Udělal by stejný krok zase? "Byla to zvláštní situace. Ale v naší lize je jen šestnáct trenérských míst, takže se váhat moc nedá. Šel bych do toho určitě znovu," říká bez dlouhého přemýšlení Stanislav Levý.
"Znal jsem také vize šéfa klubu Valáška a dalších lidí okolo Viktorie. To také v mém rozhodování sehrálo velkou roli."
Přesto, je obtížné naskočit rovnýma nohama k týmu, který funguje, daří se mu. Musel na vás být tlak od začátku.
Jistě, jednoduší by bylo přijít k mužstvu, jemuž se nedaří. Je snazší tým pozvednout, když je dole. Ale nakonec jsme podzim, až na jedno období, kdy se nám výsledkově nedařilo, zvládli dobře.
Co jste hráčům řekl, když jste poprvé v Plzni vstoupil do kabiny?
Že od nich očekávám absolutní oddanost a disciplínu, že v zápasech ze sebe musejí vydat maximum. Pokud neodvedou stoprocentní výkon, tak se mnou budou mít problémy.
Jak dlouho trenérovi trvá, než hráče opravdu pozná?
Ta doba svým způsobem ještě stále trvá. Až v zimní přípravě a během soustředění, kdy budou hráči v plné zátěži, která je bude bolet, se dá dokonale poznat charakter každého z nich. Uvidím, čeho jsou schopni, zda jsou silní a ochotní se obětovat pro mužstvo.
Stanislav Levý- narodil se v roce 1958 |
Zažil jste takovou situaci jako hráč či kouč? Že by ke změně na trenérské lavičce došlo ve chvíli, kdy vlastně není potřeba zasahovat?
Ne, nevzpomínám si na to. Ani jsem o tom neslyšel třeba v zahraničí. Vlastně se trenéři mění výhradně ve chvíli, když se týmu nedaří.
Konzultoval jste svůj nástup do Viktorie s vaším předchůdcem Michalem Bílkem?
Spolupracovali jsme spolu už v Blšanech, takže se dobře známe. Samozřejmě jsem o tom s ním mluvil. Dostal jsme od něho určité tipy, rady. Ovšem pak už jsem si musel poradit sám.
Jako asistenta máte dalšího bývalého obránce Michala Petrouše, který zázemí v Plzni zná už delší čas. Jak vám pomohl?
Zdejší prostředí zná, to pro mě byla výhoda. Od Michala jsem získal spoustu cenných poznatků o hráčích i o klubu.
Jak s ním máte rozdělenou práci?
Rozhodující slovo je na mně. Ovšem asistenti mají dostatek prostoru, diskutujeme spolu o všech trénincích i zápasech. Jen málokdy se stane, že bychom na věc neměli stejný názor.
Právě proto si trenér často sám do klubu přivede "své lidi". O tom jste neuvažoval?
Souhlasím. Je jednodušší, když si vyberete svůj realizační tým. My, kteří jsme nyní v Plzni, jsme v tomhle složení nikdy nepracovali. Přivést si sem svého asistenta ze Slovácka jsem však nemohl, protože už byl vázán v Českých Budějovicích. Ale s Michalem Petroušem, Pavlem Průšou či Zdeňkem Bečkou v Plzni žádný problém nemáme, spojuje nás podobný pohled na fotbal.
S kým mimo klub konzultujete svá trenérská rozhodnutí? S jiným koučem, s kamarádem?
Hodně se orientuju směrem do Německa. Tam znám hodně lidí, kterým důvěřuji. Právě s nimi se bavím o trénincích, o mužstvu. Ale jedná se spíš o koncepční věci. Že bych se bavil o některých konkrétních situacích, tak to ne.
Karty jsou daní nezkušeného týmu
Po podzimu má Viktoria na kontě 21 bodů. Jste spokojený?
Není to rozhodně důvod k uspokojení, že jsme dosáhli něčeho mimořádného. Na jaře musíme dobré výsledky potvrdit. Naším prvořadým úkolem bude co nejdříve nasbírat takový počet bodů, který klubu zajistí prvoligovou účast i pro další sezonu. Takže k nějakým oslavám není důvod. Chci jít výš, pořád je co zlepšovat.
Kolik bodů podle vás bude stačit k záchraně?
To je každý rok jinak, těžko po půlce soutěže předpovídat. Loni se zdálo, že ani 33 bodů stačit nebude. A tipovat si netroufám.
Která utkání vašeho týmu považujete za vydařená?
Ve většině zápasů jsme měli fáze, za které bych tým pochválil za nasazení i předváděnou hru. Ale celých 90 minut jsme to vydrželi jen na Slovácku. A také na Spartě.
A naopak. Na který duel chcete co nejrychleji zapomenout?
Na všechny porážky, to je jasný. Ale nejvíc mě bolí debakl 0:4 od Slavie před vyprodaným stadionem. A také posledních pět minut s Brnem, ve kterých jsme měli udržet výhru 1:0 a místo toho jsme si nechali dát vyrovnávací gól.
Pracujete s týmem, který má věkový průměr 22 - 23 let. Musíte volit jiné metody, než kdybyste měl vyzrálejší mužstvo?
Chybějí tu dva, tři hráči střední generace, kteří by zvládli rozhodující okamžiky. Kdy je potřeba hru uklidnit nebo naopak rozhýbat.
Jak to ovlivňuje koučování?
Chce to trpělivost. A tu by měli mít i fanoušci. Tenhle tým má před sebou značnou perspektivu.
A má už jedince, kteří vyčnívají?
Potěšil mě třeba Tomáš Krbeček. Ještě loni hrál divizi, teď je s pěti góly kanonýrem týmu. Martin Fillo se přesunul do útoku a je tam mnohem lepší než v záložní řadě. A David Limberský zvládl velmi dobře poslední dva duely na kraji obrany.
Kteří hráči vás neuspokojili?
S těmi, kteří mě zklamali, budu mluvit nejdříve osobně až důkladně vyhodnotím sezonu. Žádná jména teď neuvedu. A slovo zklamali bych u žádného hráče nepoužil. Spíš neodvedli to, co jsem čekal. Mohli pro tým udělat víc.
Jeden statistický fakt zaráčí. Viktoria je v soutěži slušnosti na předposledním místě. Proč?
Během zimy zapracujeme na disciplíně. Aby nás nerozhodily výroky rozhodčího, provokace od protihráčů... Ty karty jsou daní za tak mladé mužstvo. Není tak psychicky odolné při nezdarech. Některé karty jsme dostali za opravdu naivní fauly, třeba obě červené Martina Knakala. Tam se skloubila nedisciplinovanost, naivita i přemotivovanost.
Chci posily, hráče střední generace
O víkendu jste hráli v Ostravě halový turnaj, co čeká hráče dál? Trénujeme až do 14. prosince.
Hráči, kteří měli zdravotní problémy, jsou po operacích. Třeba Marek Smola, Radek Pilař. Další se postupně doléčují, využijeme v tomto směru přestávku naplno.
V lednu začne přestupový termín. Chystáte v kádru změny?
Zatím si sezonu vyhodnocuju, prohlížím si videa. Z toho pak vyjdu při úvahách o změnách.
Nevěřím, že už nemůžete prozradit něco konkrétnějšího.
Některé pozice byly nevyrovnané, chybělo zdvojení. Například pozice středního, konstruktivního záložníka, aby veškerá tíha nebyla jen na Marku Jarolímovi.
Typově třeba někdo jako Vozábal, který míří do Mostu?
Asi tak. Pokud mají přijít posily, chci hráče střední generace, mezi 24 až 28 roky. Aby měli perspektivu jít ještě nahoru a nechtěli tady jeden, dva roky jen "odehrát". Kromě záložníka bych uvítal i útočníka.
Na tribunách Plzně se často hovoří o odchodu útočníka Filla či gólmana Daňka.
Na toto téma budeme mít s vedením klubu schůzku v tomto týdnu. Byl bych moc rád, aby základ mužstva zůstal pohromadě.
Je některý hráč, kterého, jak se říká, nedáte za žádnou cenu?
Prodej hráčů, to je vždycky otázka finanční nabídky od zájemce. Každý hráč je de facto prodejný. A každého jde nahradit, třeba změnou herního systému. Zažil jsem to třeba ve Slovácku s Pavlíkem a zvládli jsme to. Žádné jméno vám tedy neřeknu.
Jak máte naplánovanou zimní přípravu?
Začneme hned začátkem ledna, čekají nás halové turnaje v Německu. Kondiční příprava proběhne doma, máme tady k dispozici všechno potřebné. A herní soustředění bude v Turecku.
Fotbalová zarputilost v Německu mizí
Můžete srovnat podmínky v Německu, kde jste dlouho působil, a tady v Plzni?Trénoval jsem jen druhou bundesligu. Ale třeba stadiony jsou tam úrovní jinde, mají lepší zázemí. Přesto si v Plzni nejde stěžovat. Rezerva je tady snad jen v tréninkových plochách. Největší problém je hlavní stadion, kde jsou lidé strašně daleko od hřiště. To je známá věc.
A co srovnání fotbalistů? Německo vždy vynikalo zarputilostí. Platí to stále?
Už ne, změnil to příchod mnoha zahraničních hráčů prakticky z celého světa. Ti přinesli určitou uvolněnost, Cizinci neberou povolání fotbalisty tak urputně jako Němci.
Byl jste tam dlouho, sledujete i teď německou první i druhou ligu?
To ano. Ale třeba zajet tam na zápas, tak to už teď nestačím. Jsem však stále v kontaktu s lidmi z Herthy Berlín, Hamburku, Hannoveru nebo Norimberka. Oni se mne třeba ptají i na české hráče, zda je v naší lize někdo zajímavý.
Jaký tlak v Německu vytvářejí na trenéra média a fanoušci?
V Berlíně, kde jsem působil, to bylo s médii hodně náročné. Bylo tam sedm deníků, denně chtěli nějaký příběh. A fanoušci? Stojí za svým mužstvem stále, bylo to vidět při mistrovství světa a je to patrné i v bundeslize. To v Česku chybí.
Třeba případ Hamburku, že?
Přesně. Vždyť ten snad 25 zápasů za sebou nevyhrál. Ale fanoušci za ním stojí pořád, jednotně.
Box je trenérovým koníčkem
Po nástupu k Viktorii jste se přestěhoval do Plzně. Už tady máte nějaké oblíbené místo?
Tam, kde pracuju, tam chci i bydlet. Vnímat a cítit, jaká je ve městě nálada. To je moje krédo. Ale podrobně znám hlavně cestu z Jíkalky, kde bydlím, na stadion.
Plzeň je město piva, zajdete na něj?
Tím jsem se nikdy netajil, pivo mám rád. V Plzni si občas zajdu na Parkán, tam se mně líbí.
Často jste vídán také na hokejové extralize. Tam jen fandíte nebo sledujete zápas jako trenér?
Především se chodím na zimní stadion odreagovat. Ale některé herní návyky hokejistů mě často vedou k myšlenkám, zda by nešly trochu převést do fotbalu. Třeba řešení situací, kdy jedou dva či tři hráči na jednoho obránce.
Navštívil jste také boxerský Souboj titánů. Jak se vám líbil?
Bylo to zajímavé, i když to nebyl klasický box. Řadím se mezi fandy boxu. V Berlíně jsem chodil pravidelně na profiutkání. Když jsem působil v Bohemce jako hráč, tak jsem chodil často do Lucerny na ligová utkání Uhelných skladů. Box je jeden z mých koníčků.
Zkusil jste si někdy vlézt do ringu a nasadit rukavice?
Asi dvakrát, v době, kdy jsem byl ještě hodně malý. Bit jsme sice nebyl, ale odvahu vlézt do ringu dnes, to už bych neměl.
Jak si užijete dovolenou?
Z části pracovně, budu vyhodnocovat podzim a chystat se na jaro. Chci být také co nejvíce s rodinou v domě u Prahy. A tak na tři dny bych rád vyrazil někam za hranice.
Co si přejete pod stromeček?
Zdraví pro celou rodinu, to je nejvíc, co si můžu přát.
