Ještě loni na jaře to byl neohrožený šampion, který plánoval, jak si podmaní českou ligu. Letos je ze Slavie fotbalová troska. Klub na mizině.
Fanoušci jsou zděšení: pondělní domácí prohra se Spartou potvrdila, že ze slavného klubu zbývá jen jméno. I proslulý červeno-bílý symbol s rudou hvězdou puká.
"Jsme na dně, trenér Jarolím musí odejít," hlásá tvrdé jádro fanoušků. Co na to kouč? Cítí se v ohrožení? "Nepřemýšlím o tom."
5 důvodů pádu Slavie1. Trenér Jarolím. Samozvaný slávistický král. Jenže po dvou zlatých letech se jeho království rozsypalo. Kdy se poddaní vzbouří a krále vyženou? Kdybychom chtěli být hodně pichlaví, tak "problém Jarolím" zopakujeme pětkrát. 2. Dluhy. Dávno se o nich jen nešušká. Firma ENIC, bývalý anglický majitel, žaluje Slavii o dlužných 110 milionů. Kde na to vzít? Leda prodat hráče. Už teď je Slavia bez peněz. Hráči si bokem stěžují, že výplaty dostávají s více než měsíčním zpožděním. 3. Nesmyslné nákupy. Pod to se podepsal jak kouč Jarolím, tak klubový šéf Rosen, který koučovi bezmezně důvěřuje. Je libo pár jmen ze seznamu bizarních posil? Romanovs, Šiklič, Senecký, Cissé, Dens, Ivanovič, Lafrance, Litteri... 4. Bez útoku. Po zásadních problémech v zákulisí se podívejme i na hřiště. V 9 kolech jen 10 gólů (z toho 4 vstřelil záložník Kisel). Ofenzivní bilance mluví za vše. Bída, bída, bída! Vedle veterána Vlčka je jen příliš zbrklé mládí. 5. Bez vůdce. Další vážná nemoc na hřišti. Kapitánskou pásku nosí trenérův syn Lukáš. |
Z ligy je odehrána bezmála třetina a Slavia se krčí na 9. místě. A co hůř, mít o dva body méně, je na sestup! Pražská legenda naposledy spadla v prokletém roce 1963...
Devět zápasů, jen dvě výhry a kupa fatálních problémů, které se neřeší. "Musíme zmobilizovat síly a pokusit se o nápravu," opakuje kouč Jarolím, ovšem jen málokdo věří, že právě pod ním dojde k pronikavému zlepšení.
Jak zareaguje šéf Tomáš Rosen? Kdo ví, nebere telefon. Za Jarolímem nadále stojí.
Pohledem zvenčí to vypadá, jako by Jarolím s Rosenem vrtali do Slavie díry a pokládali do nich dynamit: jen se čeká, až klub vybuchne.
Vlastně není ani tak závažné, že na Plzeň ztrácí 15 bodů, spíš jde o velmi bledé vyhlídky. Zpožděné výplaty, dluhy, podivné přestupy, nesmyslná rotace brankářů, stokrát převrácená strategie, bídná ofenziva, chřadnoucí obrana či naštvání fanoušci. I srdcaři už jsou na trenéra Jarolíma hákliví.
Jen jeden příklad z pondělního odpoledne. Volá kamarád, srdcem i krví slávista, a křičí do telefonu: "Viděls tu sestavu proti Spartě? Koreš v základu. A co ten Vyhnal z béčka? Jarolím už se dočista pomátl." A to říkal chlapík, který pro Slavii odmalička dýchá.
Byly časy, kdy dokázal pochopit, proč je Slavia průměrná. Teď ne! Před třemi lety se mužstvo procpalo do Ligy mistrů, předloni obhájilo titul, jenže pak Jarolím rozbil všechno, co budoval.
Přitom sebevědomí letělo vzhůru a peněz byla spousta. Jen namátkou: 230 milionů korun za Ligu mistrů, 100 milionů za útočníka Necida, 50 za záložníka Švece, 90 milionů za Suchého, dalších 45 za Šventa, 50 za Tavarese.
Příjmy přes půl miliardy, a teď? Mizérie a dluhy. Někdejší vlastník ENIC si navíc nárokuje 110 milionů korun, které Slavia nemá. Bývalý vládce padá do propasti, i proto tvrdé jádro fanoušků ultimativně napsalo: "Pokud nebude mít Jarolím dost soudnosti k tomu, aby odstoupil sám, pomůžeme mu."
Ultras mají ve Slavii velký vliv, ale těžko se dá čekat, že přimějí Jarolíma k odchodu. S tímhle návrhem by nejspíš musel přijít trenér sám, navíc bez nároku na odstupné, protože Slavia je na mizině.
Aby ale nenastal chaos jako loni na jaře! Jarolím dostal ultimátum, nesplnil ho, a přesto ho nevyhodili.
Za pár hodin rezignoval sám. Odpočinul si a v létě byl zpátky.
Jestli se Slavia nějak chová, tak jako pomatený hazardér. Nelze se divit, když bek Petr Trapp po derby pronesl: "Krize! Vypadá to, že hrajeme o záchranu." A může být hůř.
pohled mf dnesUž dávno začal pád Slavie Současná pozice Slavie je výsledkem nezvládnuté situace v době, kdy kralovala českému fotbalu, a odrazem nekoncepční práce. Když je mužstvo na vrcholu, je třeba každý krok volit s velkou rozvahou a zasahovat do týmu citlivě. Vidina okamžitého zisku za prodej hráče, byť peněz není nikdy dost, by měla jít stranou. Sešup zahájil předčasný, ukvapený prodej Necida, pokračoval vyhazovem Brabce a dlouhou sérií odchodů hráčů, na nichž stály skvělé výkony, ke kterým na podzim 2008 vzhlížela celá republika jako k nedosažitelnému Olympu. Za Necida, Brabce, Tavarese, Latku, Šventa, Suchého, Pekharta, Šmicera a Krajčíka se nenašla rovnocenná náhrada. S výjimkou posily Hlouška, jehož vzestup však přetrhlo těžké zranění. Slávistickou kabinou prošly desítky hráčů včetně několika brankářů, kteří pro mužstvo nic neznamenali. Výsledkem špatné přestupové politiky a možná nedostatku peněz na vykoupení hostujícího Pekharta z Anglie, které ale Jablonec dohromady dal, je to, že současné mužstvo nemá silnou páteř ani koncového útočníka. Tím byl Necid, mohl se jím stát právě Pekhart, takového má Sparta ve Wilfriedovi nebo v sousedním Slovensku Žilina v Ceesayovi. Za poslední dva roky se Slavii "podařilo" prohospodařit velký kapitál. Milan Macho, autor je fotbalový publicista |
