Další výhra libereckých, tentokrát 2:0, přiblížila Slovan na tři body k první Spartě.
V září mu bude 39 let, mezi dospělými kroutí už 22. sezonu, přesto běhá ve středu zálohy stále jako mladík. V sobotu patřil nezničitelný Janů k nejlepším na hřišti.
Co s vámi provedla páteční porážka Sparty v Hradci?
Vůbec nic, je to její problém. Samozřejmě jsme se na ten zápas dívali a fandili jsme Hradci. Byli bychom blázni, kdyby ne.
Hned v úvodu jara jste její náskok na čele stáhli na tři body. Co to pro vás znamená?
No, jedině to, že když teď už všechno vyhrajeme, tak jsme mistři. Máme to ve vlastních rukách.
Táhne vám na devětatřicet let a vypadá to, že jste po zimní přípravě chytil další mízu...
... zaplaťpánbůh, že ještě hraju fotbal. Je to hlavně tím, že mám kolem sebe výborné spoluhráče. A pak už je to jednoduché. Získám balon, nahraju to Štajnymu, Breznaníkovi nebo Váchovi a ti už si poradí.
Oba domácí zápasy jste na startu jara jako favorité zvládli, co dál?
Těžký je každý zápas proti každému soupeři, ať je v tabulce kdekoliv. A jestli chceme něco dokázat, tak těch dvanáct zbývajících bude těžších a těžších. Třeba hned v pátek v Teplicích, kde se na nás trenér Rada určitě moc dobře připraví. Je jedno, jestli hrajeme doma nebo venku. My chceme hrát hezky pro lidi, vyhrávat a na Spartu a další se nedíváme. Jejich výsledky stejně neovlivníme.
