"Je úplně jedno, kdo se stane králem střelců. Pro nás je důležitý jediný cíl - titul," shodují se páni střelci.
Hlavně díky Lafatovi s Hušbauerem drží Sparta luxusní osmibodový náskok před Plzní. Nejen o tom si elitní kanonýři povídali, než odjeli dobýt Slovácko.
Pánové, kdo z vás je v životě větší střelec?
Lafata: Vždyť mě znáte, já se za životního střelce nepovažuju.
Hušbauer: Ani já ne. Jsem klidný člověk. Všechno mám naplánované. Jsem spíš flegmatik, nic extra neprožívám.
Ani to, že se Sparta blíží titulu po čtyřech letech?
Lafata: To je hezké prožívání. Doufám, že to není nějaký úlet (úsměv). Nikdy jsem neměl tak úspěšnou sérii bez porážky.
Hušbauer: Ve Spartě mi titul dvakrát utekl, teď je pro mě na prvním místě. Osobní statistiky a to, kolik mám gólů, tak důležité není.
Celá Sparta se upíná a koncentruje na jeden cíl: zisk titulu. Stíháte přitom své koníčky, tedy myslivost a rybaření?
Lafata: Vůbec. Toho si užiju, až skončím s fotbalem.
Hušbauer: Rybářský lístek mám, ale ještě jsem nevyrazil.
Když nesedíte u vody s prutem nebo nechodíte po lese s flintou, nehrozí vám ztráta formy?
Lafata: Ve střílení asi jo, ale já do lesa nechodím střílet, spíš tam odpočívám, relaxuju. A v tom odpočívání asi formu neztratím (úsměv).
Hušbauer: Pravda, když dlouho nerybařím, občas něco zapomenu. Třeba se mi nepovede navázat háček, chybí mi grif.
Jste při lovu stejně nekompromisní jako při střílení gólů?
Lafata: Spíš ne. Musíte posoudit, v jaké kondici je lovená zvěř, jestli má šanci mezi ostatními přežít, nebo je možné ji střelit. Není to tak, že přijdu do lesa a řeknu si: "Hele, srnka! A sundám ji." Navíc zvířata mají i dobu hájení. To není jako v lize, kde chcete sestřelit všechny soupeře. Jak to máš ty, Josef?
Hušbauer: Chodím spíš na kapry, ale jednou bych rád chytil velkého sumce. To by se mi líbilo.
Lafata: Tak řekni, že vyznáváš styl "Chyť a pusť". On je Josef jako ten rybář Vágner... Pro mě je nejvíc jelen. Ne ho střelit, ale zažít ho v říji. Tomu se nic nevyrovná, když ráno vyleze na paseku a začne troubit. Je to král lesa.
Vy jste králové ligy i střelecké tabulky. Je těžké zůstat na zemi?
Hušbauer: Že bych z toho byl vykulený a měl velkou hlavu, to zase ne.
Jak se vám líbí vaše nová role střelce?
Hušbauer: První je David, to se čekalo. Jsem až za ním. Vyplývá to i z mé z pozice. Co netrefí Lafi, zbude na mě (úsměv).
Davide, nečekal jste za sebou jiná jména než Hušbauer?
Lafata: Všichni ve Spartě za to můžeme být rádi. Jedenáct gólů nemusí být jeho konečné číslo.
Hušbauer: Byl by pro mě velký úspěch vyhrát krále střelců jako záložník. Ale hlavní je získat titul.
Hecujete se kvůli gólům?
Lafata: Pro nás to není téma! Nikdy jsem nezískal žádný týmový úspěch, hodně bych si to teď přál. Král střelců? To je bezpředmětné.
Hušbauer: Já byl mistr naposledy v žácích... Nejde nevnímat, co se děje, jak fanoušci očekávají titul.
Připouštíte si, že právě od vás dvou čekají fanoušci nejvíc?
Lafata: Víte, jak to ve fotbale chodí: jeden týden vaše jméno vyvolávají, druhý týden na vás můžou pískat. Důležité je, že se ve Spartě vždycky najde někdo, kdo to v zápasech vezme na sebe. Pokud bychom byli všichni z formy, asi nevedeme ligu o osm bodů. V tomhle je síla Sparty. Je třeba ji udržet.
Jak se vyrovnáváte s hlasy, že už je liga hotová?
Lafata: Pokud bychom si to připustili, byla by to největší chyba. Ano, máme to výborně rozjeté, ale nedávná minulost nás varuje. Ještě není konec. Ale upřímně: pokud bychom takový náskok ztratili, byli bychom za pitomce.
Slovu titul se asi nevyhnete až do konce sezony. Jak relaxujete?
Hušbauer: Pro mě je největší relax, když si dám večer doma pivko.
Lafata: Když je se mnou rodina, věnuju se jí. Jinak hodně spím.
To pivo máte povolené?
Hušbauer: Jedno snad neuškodí.
Když jste, Josefe, jako malý sparťan podával míče Rosickému a spol., věřil jste, že jednou Spartu potáhnete?
Hušbauer: Snil jsem, ale nečekal. Navíc jsem v sedmnácti odešel do Jihlavy. Tehdy by mě nenapadlo, že se tak brzy vrátím a budu v takové pozici. Myslím, že jsem teď v životní formě.
Připomněl jste v reprezentaci Rosickému, že vás jako kluka vodil před velkými zápasy za ruku?
Hušbauer: S Rosou o tom ještě řeč nebyla, ale s naším vedoucím Mírou Barankem to probíráme. Abych ho potěšil, říkávám mu: Já tenkrát nechodil podávat míče, těšil jsem se, že uvidím tebe (úsměv).
Davide, o čem jste snil vy, než jste se v Českých Budějovicích podíval do ligy?
Lafata: My si jako kluci hráli na Spartu a Slavii. Vždycky jsem se chtěl dostat do Sparty, ale už jsem tomu přestával věřit. Podařilo se to v jedenatřiceti. Užívám si to.
DOBŘE! Sparťanští fotbalisté David Lafata (vlevo) a Josef Hušbauer se radují z gólu. Mimochodem, proti Znojmu se trefili oba...
Je to velká změna proti provinčním klubům?
Lafata: Sparta je největší klub a pořád slyším o nějakém tlaku, ale ten přece máte všude. I v Budějovicích nebo Jablonci jdete na hřiště s tím, že chcete vyhrát. Když se vám nepovedou tři zápasy, hned to řeší vedení. To platí, ať hrajete kdekoli.
Oba působíte i mluvíte hodně klidně. Rozhodí vás vůbec něco?
Lafata: Fotbal je jednoduchá věc, někdy se z něj dělá zbytečná věda.
Hušbauer: Občas mě rozhodí rozhodčí, to se pak vztekám. A v civilu? To jsem nervák za volantem. Manželka mi to vyčítá. Vytáčejí mě řidiči, kteří mají volný pravý pruh a jedou v levém.
Lafata: Myslíš ty, co dodržují předpisy (úsměv)?
Fanoušci vás považují za férové. Josefe, jak vzpomínáte na chvíli, kdy vám příbramský trenér Marko vyčetl přiznanou teč? Z následné akce jste před čtyřmi lety v Budějovicích dostali rozhodující gól...
Hušbauer: Byla to evidentní teč, rozhodčí se zeptal, tak jsem nelhal. Marko mi zakázal, abych to udělal znovu. Dostal jsem vyhubováno, i spoluhráči mi dali kotel. Na útočné polovině bych se přiznal znovu, na obranné bych asi přemýšlel. Podle toho, v jaké by to bylo situaci.
Co vy, Davide?
Lafata: V Budějovicích chytával Jarda Drobný, dnešní gólman Hamburku. Při tréninku, kdy proti sobě hráli staří a mladí, přiznal roh a staří z toho dostali gól. Jarda dostal neskutečný kartáč a zařekl se, že už se nepřizná. Vždycky si na něj vzpomenu, když o tom přemýšlím. Každý vám řekne, že se přizná, ale na hřišti bývá leccos jinak. Je sporný aut a hned se všichni hlásí, že chtějí vhazovat, i když vědí, jak to bylo.
Vy jste se v roce 2011 přiznal k nafilmované penaltě proti Žižkovu.
Lafata: Přiznal jsem se před disciplinárkou za pokutu 30 tisíc... U komise jsem nelhal, v zápase jsem nenašel odvahu. Překvapilo mě, že to vůbec rozhodčí pískl. Bylo to na pokyn asistenta. Když nás mává dneska, říká mi s úsměvem: "Dneska v klidu a bez třicítky."
Hušbauer:Vzpomínám si, jak mě v Budějovicích tenkrát Dan Huňa honil po hřišti. Tolik byl naštvaný.
Přitom jste za svůj čin dostal Cenu fair play.
Lafata: Klobouk dolů. Nevím, jak bych se zachoval, kdybych byl tvůj spoluhráč a my kvůli tobě prohráli.
Hušbauer:Však mi trenér Marko hned po té ceně napsal a dělal si ze mě srandu.
Ani jeden nejdete s dobou. Nevyužíváte sociální sítě, které mají fotbalisté a sportovci obecně rádi.
Hušbauer: Já jsem v tomhle stará škola. Nezajímá mě to.
Lafata: Přijde mi to jako ztráta času. Uniká mi smysl. Jakýkoliv Pepa napíše, že je Pepa Hušbauer. Pak mu všichni odepisují: "Výborně Pepíku, ty jsi Pepa!" A pravý Pepa o tom třeba ani neví. Zvládám mobil a mail, to stačí.
Vraťme se ještě naposledy ke gólům, páni střelci. Josefe, co byste bral z Davidova zakončení?
Hušbauer: Výběr místa. On přesně ví, kde má stát.
Davide, tak Pepovi poraďte!
Lafata: Je to štěstí, hochu.
Hušbauer:134krát štěstí?
Lafata: Jsem asi dítě Štěstěny, no.
Hušbauer: Ještě bych bral tvoje zakončení hlavou, je neskutečné. Nevím, jestli to není tím, že máš větší hlavu.
Lafata: Já bych si od tebe na oplátku vzal střely z dálky. A taky bych potřeboval tvůj klid v šancích. Klidně třikrát naznačíš střelu a čekáš, až ti brankář spadne. To neumím.
Nezdá se, že by zrovna vám chyběl klid v zakončení. Jste historicky nejlepší kanonýr české ligy.
Lafata: Ale tyhle zasekávačky neumím. Asi to bude tím, že na ně nemám tolik času. Pepa bývá před brankou hrozně rychle.
Mimochodem, sníte o nějakém gólu, který jste ještě nikdy nedali?
Lafata: Chtěl bych si míč zpracovat na prsa a dát gól nůžkami. Jenže mám strach, že si u toho ublížím.
Hušbauer: A já? Rád bych někdy běžel sám na gólmana a přehodil ho jako Karel Poborský na mistrovství Evropy v Anglii.
Lafata:Dočkáš se. Neboj.
