A v samotném závěru po krásné individuální akci rozhodl o třech bodech pro Liberec.
S jakými pokyny jste šel na hřiště?
Bylo to hrozně rychlé. Zrovna jsem se rozcvičoval a ani nevím, jak padl gól Žižkova. Ale když se to stalo, bylo mi jasné, že budu muset na hřiště. Asistent trenéra Nečas mi před zápasem říkal, že dneska to bude můj den a že rozhodnu. Měl pravdu.
Jaké bylo sledovat z lavičky trápení vašich spoluhráčů?
Poslední dobu se doma trápíme často. Nehrajeme uvolněně, jsme zatažení, nervózní, nedaří se. O to je vítězství nad Žižkovem cennější, že jsme ho dokázali vybojovat.
Musí vás hřát, že jste zařídil tři body.
Já si cením každého gólu, a když je vítězný, o to je hezčí. Ale nejvíc si cením toho, že jsem dal poprvé v životě gól hlavou.
To byl ten první. A při tom druhém jste si krásně položil obránce a vystřelil.
Dostal jsem výbornou kolmou přihrávku od Míry Holeňáka, ale balon mi trochu utekl. Viděl jsem, že Besta jde do skluzu, tak jsem si míč zasekl a trefil na zadní tyč.
Podruhé za sebou jste se prosadil jako náhradník. Takže jste takový liberecký žolík?
Proč ne, že jo.
A nebyly ty góly vstupenkou do základní sestavy?
Tady v Liberci je to složité, jednou dává góly Kery (Kerič), pak zase minule v Boleslavi Honza Nezmar, teď já. Hlavně že je někdo dává. Vítězství bylo důležité kvůli bodům i kvůli divákům. Předtím jsme doma třikrát nedali gól a už na nás pískali.
Jak vidíte situaci v tabulce tři kola před závěrem ligy?
Na začátku jara jsme byli pátí, teď bojujeme o poháry, aspoň bude druhá Sparta pořád pod tlakem. Hlavně nechceme, aby to dopadlo jako před dvěma lety, kdy jsme hráli do posledního kola o titul a skončili jsme čtvrtí...
