Zpráva z daleké ruské Ufy: záložník Ondřej Vaněk byl při úterním tréninku očividně rozladěný. Klubový prezident ho ovšem podržel: „Určitě byl jen ve špatný čas na špatném místě. Je to dobrý člověk.“
Zpráva od české policie: Ondřej Vaněk si na jaře 2016 objednával extázi přes drogového dealera.
„Jdu na diskotéku a zkusil bych prášek.“
„Buď opatrný a dej si jenom půlku,“ praví se v odposleších, z nichž vyznívá, že by Vaněk chtěl zkusit zkombinovat extázi a kokain.
Zpráva z Plzně, za kterou tehdy Vaněk kopal: „Nepřísluší nám cokoli komentovat. O skutečnostech jsme v době jeho (Vaňkova) působení neměli sebemenší informace a jsou pro nás nové.“
Aby toho nebylo málo, současný plzeňský záložník a zároveň člen reprezentace Jan Kopic půjčil drogovému dealerovi půl milionu korun. Údajně písemně a na úrok.
Skandální případ, který rozvířil éter Radiožurnálu, od úterý projednává Městský soud v Praze. Vaněk s Kopicem vystoupí jako svědci. Sice jim nehrozí civilní tresty, zato veřejné zostuzení určitě.
Ondřej Vaněk
Jan Kopic
„Ale my opravdu nejsme všichni stejní,“ reagoval obránce Lukáš Pokorný na Twitteru. S případem nemá nic společného, protože hraje za francouzský Montpellier a v Plzni nikdy nepůsobil, přesto je ocejchovaný.
Jak? Čím? Je to jednoduché, vydělává si fotbalem.
Fotbalisté obecně provokují tím, že na ně má každý názor. Ten všeobecný je negativní a dal by se shrnout do pár vět.
Dostávají nekřesťanské peníze za dvě hodiny tréninku denně.
Ani při zápasech se nijak zvlášť nepřetrhnou.
Mají tolik volného času, že neví, co roupama.
Namachrovaní floutci.
Všechna čest výjimkám.
Pokud k tomu dodáte reálnou scénku, jak si znuděný Ondřej Vaněk se zeleně potetovanou rukou objednává extázi, aby měl na diskotéce bujarou náladu, máte všechno potvrzené a podtržené. Do protokolu Vaněk nadiktoval, že žádné drogy nebere, ale uvěřte mu.
Plzeň už měla titul v kapse, Vaněk ani nehrál, tak (asi) mohl dovádět. Dopingová zkouška ho potkat nemohla, do dalšího zápasu měl dostatečně daleko. Sociální drogy, které stimulují organismus, vydrží vtěle jen pár dní.
„Pokud bychom u sportovce zjistili kokain, hrozí mu trest čtyři roky zákazu činnosti,“ připomíná Jan Chlumský, šéf Českého antidopingového výboru.
Více o kauze |
Na drogovou zkušenost doplatily takové hvězdy jako Maradona, Caniggia, Gascoigne nebo Mutu. Útočník Bednář si kupoval kokain v Anglii a dostal padáka. Explzeňský stoper Bystroň měl pozitivní test v listopadu 2011 po utkání Ligy mistrů. V krvi mu našli stopu po taneční droze, dostal dva roky natvrdo.
Abyste byli v obraze: v první lize dochází k dopingové zkoušce jen ve vybraných zápasech. V průměru se jedná zhruba o sedmdesát utkání za rok, obvykle se losují čtyři hráči. Na víc nejsou peníze, jeden test stojí 5 tisíc korun.
Vzpomínáte, na co chtěl upozornit reprezentační obránce Pokorný? Abychom neházeli všechny fotbalisty do jednoho pytle. Fotbal si nezaslouží očerňovat, bohužel si sám nabíhá na vidle. Kontroverzními jmény, činy i reakcemi.
Víte, kdo seděl vedle plzeňského vůdce Davida Limberského, když boural v opilosti? Přece Ondřej Vaněk, známá firma. Když k němu přidáte důvěřivého Kopice, máte oplétačky rovnou s drogovým dealerem.
Fotbal jako takový dostává další zbytečnou facku. Časem se asi přestane mluvit o konkrétních případech. O bývalém hráči pokeru Vítězslavu Meišnerovi, který je obžalovaný z distribuce drog a při zatčení u něj našli téměř půl kilogramu kokainu, i o dvou talentovaných fotbalistech, kteří během angažmá v mistrovské Plzni vyrobili obrovský průšvih.
Ale co zůstane, je pachuť a zklamání. Každou další naší návštěvou na fotbalových zápasech vyjadřujeme my všichni nejpopulárnějšímu sportu důvěru. A fotbal se nám ústy svých reprezentantů směje do očí. Nejen tím, že se vůbec podobné aféry dějí, ale i tím, jak na ně reaguje, když se provalí.
