Kvůli přetahování o novou smlouvu si musel od fotbalu na osm měsíců odpočinout. Zdálo se, že působení mladého útočníka a nově i levého záložníka Milana Kerbra v rodném Slovácku je tím u konce.
Syn stejnojmenného vicemistra Evropy z roku 1996 ale nakonec s klubem našel společnou řeč, při ročním hostování ve třetiligovém Frýdku-Místku se blýskl třinácti góly a o zapojení do letní přípravy Slovácka říká: "Beru to jako novou životní šanci."
Váš vztah ke Slovácku se v posledních letech měnil, že?
Určitě myslíte problémy se smlouvou. Tehdy jsme se s klubem nepohodli, i já jsem to mohl řešit jinak, Slovácko mi zase mohlo nabídnout jiné podmínky. Třeba už bych tady dva roky hrál ligu. Místo toho jsem si osm měsíců jen zbytečně kopal o zeď. Byla to škoda, ale teď už jsem zpátky.
První liga, ve které jste zatím nastoupil jen na patnáct minut, vás hodně motivuje?
Upínal jsem se k ní už při hostování ve Frýdku. Chtěl jsem se vykopat, ukázat se a trenéra přesvědčit, že fotbal hrát umím. Každý odchovanec Slovácka se chce prosadit do ligy. Udělám maximum pro to, abych v kádru zůstal a hrál. Pokud možno stabilně.
Řekl o...... svých tetováních: Mám tam vyobrazené věci, které jsou pro mě důležité. Třeba iniciály rodiny nebo nápis Rodina, láska, víra. Pak kříž a andělíčky. A taky určité citáty o víře, které mi jsou blízké." ... zaspaném tréninku: Ale od té chvíle si nastavuju normální budík i ten v telefonu. Ostatní mi pak říkali, že jsem blbec, radši jsem se měl vymluvit na pokažené auto. Ale já jsem poctivec." |
Mrzelo vás, že šance nepřišla dřív?
Byla škoda, že jsem se nemohl vrátit už v zimě, ale šlo to mimo mě. Napsal jsem společně se Slováckem dopis do Frýdku, že chceme hostování ukončit, ale trenér Machala si mě chtěl ještě na půl roku nechat.Mohl jsem už mít nějaké prvoligové starty, už to by pro mě byla velká škola. Pro Frýdek jsem se ale snažil odvést maximum.
Na jaře se vám však už střelecky tolik nedařilo.
To je pravda. Na podzim jsem měl i kus štěstí. Dostával jsem se k penaltám, které jsem všechny proměnil. Často se zrovna ke mně odrážely balony v šestnáctkách, trefovaly mě do kolen a pak šly do brány. Na jaře jsem trefoval tyčky, břevna, z trestňáku jsem vystřelil do spojnice. Trenér Machala mi říkal, že mám být trpělivý. Taťka mě taky uklidňoval, že se to stává. Ke konci soutěže jsem pak ale zase dal ve třech zápasech čtyři góly.
Troufl byste si na penaltu i v lize?
Určitě, hrnu se do nich. Někdo říká, že je nervózní, ale mně to vypětí a adrenalin dělají dobře.
Jak se z vás stal levý záložník?
To až ve Frýdku, byl tam přetlak útočníků. Trenér Machala mi říkal, že ještě útočník nejsem, že mám horší hlavičky, což je trošku pravda. Třeba taťka byl lepší hlavičkář. Vyhovuje mi víc post útočníka, ale nemám problém ani se zálohou.
Je táta vaším největším rádcem a kritikem?
Určitě. I když zahraju dobře, nechválí mě. Spíš mi dává kapky a říká, co zlepšit. Ukazuje mi svůj zájem a myslí to se mnou dobře.
Jméno Milan Kerbr, které jste po tátovi zdědil, vám v kariéře pomáhá, nebo škodí?
Jak u koho. Někdo mě díky taťkovi pozná, jiný si do mě rád rýpne. Snažím se to nevnímat. Taťka má za sebou dobrou kariéru, já se snažím prokopat do ligy se jménem Milan Kerbr mladší.
Budete hodně zklamaný, když nebudete okamžitě patřit do základní sestavy?
Budu rád za každý start, za každou minutu. Jsem mladý a potřebuju nabrat zkušenosti. Do útoku došli noví hráči, Egypťan i Vlček vypadali dobře. Další ještě mají přijít a konkurence bude velká. Totéž na levé záloze, odkud odešel Aleš Urbánek, ale místo něj klub získal Miru Poliačeka.
