Jenže kdo by nepočkal na fotbalistu, který působil jedenáct let ve větších klubech doma i v zahraničí. Kdo by nepočkal na svého odchovance, který může hrát ještě roky profesionálně.
Můžete přiblížit, proč se vracíte z Ruska a proč právě do Českých Budějovic?
V kontaktu s vedením klubu jsem byl rok, rok a půl. Poseděli jsme a řekli mi tu, že by byli rádi, kdybych se vrátil z Ruska přímo sem. Řekl jsem, že pokud nepřijde mimořádná nabídka, že se vrátím. Řekl jsem, že přijdu do Budějovic a chci hrát tady. Žádné jiné varianty jsem ani neřešil. Pro mě byly vždycky v popředí Budějovice.
Proč jste končil v Rusku?
Zaprvé z rodinných důvodů. Čekáme první přírůstek do rodiny. Chtěli jsme se ženou být doma. Druhým důvodem je, že se v klubu, kde jsem byl, změnilo vedení. Všechno bylo v pořádku, ale tenhle rok to nevyšlo. Nakoupili se noví hráči a dávali přednost mladším.
Takže jste se rozhodl pro návrat.
Domluvili jsme se na ukončení smlouvy a jsem tady. Jsem jen rád. Mohl jsem tam ještě půl roku vydržet, ale chci hrát fotbal. Proto bylo nejlepší variantou odejít.
Neměl jste s rozvázáním smlouvy problém?
Táhlo se to. Klub teď měl obrovské finanční problémy a změnil se gubernátor rostovské oblasti. On za všechno zodpovídá. Čekalo se tedy na podpis od gubernátora. I na peníze.
Ale vy jste se nakonec dočkal.
A můžu jen poděkovat, že na mě tady tak dlouho čekali. Pořád jsem sliboval, že příští týden už budu volný, ale oddalovalo se to. Nakonec jsem tady, i když uteklo už šest ligových kol. Ale kluci začali sezonu výborně a když jsem viděl, jak si vedou, tak to vypadá, že mě ani nepotřebovali (úsměv).
Kdy jste hrál naposledy?
Poslední mistrovský zápas jsem hrál asi před třemi měsíci. A to jen díky tomu, že jsme měli spoustu zraněných. Jen jsem s prvním mužstvem trénoval, ale bylo jasné, že jsem na odchodu. Seděl jsem párkrát na lavičce a nastupoval na tři nebo pět minut. Už jsem byl nepotřebný hráč.
S Ruskem se obvykle spojují různé historky...
Když jsem tam byl první rok, tak báza byla opravdu strašidelná. Ale během roku se i v Saturnu Moskva, kde jsem byl, vybudoval fantastický tréninkový komplex. Jezdily tam i jiné evropské kluby.
Takže báza už vás pak neděsila?
Je to podobné jako tady Složiště. Akorát je tam hotel, kde má každý hráč svůj pokoj, kde se převléká, má tam zázemí. Scházeli jsme se tam, odtrénovali jsme, najedli se a jeli jsme domů. Tady se scházíme v šatně, tam se jede přímo na to Složiště.
Co byste si vzal z Ruska domů?
Nic. Každý rok se to mění, je to stále lepší, ale nich bych nehledal. Snad jen fanoušky. Je tam jiná životní úroveň, ale lidi na fotbal chodili, i když neměli pomalu ani na chleba. A fandili. Lidé na ulici bláznili, když vás potkali. Ten vztah mezi hráči a fanoušky je bližší než tady.
Bylo víc variant pro váš odchod z Rostova?
Nebylo. Řekl jsem, že buď zůstanu v Rostově, nebo půjdu do 300 kilometrů vzdáleného Krasnodaru, kde jsem byl předtím. Ale tam jsme se nedomluvili. Tady jsem to nikde nesondoval. Byl jsem v kontaktu jen s Budějovicemi. Jinam bych v Čechách asi nešel.
Když jste odcházel, byl jste stoper. Můžete hrát ale i defenzivního záložníka. Kde se cítíte nejlépe?
Vidím se jedině jako střední obránce. Může být, že někde zaskočím, ale přece jen je to dlouho, co jsem hrál v Teplicích středního záložníka. V Rusku jsem taky hrál pravého obránce. Ale cítím se středním obráncem.
Nemáte obavy z nedostatku herní praxe, když jste v poslední době nehrál?
Samozřejmě trošku obavy mám. V ruské lize je spousta dobrých zahraničních hráčů a úroveň je možná trochu jinde. Ale co jsem měl možnost sledovat českou ligu, tak bych řekl, že se tu daleko více běhá. A jsou tu hráči, kteří do toho jdou po hlavě. Takže jsem sám zvědavý.
Od vás se v Českých Budějovicích hodně očekává.
Počítám s tím, že když budu hrát špatně a mužstvo dobře, tak se na mě něco snese. Ale to je všude. I když jdou fotbalisté zpátky do Sparty, do Slavie. Je tam velké očekávání a záleží na každém hráči, jak se s tím srovná a jaké podá výkony.
Můžete nastoupit už v neděli proti vedoucí Plzni. Zápas by byl zase trochu pikantnější.
To nezáleží na mně. Trénoval jsem každý den a všechno je v pořádku. Fyzicky na tom nejsem špatně, akorát mi může chybět herní praxe. Ale jak říkám: kluci tady rozjeli sezonu fantasticky a škoda, že ten poslední zápas v Praze skončil dva dva. Jinak bude záležet na trenérovi. Jsem k dispozici. A jestli budu hrát celý zápas, nebo posledních pět minut, to nerozhoduju.
Koho z týmu pamatujete?
Znám vlastně jen Davida Horejše, se kterým jsem hrál. Ale jsem tu doma a s hráči se stýkám. není skoro žádný, kterého bych tady neznal. Vracím se domů a není problém v tom, že bych šel do nového prostředí.
Na jak dlouho jste podepsal smlouvu?
Na tři roky, do léta 2013.
Co se tu nejvíce změnilo?
Stadion. Je opravdu krásný, i když to trošku ztratilo na fotbalovosti. Ale fotbal jde dopředu a už to nebude nikdy takové, jaké to bylo dřív. Nikde. Bylo to jiné i s diváky. Časy se mění, ale stadion je nádherný.
Prohlédl jste si zázemí?
Trochu ho znám, protože když jsem býval doma, tak jsem tu i trénoval. Je to na dobré profesionální úrovni, hezky udělané. Nic nebrání tomu, aby se tu dobře trénovalo a odváděly se dobré výkony.
Jaké máte přání po svém návratu?
Můj táta je obrovský fanoušek a chodí tu na každý zápas. I kvůli němu jsem se chtěl vrátit sem. Byl jsem vlastně sedm let pryč. Přeju si, aby tu mužstvo dál předvádělo dobrý fotbal. Aby přilákalo víc fanoušků.
Myslíte jako když jste tu hrával?
Když jsem odcházel, chodilo na zápas pět šest tisíc lidí a to nehrála Sparta. To je moje největší přání. Aby tady lidi chodili na fotbal a aby byli spokojení. Neříkám, že chceme vyhrát ligu, i když samozřejmě chceme, ale musíme na věc koukat reálně. Prostě hrát dobrý fotbal a nemít starosti se záchranou.
