Kuka se poprvé se Sieglem potkal na vojně v Chebu, bydleli spolu na pokoji, hráli spolu v ligovém útoku, ale budoucnost měli úplně jinou. Dnes spolu hrají za divizní Votice
Dva velcí kamarádi, dva elitní střelci nedávné minulosti, dva velcí srdcaři. Jeden sparťan, druhý slávista. Právě tyto kluby mají před jarní částí ligy k titulu nejblíž.
Pánové, kdo vyhraje ligu?
Siegl: To je otázka! To je samozřejmě jasné! Máme našlápnuto.
Kuka: A my jsme tam, kde normálně jsme. Druzí. Z té pozice se dá velmi dobře zaútočit. Slavia je braná jako vedlejší aspirant na titul. Taky se na něj bude tlačit Liberec, možná bude kousat i Boleslav. Tím pádem bude mít Slavia velkou výhodu dostat se s mladým mužstvem na první místo.
Siegl: Ale skončí druhá. Zase bude platit: Věčně druhá. Hezký výsledek.
Kdybyste, Pavle, sázel, dáte peníze podle srdce, nebo podle rozumu?
Kuka: No, kdybych sázel vlastní peníze, určitě nesázím srdcem. Pořád vidím velké ambice v Liberci.
Siegl: Kukačka chtěl říct, že až budou mít slávisti stadion, budou silnější, ale mírní se.
Kuka: No jo, to je alfa a omega. Nejenom stadion. Všechno je o penězích a tam je teď největší rozdíl. Ale i tak vím, že šance je letos obrovská. Jde o to, jestli se ji podaří využít. A vzhledem k historii tu nechci dělat závěry, které by neseděly s realitou. Je vlastně malý zázrak, kde současná Slavia stojí. Jestli v tom bude pokračovat, může se stát cokoli.
Proč mluvíte o zázraku? Vždyť Slavia hrála na podzim asi nejatraktivnější fotbal.
Kuka: Ale hraje se na body. Když se bavíme o titulu, budou rozhodovat výsledky, ne krása. Slavia hraje nejhezčí fotbal už řadu let, neustále vydělávala na Spartu body do pohárových koeficientů, aby si Sparta mohla sem tam zahrát Ligu mistrů, protože když sama hraje kvalifikaci, většinou to končí špatně.
Siegl: To je proto, že jsem ve Spartě delší čas nebyl, víš? A ještě k té kráse: když jsme s Míšou Bílkem na podzim přišli k týmu, řeklo se jasně: Krása jde stranou, hlavně dohnat rozdíl na první místo. Teď záleží na hráčích, jak do jara vklouznou. Rozhodovat bude prvních pět kol a hned ve druhém narazíme na Boleslav.
|
Horst Siegl Narozen 15. února 1969 |
Nejste vlastně oba překvapeni, kde vaše týmy stojí? Slavia má mladičký tým, Sparta měla ještě v půlce podzimu první místo hodně v mlze.
Siegl: To je pravda. Za pár let se ve Spartě vystřídala spousta hráčů i trenérů, nešlo navázat na nějakou koncepci. Věřím, že uděláme titul a pár let zůstaneme.
Za špatnou koncepční práci je Sparta dlouhodobě kritizovaná, že?
Siegl: Doufám, že budujeme lepší časy.
Proto překvapuje, že v sezonách, kdy byla Sparta rozháraná, nevyhrála Slavia titul.
Siegl: Využily toho jiné kluby. Třeba Liberec, který spoléhá na práci Víti Lavičky. To je výborný kluk a výborný trenér.
Co vy na to, Pavle?
Kuka: Nechte mluvit Sigiho, to je lepší.
My bychom ale chtěli slyšet od vás, proč slabších let Sparty nikdy nevyužila Slavia.
Kuka: To se fakt zeptejte raději Sigiho. Já to vím, mrzí mě to. Ale proč tomu tak bylo, říkat nebudu, nemám k tomu důvod.
Siegl: Klika, že tam Pavel není, jinak by určitě byli první.
|
Pavel Kuka Narozen 19. července 1968 Reprezentace: 87 zápasů/29 gólů |
Kuka: Ve Slavii jsou většinou obrovské ambice před sezonou, které pak neodpovídají realitě. Jde o ten nešťastný stadion a pak je tam finanční stránka, což je ve fotbale nejdůležitější faktor, a v českých poměrech absolutně nejdůležitější.
Siegl: No, teď už to vypadá, že to dostavíte.
I bez stadionu ale považujete Slavii za největšího konkurenta, ne?
Siegl: Pro mě byla vždycky největší konkurent. Zápasy měly větší náboj, rivalitu. Ale vyhrát mohou i jiní, liga je vyrovnaná.
Tak jinak: bolelo by víc, kdyby Spartě sebrala z možných konkurentů titul právě Slavia?
Siegl: No jistě! To by nebolelo jenom mě, ale celou Prahu.
Kuka: Kecale!
Siegl: Na druhou stranu to vlastně Slavii přeju. Kdy vyhrála naposledy? V šestadevadesátém. Ne letos, ale třeba v budoucnu by snad mohla titul vyhrát.
Kuka: Ty jo, slyším poprvé, že má Sigi charakter.
Siegl: Nesměj se! Nedávno jsem byl na trenérské škole v Olomouci a Dan Šmejkal mi říkal: Já byl aspoň u toho jednoho slávistického titulu. A já z toho mám taky radost, že se ho dočkal.
Kuka: Tak blbá narážka mě nechává v klidu.
|
Kuka se Sieglem se chtějí Ještě jeden velký zápas. Poslední dostaveníčko starých mistrů. A se vší parádou. Dva kamarádi chystají na červen duel, v němž by opět stáli proti sobě. Na jednu stranu hřiště by vyběhla Sieglova Sparta, na druhou Kukův výběr. „Rýsuje se to zajímavě, ale do realizace je ještě daleko. Mluvíme o něčem, co nevíme, jestli se podaří,“ upozorňuje Pavel Kuka. Na jedné straně Rosický, na druhé Balakov Kdyby se to podařilo, byla by to velká podívaná. V ideální představě by za Sieglův tým nastoupil Nedvěd, Poborský, Rosický či Koller. V Kukově výběru by bojovali někdejší slávisté Šmicer, Berger, Bejbl nebo Suchopárek plus fotbalisté, které útočník potkal při pětiletém angažmá v Kaiserslauternu. Jde o známá jména jako Andreas Köpke, Stefan Kunz, Krasimir Balakov či Ciriaco Sforza. "Předběžně jsme je všechny oslovili a není nikdo, kdo by zatím odmítl," líčí Kuka. "Zajímali nás ti fotbalisté, kteří ještě mohou slušně hrát. Chceme, aby měl zápas šťávu, aby fanoušky pobavil kvalitní fotbal." Horst Siegl dodává: „Důležité je, aby se hráči chtěli zúčastnit, a takový dojem zatím máme.“ V reprezentaci odehráli 647 minut. Stříbro má jen jeden Ti dva bývali velcí rivalové. Jednomu bije sešívané srdce pro Slavii, druhému rudé pro Spartu. Přitom se Kukova cesta s tou Sieglovou několikrát v kariéře spojila. Poprvé na vojně v Chebu, pak v útoku jedenadvacítky. V dospělé reprezentaci spolu nastoupili jedenáctkrát, dohromady to dalo 647 minut, ale při stříbrném mistrovství Evropy 1996 slavil jen Kuka. Siegl byl doma. Ještě se potkali rok v Kaiserslauternu: získali spolu Německý pohár, ale zároveň sestoupili. Siegl byl na hostování, při kterém však nedal jediný gól, pak se vrátil do Sparty. Dnes jsou legendy pražských klubů znovu spolu, registraci mají v divizních Voticích. Budou jim hrát Kabáti? Při letní exhibici se chtějí naposledy postavit proti sobě. Vysněný zápas by se měl konat na stadionu Sparty v pátek 8. června. „Mohli by nám k tomu hrát třeba Kabáti,“ fantazíruje Siegl. Zda se fantazie změní v realitu, o tom bude jasno za pár dní: příští čtvrtek by měli Kuka se Sieglem definitivně rozhodnout, jestli začnou myšlenku realizovat. „Stárneme a moc takových zápasů už nezažijeme, takže to děláme tak trochu pro sebe, ale i pro ostatní kluky,“ shrnuje Kuka motivaci, proč začali o utkání uvažovat. „My už dneska víme, jak jsou takové chvíle důležité, a kluci, co ještě dnes aktivně hrají, si to po skončení kariéry brzy uvědomí.“ O celé akci mluví víc Kuka, zatímco Siegl mu spíš přikyvuje. Přitom to byl prý exsparťanský útočník, kdo s nápadem přišel. „Sigi přijde, že by si rád zahrál, a já to musím organizovat,“ povzdechne si naoko vážně Kuka. „Nechávám to na tobě, když jsi teď ten manažer,“ hecuje ho Siegl, neboť Kuka je spolupracovníkem hráčského agenta Pavla Pasky. „Ty akorát před zápasem zkontroluješ, jestli jsou dresy, abychom měli v čem hrát, co?“ nedá se Kuka. Bude-li zápas na rozloučenou alespoň zčásti tak zábavný jako popichování těch dvou, bude to v červnu atraktivní divadlo. |
Upřímně, Pavle: žere vás to? Horst má deset českých ligových titulů, vy ani jeden.
Kuka: Žere mě to strašně, jsem z toho úplně nešťastnej. Vadí mi to. Nechtěl bych, abych v padesáti šedesáti musel vyprávět pořád o tom samém.
Siegl: Proto když my dva někam jdeme, tak mám zákaz mluvit o fotbale.
Kuka: Asi je přirozené, že to člověka žere.
Jako když blondýnky musí strpět vtipy o blondýnkách, musí slávisti strpět tyhle vtipy...
Kuka: Od blondýnů! Celý život to musím poslouchat. V tomhle směru chápu naštvání fandů, jejich nevraživost k tomu tématu. To umí pochopit asi jenom slávista.
Takže Horst to nechápe?
Kuka: Nechápe, to nemůže chápat.
Siegl: Chápu. On už je smířený, že s tím nic neudělá.
Pánové, zkuste popsat vztah Sparty a Slavie. Jaká je mezi kluby vlastně rivalita?
Siegl: My měli rivalitu, ale zároveň jsme byli kamarádi. Při zápase a chvíli po něm jsme byli velcí soupeři, pak jsme mohli jít společně na pivo. Teď je rivalita větší, aspoň mám takový dojem.
Kuka: Souhlas. A projevuje se to v laciných prohlášeních, která nejsou vůbec ničím podložená. Většinou o tom mluví kluci, kteří jsou v klubu čtrnáct dní i s cestou a vůbec nevědí, co to je být slávistou nebo sparťanem. Je to laciný prodej sama sebe. Vůbec nevědí, koho urážejí a čeho se dopouštějí.
Když to nevědí, není to omluvitelné?
Kuka: Není! To je otázka inteligence. A taky kultury klubu, který by měl dávat velký pozor, aby se to nedělo. Člověk si to nesmí dovolit, ztratit respekt k soupeři. Ať se jmenuje Sparta nebo Slavia.
Siegl: Přesně tak. Když je někdo dva týdny ve Spartě, nemůže tvrdit, jak má sparťanské srdce. Pamatuju Ringo Čecha, velkého slávistu, když mi říkal: Tebe bych chtěl dostat do Slavie.
Mimochodem, oficiální nabídka od rivala k vám někdy přilétla?
Siegl: Ne ne, to by ani nešlo. Zato Kukačka chtěl, ale nemohl.
Kuka: Já bych tam vážně nikdy nešel. O tom ani nemá cenu diskutovat. Nevidím jediný důvod, proč bych měl jít do Sparty. Když mi ho řeknete, budu o tom aspoň zpětně uvažovat.
Co třeba peníze, sportovní úspěch, tituly.
Kuka: Kdybych si na to chtěl hrát, zůstanu v Německu. Anebo bych šel do Rapidu Vídeň, do Curychu, všude jsem měl otevřené dveře, ale prostě jsem chtěl domů. Domů do Slavie. Chtěl jsem mít úspěch s ní.
Siegl: No jo, to jsi celý ty.
Ale jsou hráči, kteří to zkusili za oba kluby. Namátkou Stejskal, Poborský, Horváth.
Kuka: Nestaneš se slávistou nebo sparťanem, že za ty kluby chvíli hraješ. Někdy je to otázkou charakteru, někdo k tomu má rodinné důvody, že chce třeba zůstat v Praze a přiletí nabídka jen od jednoho z klubů.
Neštve vás vlastně, že už nejste nejmladší? Mohli byste si to teď na jaře rozdat o titul.
Siegl: Ale my jsme ještě mladíci, ne?
Kuka: Navíc už jsme toho spolu nahráli dost. To stačilo.
Platí, Horste, váš sen, že byste si ještě chtěl zahrát ligu za Spartu? Třeba ve třicátém kole, pokud by Sparta měla titul.
Siegl: Rád bych, ale není to reálné. Míša by mě nepostavil, to bych se musel postavit sám.
Zatímco Pavel fandil Slavii od šesti let, vy jste byl odmalička sparťanem?
Siegl: Já snil doma v Abertamech o tom, že bych chtěl hrát ligu. Kdekoli. Jako kluk jsem si spíš hrál na Italy.
Kuka: Tvůj děda byl přece Němec. Řekni to na rovinu: Hrál sis na Němce!
Siegl: S vojákama, jo? V pubertě už jsem fotbal vnímal jinak. Táta přál Dukle, ale nakonec, když mi bylo sedmnáct, stál u nás ve dveřích zástupce Sparty a bylo to jasné.
Oba jste byli kanonýři, zato teď je to se střelci bída. Vymřeli u nás?
Kuka: Oni nevymřeli, jen je takový herní styl. Útočníci se nevychovávají. Když dá někdo v dorostu patnáct gólů za sezonu, většinou toho kluka sundají, učí ho bránit, bojovat. Říkaj mu: Góly jsou hezké, ale nejdřív musíš devadesát minut pracovat a bojovat v poli.
Siegl: My jsme se taky museli podřídit.
Kuka: Taky jsme si nemohli hrát jen na střelce, jenže od nás nikdo nečekal herní tvoření, ale góly. To jde dneska stranou.
Siegl: A když dá někdo pět gólů za sezonu, hned maže pryč.
Kuka: To stačí dvakrát dobře ztopit balon a už je v hledáčku.
Siegl: Ale střelci nevymřeli.
I vy jste ale v kariéře zažili střeleckou krizi. Jaké to bylo?
Kuka: U mě to bylo jednoduché, protože jsem měl krizi vlastně furt. Tímpádem jsem si držel stabilní výkonnost.
Siegl: Tys měl výhodu, žes nedával tutovky, zato ses trefoval z úhlů.
Kuka: Já nechával tutovky pro tebe.
Teď jste spolu na soupisce divizních Votic. Kdo se víc „chrtí“ o góly?
Siegl: Nikdo. My už máme gólů dost, takže je připravujeme ostatním.
Kuka: Já hraju votického Zidana, góly jen připravuju.
Siegl: Pššš, neprozrazuj taktiku!
Zatím jste ale za Votice stihli jen jeden soutěžní zápas.
Siegl: U mě je na prvním místě Sparta, tam mám povinnosti.
Kuka: A u mě je největší problém pohyb. Před čtrnácti dny jsem se rozběhl a prasklo mi lýtko. Ještě se nemůžu postavit na špičky.
Siegl: Tak běhej na patách. Neříkej, že je jaro ohrožené.
Kuka: To si piš, že je.
Řekněte, je pro vás divize vrchol, nebo byste byli schopni hrát vyšší soutěž?
Siegl: Divize je dost dobrá soutěž, to už není pro pobavení.
Kuka: Bez tréninku to nejde, fakt to neuběhám.
Siegl: Já bych asi mohl hrát výš, ale mám svou práci, ta má přednost.
Kuka: A já bych se chtěl jako fanoušek dočkat brzy titulu Slavie.
Siegl: Počkej, jeden titul už máte. Z šestadevadesátého roku, ne? I když to bylo bez tebe, viď?
Horste, dobíráte si Pavla často?
Siegl: Ani ne.
Kuka: To si nedovolí, jsem mazák.
Siegl: A on už trochu fandí i Spartě. Nebo ne?
Kuka: To určitě.
Zatímco Siegl může Kukovi předhazovat spoustu ligových titulů, na druhou stranu zase Kuka získal stříbro na mistrovství Evropy 1996 a Siegl tam nebyl.
Siegl: No jo, v kvalifikaci jsem Kukačkovi nahrával na góly, hráli jsme spolu, klapalo nám to a pak jeli do Anglie hráči, kteří se o to vůbec nezasloužili.
Kuka: To jsem doteď nepochopil. Horst měl zásadní podíl na vyhraných zápasech.
Siegl: Nemá cenu dívat se zpátky.
Je to vaše největší jizva, Horste?
Kuka: Počkat, on za tu jizvu přece nemůže, on si ji nezpůsobil, zatímco já za jizvu s tituly můžu.
Siegl: Mein Gott! Díky.
Povíte nám, kdy jste se vlastně ve Spartě nebo ve Slavii cítili nejlíp a nejhůř?
Siegl: Já když jsem se objevil poprvé ve sparťanské kabině. Já totální ucho mezi výbornými plejery. A hned v prvním zápase jsem dal gól. A pak musím zavzpomínat na pohárové zápasy: Marseille, Barcelona, to byla nádhera. Nejhůř asi bylo, když jsem musel Spartu opustit. Myslel jsem, že kariéru skončím v ní. Ale už to přebolelo, teď jsem moc rád, že jsem ve Spartě zpátky.
Kuka: Mně bylo nejhůř v Trnavě, když jsme prohráli zápas, který nás stál titul. A nejlíp? Přece v mém úplně posledním derby: hráli jsme na Spartě 4:4 a já dal hattrick.
Siegl: Člověče, já tam byl, to se ti fakt vydařilo!
Kuka: To ani nemá nic společného s derby, ale s vlastním pocitem, že ještě můžu snést tempo dvacetiletých kluků a vyrovnám se jim. Byl to krásný pocit. Ale těch špatných bylo víc.
Siegl: Jo jo, ve Slavii jich bylo hodně. Já mám ale vlastně taky krásný zážitek se Slavií. Když mě a Martina Frýdka vyhodili na nějaký čas ze Sparty, šli jsme na té vaší krásné stařičké dřevěné tribuně v Edenu na fotbal, slávisti nám tleskali a volali na nás: Pojďte k nám! Bylo to poprvé a naposledy, kdy mi slávisti tleskali.
Byli jste někdy jeden na druhého vytočení? Třeba během zápasu.
Siegl: Asi někdy jo. Ale konkrétně si nevzpomínám. Nebo jo? Co? Koukám, Pavel má něco na jazyku.
Kuka: Radši ne... Ale jednou jsi byl nazlobený, když ti neuznali gól na Slavii. Vzpomínáš?
Siegl: No ježišmarja, to bylo!
Kuka: To jsem k němu raději ani nešel.
Siegl: Dal jsem na 1:0.
Kuka: Ne, vyrovnával jsi na 1:1.
Siegl: A neuznali mi ho, rozhodčí Mádl mával nad hlavou praporkem jako blázen, přitom to žádný ofsajd nebyl. Derby jsme prohráli 0:2 a já byl hrozně naštvaný.
Kuka: Pak se mnou chvíli nemluvil, to už je co říct.
Jak dlouho se vlastně znáte?
Kuka: Hráli jsem spolu v jedenadvacítce.
Siegl: Dohromady jsme se pak dali hlavně na vojně v Chebu, bydleli jsme spolu na pokoji.
Kuka: I když jsme oba byli bez hodnosti, asi jako jediní v Chebu, Sigi byl můj mladej.
Takže proběhla šikana?
Siegl: Ty vole, a jaká!
Kuka: Panebože, vždyť já za něj celý život jenom něco žehlím.
Od vojny jste tedy kamarádi?
Kuka: Od té doby, co Sigiho znám, mi skončil normální život.
