale neutíkám, tvrdí Heinz. Zůstane v Olomouci?

Návrat po jedenácti letech ze zahraničí si představoval jinak. Zatímco na podzim Marek Heinz v Olomouci ukazoval, že ve čtyřiatřiceti může stále být velkou oporou, která potáhne ofenzivu modrých, na jaře v boji o záchranu ligy strádal. Neměl formu, přišel o místo v sestavě a byl pod palbou kritiky. "Užíral jsem se tím," připustil fotbalový básník, jenž se v sezoně trefil čtyřikrát.

Sám teď neví, kde bude jeho kariéra pokračovat, přestože má na Hané platný kontrakt ještě na jeden rok. Vedení Sigmy by se předčasnému odchodu někdejšího reprezentanta nebránilo.

"Mrzí mě, že mi nikdo neřekne, na čem jsem," posteskl si bronzový medailista z mistrovství Evropy 2004. "Já ale rozhodně neutíkám."

Vedení Sigmy uvedlo, že má na vás dvě nabídky z ligy. Uvažujete o nich?
Vážně? Já o nich ale vůbec nevím. Mně o tom nikdo z klubu nic neřekl.

A jaká je vaše priorita?
Sezona byla strašně dlouhá a psychicky i fyzicky velice náročná z důvodů, které letos byly (korupční aféra, odečet 9 bodů). Příští sezona bude úplně jiná. Nebudou se brát body, žádná nařknutí. Liga bude regulérní. Úplně na tuty vím, že Sigma bude hrát navrchu. Opakuji: mám na rok smlouvu. Bavil jsem se s novým trenérem Pivarníkem a řekl mi, že mě chce, ale vedení zřejmě ne. Takže nevím. Není to otázka pro mě.

Takže s trenérem Pivarníkem jste si ujasnil svoji roli v týmu?
Určitě. Řekl, že by mě chtěl, ale že to nemá jednoduché, že nezáleží jen na jeho rozhodnutí.

Musí si vás prosadit?
Asi. Kvalitních hráčů je tam hodně. Ale já se tím teď nezabývám, mám dovolenou.

Myslíte, že jste pro Olomouc drahým hráčem?
Nevím, se mnou se nikdo nebaví, nikdo za mnou normálně nepřijde a neřekne mi, jak ta situace vlastně je. Což mě osobně trošku mrzí. Ale samozřejmě, že když jsem ke konci nehrál, tak jsem cítil, že asi není všechno v pořádku. I když jsem nehrál dobře.

Marek Heinz

Čtyřiatřicetiletý odchovanec Sigmy Olomouc ve své kariéře vystřídal spoustu klubů. Nejvyšší zahraniční soutěž okusil postupně v Německu (Hamburk, Bielefeld, Mönchengladbach), v Turecku (Galatasaray), ve Francii (St. Etienne), v Rakousku (Kapfenberg) a v Maďarsku (Ferencváros).

Je vicemistrem Evropy do 21 let. V Baníku Ostrava se v ročníku 2003/04 stal nejlepším střelcem ligy a výrazně mu pomohl k zisku titulu.

Za českou reprezentaci odehrál 29 zápasů, dal pět branek. Účastnil se letních olympijských her 2000 v Sydney, mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku a světového šampionátu o dva roky později v Německu.

Letos za Sigmu odehrál v lize 20 zápasů, čtyřikrát skóroval.

Proč se vám na jaře herně nedařilo? Vypadalo to, že se trápíte, přitom podzim jste měl výborný.
Přiznám se, že vůbec nevím. Proti Žižkovu jsem měl dvě šance, a kdybych jednu proměnil, mohlo být všechno zase jinak. Netrefil jsem dvakrát bránu. Ale na tyhle šance to nemůžu svádět. Tři zápasy jsem neodehrál dobře a pak už se to se mnou vleklo.

Opravdu vás jako zkušeného hráče nenapadá, co stálo za vaší ztrátou formy?
Nevím. Kdybych na tu otázku znal odpověď, odpovím si na ni už před těmi jedenácti lety, kdy jsem odcházel do zahraničí.

Když se budeme zabývat čistě sportovní stránkou, neprospělo vám i to, že Sigmě se v zimě rozpadla záloha a vy jste začal jaro uprostřed s Michalem Ordošem, podobným typem hráče jako vy, a to nefungovalo?
Začátek jara mi nevyšel vůbec. Když se chytnete na startu, jedete na té vlně. A když přijde zápas, kdy úplně vyhoříte, tak je to špatné.

Po odchodu trenéra Psotky, který vás do Sigmy přivedl, se změnil i styl hry, nebyl už tolik kombinační. V tom problém nebyl?
To bych neřekl. Hráči se nezměnili. Když ztratíte jednoduché balony, není problém v systému, ale v hráči samotném. Na podzim jsme hráli výborný fotbal, ale nedávali jsme góly a dostali se dolů. Pak už to byla utopie, že jsme z každé pološance dostali gól. Měli jsme držení míče 80 procent, ale v šestnáctce se nám nedařilo. Na jaře se body dělaly. I když fotbal nebyl někdy tak pěkný, vyhrávalo se a to je základní. Nemůžete hrát na krásu.

Bylo pro vás velkým zklamáním, že jste týmu v boji o záchranu nepřispěl tak, jak se od vás čekalo?
Samozřejmě, na to nemůžu být hrdý. To je jasné.

Jste typem hráče, který je k sobě velmi sebekritický. Neuškodila vám i vaše povaha?
Byl jsem v tom ponořený. Já nejsem člověk, který odehraje zápas a nepřemýšlí o tom. Když hraju dobře, jsem šťastný i doma a podle toho se chovám. Neumím za tím zavřít dveře, protože fotbal je součástí života. Jestliže se nedaří, tak to třeba tak nevypadá, ale já se tím trápím strašně moc. Užírám se tím. Kritizuju sám sebe. Není to dobré, ale bohužel já už se nezměním.

Pohled klubu

Robert Runták, místopředseda Sigmy Olomouc

"S Markem jsem mluvil, komunikoval už i s trenérem Romanem Pivarníkem a situace je taková, že normálně nastoupí do přípravy. Můžu potvrdit, že o něj je zájem z jiných klubů. Záležet bude na rozhodnutí trenéra. Každopádně Marek Heinz má smlouvu ještě na rok, takže je v kádru. A že za Markem nikdo nepřišel z vedení mu říct, jak na tom je? Musím přiznat, že problém v komunikaci trochu byl a také mě mrzí. I kvůli tomu nastupuje do pozice vedoucího mužstva Radim Kučera, který by měl zlepšit komunikaci mezi hráči a vedením. Sehraje v tom pozitivní roli. Už nebude docházet k nějakým nedorozuměním. Situace je jiná než před dvaceti lety. Dnes jsou hráči pro nás partneři a musí se s nimi jednat na úrovni. Šumy kolem Marka Heinze, že některé věci se dřív probíraly v novinách, nebyly šťastné, ale už k nim rozhodně nebude docházet. Radim Kučera to bude garantovat."

Chybělo vám i sebevědomí?
Já jsem neměl strach, ale cítím zodpovědnost ke klubu a fanouškům, kde jsem vyrůstal a jsem tam doma. Tohle mi možná taky svazovalo nohy. Asi jsem sám na sebe vyvíjel tlak.

Užil jste si vůbec historické tažení za trofejí pro vítěze českého poháru, ve kterém jste hrával pravidelně až na finále, do něhož jste nezasáhl z lavičky ani na minutu?
Radost jsem samozřejmě měl, že jsme udělali historický úspěch, ale až třeba za dva dny. Já jsem byl trošku zklamaný, že jsem vůbec nenastoupil, ale mužstvo hrálo dobře. Ani když jsem vyhrál titul s Baníkem, tak jsem nebyl v euforii. Tohle úplně neprožívám.

Takže jste si úspěch prožil později?
Potom člověk sedne doma a řekne: Sakra, vždyť my jsme udělali takový výsledek! To je hezký. Ale já to moc neprožívám.

Ale oslav se spoluhráči jste se účastnil.
Jsme parta. Tomu se vyhnout nedalo.

Dokážete odhadnout, jestli s olomouckou partou zůstanete?
Ne, čekám. Jedenáctého června přijdu na Sigmu na přípravu. Dokud se nic nezmění, zůstávám. Uvidíme.

Domů do Olomouce jste se vrátil po 11 letech ze zahraničí. Bylo by pro vás zklamání, kdybyste musel po jedné sezoně odejít?
Tak zklamání... Já hraji fotbal, protože mě baví. Chci se fotbalem bavit a mít z něj hlavně radost. Jestliže nepodávám dobré výkony, tak z něj radost rozhodně nemám.

Podle mě patříte k nejnadanějším fotbalistům, které Olomouc vychovala, ale vaším problémem číslo jedna je hlava. Souhlasíte?
Jenom hlava. O mně je to třeba známé, ale je to tím, že já si na sebe vyvíjím tlak sám. Užírám se tím. Nejsem ten, který to spláchne a řekne si: Tak jsem hrál špatně.

Pak to ale z tribuny podle vašich gest vypadá, že nedáváte zápasu všechno. Ztrácíte koncentraci.
Co na to odpovědět? Můžu působit otráveným dojmem, ale tak to není. Je to jen projev, který může házet negativní dojem.

Už vás asi nikdo nepředělá.
To v žádném případě.