Tak dlouho totiž zlínský gólman čekal na triumf, k němuž sám přispěje. Náhradník Víta Baránka se radoval v květnu 2005 při vítězství 3:0 nad Opavou. Od té doby odchytal 11 zápasů, ale všechny bez radostného pokřiku. Slastná chvíle přišla až v neděli po triumfu 3:0 v Jablonci nad Nisou.
"Jednu chvíli jsem si myslel, že vítězství ve Zlíně už mi není souzeno, propadal jsem depresím," přiznal Kořínek, že nebylo snadné vyrovnat se s nepříjemnou bilancí.
"Ale přítelkyně mě ujišťovala, že to přijde. Naštěstí se to podařilo. Výhru už jsem potřeboval," vydechl si.
Pětadvacetiletý Kořínek letos odchytal pouze dvě utkání - obě proti Jablonci. Na podzim musel strávit nečekanou domácí porážku 0:1. O to sladší byla odměna.
"Když trenéři zvažovali, jestli vzít nemocného Baránka, řekl jsem jim: Nechte ho vyléčit, mám Jablonci co vracet," popisuje s úsměvem.
V prvním poločase moc práce neměl, ošemetné situace řešil teprve po změně stran. Ale poradil si lobem Eliáše i nepříjemnou střelou Michálka.
"V přestávce jsme se bavili o tom, že by bylo příjemné, kdybych nadále nemusel nic zásadního řešit. Nakonec to tak nedopadlo a já si zachytal," pousmál se Kořínek, který včera relaxoval na golfovém hřišti.
Většina sportovců raději nastupuje v domácím prostředí. Kořínkovi ale vůbec nevadilo, že do branky se vrátil na soupeřově stadionu. Právě naopak, viděl v tom svou výhodu.
"Před zlínským publikem se mi nechytá moc dobře. Vedle fanoušků jsou tam lidi, co si chodí jen zanadávat," vysvětluje. "Venku se cítím líp, také tentokrát jsem byl plný odhodlání."
Další utkání sehraje FC Tescoma v domácím prostředí. Jestli dostane Kořínek šanci zavřít ústa svým zlínským kritikům, nebo zda se do branky po nemoci vrátí Baránek, je nejasné. Bude hlavně záležet na tom, zda se kapitán uzdraví.
"Když mě trenéři postaví, budu rád. Pokud ne, nedá se nic dělat," poznamenal Kořínek.
