Jenže na přelomu letošního června a července, kdy po letech odešel z Vysočiny do pražské Slavie sportovní manažer Josef Jinoch, vedení FC Vysočina oslovilo Bokšu s nabídkou: Převezmete jeho funkci?
Dlouholetý trenér, který nikdy práci manažera nedělal, zvažoval, nakonec však kývl: Ano, beru to.
Po pár týdnech, kdy si zvyká na zcela novou práci, uznává: „Byl jsem nabídkou šokovaný. Přemýšlel jsem, jestli do toho jít, nakonec jsem se odhodlal, že ano.“
Už nebude tak často v teplákové soupravě na trénincích prvního mužstva. Nyní se bude muset daleko častěji oblékat do společenského oděvu a jezdit po jednáních.
Bokša objasnil, co bude, respektive co už je jeho náplní práce: „Skládá se z několika oblastí. Hlavně sportovní, která mě hodně baví. To znamená tréninky, posuny hráčů, příchody a práce s trenéry.“
Součástí Bokšova nového povolání je ale i další oblast, v níž – jak sám upřímně tvrdí – si není úplně jistý v kramflecích: „Nejsem obchodník, to se musím učit. A taky úplně neznám všechny normy o přestupech hráčů. Když jste trenér, tak se s tím běžně nesetkáte.“ Konkrétně třeba uzavírání smluv je podle nového sportovního manažera Jihlavy velmi zodpovědná práce.
„Nemůžu udělat chybu,“ je si vědom Bokša. „Vezměte si, že první utkání je tady a vy musíte mít dohodnuté příchody, odchody, a to má řadu náležitostí. A když se udělá chyba, tak hráč nemůže hrát.“
Jaká je tedy dobrá příručka? Samotná praxe.
Vystudovaný doktor je ponořen do své nové práce od rána do večera, což mu mimochodem podle jeho slov naprosto vyhovuje, a snaží se získávat zkušenosti.
Poradit si nechá i od svých kolegů z klubu, které při rozhovoru nejednou pochválil: „Přestože jsme malý klub a každý má dost své práce, tak musím říct, že cítím od lidí z klubu velkou pomoc. A není to fráze, byť to tak možná vypadá.“
Ale nemyslete si, není to tak, že by Bokša četl denně dlouhé elaboráty. „To vůbec ne. Učím se tak, že dennodenně řeším konkrétní věci. Scházím se s manažery, funkcionáři, agenty, kteří doporučují hráče...“
Svoji novou funkci vykonává zatím velmi krátce, navzdory tomu se nebojí tvrdit: „Ta práce mě pohltila a moc mě to baví. Měl jsem z toho obavy, ale tím, že na mě padlo tolik úkolů, tak mě to chytlo.“
V příštích dnech ho čeká i setkání s trenéry mládeže. Jim, jak sám popisuje, by chtěl připomenout jednu důležitou věc: „Trenéři by si měli uvědomit, že nepřipravují pro svůj tým, ale že vychovávají hráče pro klub.“ A pokračoval: „Vlastností každého trenéra je, že má ambice. Chce se prosadit. Většina chce trénovat profesionálně. Ale když jsou v mládeži, musí hráče dobře připravovat pro klub. A když budou fotbalisty dobře vést, přijdou i ty výsledky.“
