Stadion Rajka Mitiče, kterému pro podobnost s brazilským fotbalovým chrámem nikdo neřekne jinak než Marakana, není jen místo, kde si Antonín Panenka před 41 lety penaltovým dloubákem ve finále mistrovství Evropy zajistil nesmrtelnost.
Je především domovem Delije, jedné z nejslavnějších, nejlépe organizovaných, ale zároveň i nejobávanějších fanouškovských skupin v Evropě. Proto mikrobus s novináři musí i na předzápasovou tiskovou konferenci ke stadionu doprovázet policejní kordon, proto se účastníkům zájezdu doporučuje neprovokovat – byť třeba i neúmyslně. Proto klub dostal před utkáním od UEFA pokyn, aby se hráči o soupeři a hlavně o jeho příznivcích vyjadřovali co možná nejopatrněji.
Obavy o bezpečnost jsou na místě.
Jak s pyrotechnikou na stadion?
Stačí trochu zapátrat na internetu a najít si pár videí. Zjistíte, že když se nejtvrdší jádro Delije (v překladu Hrdinové) rozzlobí – což může způsobit i maličkost – ulicemi létají světlice, klacky a kameny. Pro ránu pěstí nebo kopanec nejdou daleko a v nejhorších případech dojde i na zbraně.
Přitom pokud se zrovna nebijí a vrhnou místo toho síly do fandění, umějí vykouzlit atmosféru, ze které vám naskočí husí kůže. Takovou, která vás strhne, aniž byste si to uvědomovali.
„Nechal jsem se naprosto unést. Najednou jsem si přál vítězství Crvene Zvezdy víc než cokoli jiného na světě. Neuměl jsem srbsky ani pozdravit, přesto jsem se ze všech sil snažil zpívat s Delijí jejich chorály,“ líčí britský fanoušek Ben Dudley na svém blogu zážitky z návštěvy třaskavého derby s Partizanem. „Trvalo mi dlouhé minuty, než jsem si znovu uvědomil, že jsem se na zápas přišel podívat jako neutrál – předtím jsem se přistihl, že nenávidím Partizan.“
Možná ho zaslepila zář z desítek světlic a ohňostrojů, které jsou běžnou součástí jednoho z nejvyhrocenějších derby světa – na tribunách to při něm vypadá jak na raketové základně. Jak se vůbec dá přes přísné kontroly do hlediště pronést tak obří množství pyrotechniky?
Pocta pro Jagodu
Až taková záhada to není, Delije má už dlouho promyšlenou strategii. Ingredience pro svou „ohňovou show“ pašují na stadion klidně i ve dvoutýdenním předstihu a vymýšlejí důmyslné skrýše, kde je nikdo neodhalí.
Pokud se striktně nedržíte názoru, že pyro je zločin, musíte tu podívanou obdivovat a žasnout. Ale zároveň je třeba mít na paměti, že tahle parta se stále pohybuje na hraně a nezřídka ji překročí. V okolí oprýskaných zdí stadionu, pomalovaných třeba velkým graffiti se samopalem a nápisem „UEFA podporuje terorismus“, občas obchází smrt.
Loni při bitce s ultras Boracu Čačak skončili dva fanoušci s bodnými ranami v nemocnici, jeden z nich zemřel. V roce 2009 chuligáni Crvené Zvezdy umlátili k smrti mladého fandu francouzského Toulouse.
A až při návštěvě Bělehradu uvidíte kdekoli ve městě na zdi namalovanou jahodu, vzpomeňte si, že jde o poctu Markovi Ivkovičovi, přezdívanému Jagoda. Ten coby člen Delije zemřel v Istanbulu, kde mu fanatický fanoušek basketbalového Galatasaraye v bitce zabodl nůž přímo do srdce...
Čtení jen pro otrlé, že? Marakana, pro českého fanouška tak poetické místo, je vším, jen ne oázou bezpečí a klidu. Ve čtvrtek to poznala i Sparta. Padla po velmi slabém výkonu 0:2.
