Tedy nejdříve od druhého kola, v zítřejším prvním zápase v Karviné bude totiž kvůli předchozímu zranění odpočívat.
„V plánu je, že bych měl být připravený příští týden na Slovácko, ale uvidíme, jak to nakonec bude. Musím nejprve dohnat tréninkové manko. Každopádně na Slavii případně Plzeň už bych měl být potom nachystaný stoprocentně,“ uvedl čtyřiatřicetiletý odchovanec jihlavského fotbalu.
Poslední sezony byly z pohledu FC Vysočina prakticky všechny stejné, každý rok se bojovalo o udržení v nejvyšší soutěži. Nejste z toho už unavený?
Enormně. Třeba právě ta loňská sezona mě stála daleko víc psychických sil než fyzických. Fyzičku vždycky rychle dobijete, ale s psychikou je to horší. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mám do další sezony ještě vůbec pouštět.
Lukáš VaculíkNarodil se 6. června 1983 v Brně. Do Jihlavy přišel poprvé v jedenácti letech. První ligu si během své kariéry zahrál kromě FC Vysočina i v Mladé Boleslavi, Plzni, na Žižkově a v Příbrami. Jeho otec František je majitelem jihlavského klubu. |
Pomohl vám někdo při rozhodování? Mám teď na mysli například vašeho otce Františka, který je majitelem klubu?
Ne, bylo to vyloženě na mně. Navíc já o tom vlastně ani s nikým moc nemluvil. Řešil jsem to jen s mojí paní. Ale šlo spíš o jakousi debatu na tohle téma. Víte, ten poslední domácí zápas s Příbramí, kdy šlo o všechno, byl pro mě opravdu hodně náročný. Dlouho jsem se z něj dostával.
Co vás tedy nakonec přesvědčilo, abyste do prvoligového kolotoče naskočil znovu?
Odjel jsem s rodinou na čtrnáct dnů na chatu na Šumavu a tam jsem si vyčistil hlavu. Pak jsem si řekl, že jsem vlastně až na pár drobností zdravý, chuť do fotbalu taky pořád mám, takže chci pokračovat dál. Věřím, že letos to bude s Vysočinou lepší.
Hodně může napovědět už začátek sezony. Zdá se, že tentokrát vám los celkem přál, protože Karviná ani Slovácko by asi neměly být v lize těmi největšími favority.
Když se nám tyhle dva zápasy podaří, a já osobně si z nich přeju šest bodů, tak by nás to mohlo hodit do určitého klidu. Nemyslím nějak usnout, ale měli bychom klid na práci. Oba jsou to soupeři na naší úrovni, s nimiž bychom body měli získávat. Protože co si budeme povídat, Slavii ani Spartu porážet nebudeme. Nebo takhle: porazit ji můžeme, ale ne porážet.
Kdo má podle vás ambice stát se střeleckým lídrem týmu? Zatím vše ukazuje na Davise Ikauniekse...
Já budu jedině rád, když dá třeba patnáct gólů. Ale může to být ve finále kdokoli jiný. Vždyť kdo by třeba před lety věřil, že dá tolik gólů Haris Harba nebo Muris Mešanovič. Musí se prostě spojit víc věcí dohromady. Každý má možnost být tahounem.
A nejlépe, když jich bude hned několik, souhlasíte?
Já si přeju, aby byli minimálně dva, kteří nastřílí nějakých 12 nebo 13 gólů. Pak problém se záchranou mít nebudeme. U spousty hráčů jde jen o to, tu jejich střeleckou formu odšpuntovat. Nikdo tady není typ Messiho, který by vzal míč na půlce a projel zbytek hřiště až do branky. My třeba víme, že Davis umí zakončit, ale i on je závislý na nás ostatních. My mu ty gólové situace musíme pomoct vytvářet.
Nakonec budete zase kapitánem FC Vysočina. I když minimálně v prvním kole vás bude muset někdo zaskočit.
Nechal bych to na Jirkovi Krejčímu, protože si myslím, že je to hodně spolehlivý hráč. Jeden z lídrů kabiny. Pro mě navíc to, jestli mám, nebo nemám pásku, není ve finále vůbec podstatné.
Chcete tím říct, že jako nejstarší hráč týmu byste si vzal v kabině slovo i v případě, že byste kapitánem nebyl?
Přesně tak. Když je potřeba něco říct, tak to řeknu, když ne, mlčím.
