A když Pacanda před dvěma roky z Brna odešel, také Jarůšek si myslel, že vyslal svého oblíbence vydobýt si slávu. Jenže nestalo se tak a další složité období v životě fotbalového hračičky bylo na světě.
Jak to dopadlo?
Pacanda, který od dubna nehrál zápas a pouze trénoval s béčkem pražské Sparty, se vrátil na rok do Brna, aby znovu našel bývalou formu.
"Že jsme se znovu potkali, je shoda okolností a náhod," tvrdí Jarůšek.
"Ale jsem rád, že jsem tady," neskrývá Pacanda.
Pane Jarůšku, čekal jste, že se Milan do Brna vrátí už po dvou letech?
Byl jsem přesvědčen, že se chytne nejen ve Spartě, ale i v zahraničí. Dopadlo to tak, že se po sezoně ze zahraničí vrátil, ale ve Spartě nemohl trénovat u prvního mužstva. Potom už jsme oba věděli, že pokud nevyjde žádné zahraniční angažmá, což jsem mu hodně přál, tak se tady v Brně potkáme.
Jak jste oslavili, když jste se dozvěděli, že Sparta Milana do Brna pustí?
Pacanda: Já jsem se to dozvěděl v neděli večer před zápasem s Baníkem v pondělí 11. září, to už moc na žádnou oslavu nebyl čas.
Jarůšek: Odpoledne ani nesměl trénovat, vyšlo to až před půlnocí.
Ale Milan už tehdy byl v Brně, že?
Pacanda: Ano, byl jsem v Brně, ale ještě jsem nesměl trénovat.
Jarůšek: Byl v Soběšicích na soustředění s týmem. Až o půlnoci mělo být jasno, jestli přijde, nebo ne. Tak jsem řekl: Pojedeš s nima, ale trénovat nepůjdeš, když nesmíš.
Pacanda: Ale dojel jsem za nimi až v sedm večer.
Jarůšek: To už jsme si mysleli, že to vyjde. Ale do půlnoci jsme museli počkat. Pak přišla textovka, že to vyšlo, a já druhý den ráno mazal do Prahy vyřídit registračku.
Milane, to jste musel být jak na trní, když jste s mobilem čekal na zprávu, jestli to vyjde, nebo ne?
Pacanda: Potom už jsem věřil, už jsem s tím počítal.
Jarůšek: Akorát jsem se bál, když jsem jel v pondělí z Prahy zpátky do Brna, abych nechytl kolonu. Bylo to tak tak, hráli jsme v 17.15 a já přijel s průkazem kolem třetí. Naštěstí jsem jel Prahou tam i zpátky bez problémů, což se mi dlouho nestalo.
Pacanda: Chybí mi góly, to nadšení z návratu brzdí
Milane, jak teď berete novou etapu v Brně? Jen jako přechodnou, nebo už tu plánujete zůstat natrvalo?
Pacanda: Já jsem se na tuto sezonu v Brně určitě těšil. Akorát mi zatím chybí góly, to mi nadšení z návratu brzdí. Ale jinak jsem rád, že jsem zpátky.
|
Karel Jarůšek - v roce 1978 byl jako hráč u jediného ligového titulu Brna - za československou reprezentaci odehrál 15 utkání - co ho pojí s Pacandou: Ve složitých obdobích na svého oblíbence dohlíží. Jednou si ho nastěhoval domů, nyní mu pomohl k návratu do Brna. - co řekl o Pacandovi: „I manželka se divila, co se o něm píše, když je to tak hodnej kluk.“ |
Je to pro vás v Brně příjemnější i v tom, že tu máte své jméno, a lidé i vedení k vám tak mohou být shovívavější než jinde?
Jarůšek: Takhle přesně jsem uvažoval i já, takhle jsem to taky Milanovi vysvětlil. Pacanda: Já bych hlavně potřeboval dát gól, aby se mi trochu vrátilo herní sebevědomí. Bez toho je hra trochu křečovitá. Poslední zápas v Plzni nevyšel, hlavně první půlka.
Milane, vy čekáte na první gól stejně jako další brněnský idol René Wagner, který se do klubu vrátil po deseti letech. Bavíte se o tom spolu?
Pacanda: Ne, nerozebíráme to.
Jarůšek: Určitě je to pro ně deprimující. Ale u útočníka je strašně důležité, jestli se vůbec dokáže do šance dostat. Jinak je tam na nic. Pak už je to kolikrát o štěstí. Horší by bylo, kdyby hráli alibisticky, ale to u nich nehrozí.
Pane Jarůšku, René Wagner má po vypršení smlouvy i nadále pracovat pro klub. S Milanem plánujete něco podobného?
Jarůšek: Zatím nic. Mohl by jít jedině do Soběšic.
Pacanda: Já jsem na to snad ještě mladej.
Jarůšek: Ale v Soběšicích teď u mládeže nikoho nemají. Ne, to teď nemá cenu. Já věřím, že se u nás rozehraje a bude podávat výkony, které si představuje on i my. Třeba ho připravíme pro zahraničí.
Jarůšek: Byli jsme domluveni. Buď zahraničí, nebo Brno
Můžete prozradit, jak to s Milanovým návratem bylo? Brno dlouho popíralo, že o něj má zájem, ale vy jste měli zřejmě od začátku jasno, že pokud česká liga, tak Brno, že?
Jarůšek: My jsme byli domluvení s tím, že preferujeme zahraničí. A do poslední chvíle jsme se snažili, tedy spíš manažeři, nějaké zahraničí pro něj sehnat. Jenže já už jsem v tom viděl problém, protože Milan od dubna nehrál, Sparta mu nepovolila zápasy. Věděl jsem, že bude mít handicap. A také to tak dopadlo, protože když vás vezmou na testy, tak vás chtějí vidět v zápase, ne jak běháte někde v lese. Thun vypadal slibně, útočníka sháněl, ale ta nerozehranost rozhodla, že se tam nedostal.
Pacanda: Pro mě i pro Spartu bylo zahraničí prioritou. Myslím, že tehdy v tom přestupním termínu měla jiné podmínky. Pak ale padl termín, kdy už se do zahraničí nemohlo, a už i Sparta musela slevit.
Pak se o vás hlásil Zlín, Olomouc a Most. Byly tyhle nabídky pro vás už předem ztracené?
Pacanda: Z mé strany? Z mé strany to bylo předem ztracené.
|
Milan Pacanda - jako miláček brněnských fandů odešel před dvěma roky do Sparty, kde se mu však nedařilo - hrál v Innsbrucku, na jaře mu skončilo hostování, chtěl odejít do zahraničí, když to nevyšlo, vrátil se na rok do Brna - co ho pojí s Jarůškem: Má v něm svého ochránce. Když se zotavoval ze zranění kolena, tři měsíce u něj bydlel. - co řekl o Jarůškovi: „Když jsem potřeboval, tak se mně vždycky snažil co nejvíc pomoct.“ |
Takže v české lize pro Milana připadalo v úvahu jen Brno, že?
Jarůšek: My jsme byli domluvení. Ale oba jsme preferovali zahraničí, bylo tam i Rusko, ale když měl Milan víza, padlo to. Ale i když jsme byli domluvení, nechtěli jsme říct něco, co by se neuskutečnilo.
Jak říkáte, že jste spolu byli domluveni, to skoro vypadá, jako byste byl přímo Milanův manažer.
Jarůšek: To ne, to vůbec ne.
Pacanda: Samozřejmě jsem to musel řešit se svým manažerem panem Paskou.
Jarůšek: Ale spolu jsme se o tom hodně bavili, někdy i každý den.
Pane Jarůšku, jak jste snášel to, jak Sparta s Milanem zametala?
Jarůšek: To nemohlo být příjemný nikomu, kdo se ve fotbale pohybuje. Vadilo mi, že je šizený v zápasech, ani v přátelácích nedostal možnost hrát. Pak se hrozně těžko dokazuje, že umí hrát fotbal, zvlášť někde v cizině, kde ho neznají. Doteďka si myslím, že rozhodnutí Sparty nechat ho, aby trénoval s béčkem bez toho, že by mohl hrát zápasy, bylo přinejmenším zvláštní.
Milane, vy jste dokonce říkal, že se cítíte ještě hůř, než když jste dřív nemohl hrát kvůli zraněním.
Pacanda: Já jsem neřekl, že je to horší. Ale bylo to hodně blbý, když trénujete, ale takový ten vrchol, zápas, je v nedohlednu a žádný v nejbližší době nebude.
Uklidňovalo vás v té době, že jste věděl, že vám pan Jarůšek pomůže? Že nezůstanete bez angažmá?
Pacanda: Určitě. Ale Sparta musela trochu couvnout, aby to vyšlo.
Jarůšek: Ono to nezáleželo na nás dvou, jak říkám, my jsme spolu domluvení byli. To záleželo vyloženě na Spartě a na panu Křetínském. Kdyby neslevil ze svých požadavků, tak by Milan nešel nikam.
Jarůšek: Manželka říkala, že je to hrozně hodnej kluk
Pane Jarůšku, vy jste Milanovi hodně pomáhal už dříve, když se léčil ze zranění kolena. Dokonce jste si jej nastěhoval domů. Proč?
Jarůšek: Milan byl v těžké situaci, myslím zdravotní. Řekli jsme si, že musí trénovat pod nějakým dohledem, tak jsme udělali u nás doma takovou místnost s kolem a posilováním. Neměl jsem čas se mu věnovat přes den, protože jsem trénoval Brno, takže bylo nejlepší, aby bydlel u nás doma, abych na něj měl pak víc času. A mohli jsme v klidu trénovat tak, aby byl trošičku řízený.
Čí to byl vlastně nápad?
Jarůšek: Bylo to oboustranné. On mohl jít k rodičům, ale ti bydleli v Bučovicích, tam bych mohl těžko dojíždět. Takže to nebylo tak, že by byl Milan bezprizorní, to vůbec ne. On má perfektní rodiče.
Pacanda: Pan Jarůšek tohle navrhl první a domluvili jsme se během jednoho sezení. Pro moji rehabilitaci to tak bylo nejlepší.
Milane, vy jste u pana Jarůška bydlel asi tři měsíce, že?
Pacanda: Asi tak nějak.
Jarůšek: Manželka si za tu dobu zvykla, říkala, že jestli máme čtyři děcka nebo pět, že je to jedno. Říkala, že je to strašně hodnej kluk, že je neskutečný, co si o něm novináři dovolí psát. Divila se, že to nemůže být pravda, když je tak hodnej.
Skoro to vypadá, že berete Milana jako dalšího syna?
Jarůšek: Ne, to vůbec ne. Milan má svoje rodiče, kteří jsou perfektní a udělali mu celou jeho kariéru.
Milane, kdy jste k panu Jarůškovi získal takovou důvěru, že jste u něj později neváhal bydlet?
Pacanda: Důvěra asi byla už od začátku. Když jsme se pak postupně poznávali, tak se ten náš vztah postupně, jak bych to řekl, zvětšoval. Nebyla tam jedna nějaká událost.
Narozeniny připomínají registračky a oslavy
Pamatujete si vůbec, kdy jste se poprvé potkali?
Jarůšek: Já jsem bydlel tady v Králově Poli. Jednou jsem byl se psem na procházce a šel jsem se podívat, jak trénují naši žáci. A všiml jsem si jednoho útočníka, tak jsem se ptal, kdo to je, a řekli mi Pacanda. Tak jsem si říkal: Ty vole, to bude dobrej fotbalista.
Pacanda: Já si pana Jarůška pamatuji až později, až v dorostu.
Bylo poznat, že k sobě máte blíž?
Jarůšek: Já si ale zase myslím, že na tréninku jsem nejvíc drbal právě Milana a Švancaru. Jim se líbilo jenom všechno s balonem, ale když jsme třeba byli na běžkách, tak jsem myslel, že se zblázním.
Dá se říct, že víte, co na Milana platí?
Jarůšek: Myslím, že vím, co v tréninku potřebuje, co mu nejvíc prospěje. Ale kdyby se trápil, určitě bychom to spolu rozebrali. Když stál teď první poločas v Plzni za nic, tak jsme si to řekli okamžitě potom.
Jak se vlastně oslovujete? Tykáte si, nebo si vykáte? Z jedné strany je to jasné...
Pacanda: ...ze druhé taky.
Znáte se už dlouho. Víte třeba, kdy má ten druhý narozeniny?
Jarůšek: Tak to nevím.
Pacanda: Taky ne
Jak tedy víte, kdy si máte popřát nebo dát dárek?
Jarůšek: To je v pohodě díky tomu, že jsou u vedoucího mužstva registračky, podle nich to poznám. Navíc to mám uložené v kalendáři...
Pacanda: ...a já to poznám podle toho, že se chystá nějaká velká oslava.
Milane, víte, čím spolehlivě pana Jarůška naštvete?
Pacanda: Když budu brát fotbalovou stránku, tak určitě nějakým laxním výkonem na hřišti. A v té nefotbalové doufám, že už ho nenaštvu.
Jarůšek: To bych byl taky rád.
Pane Jarůšku, vy si vzpomenete, kdy vás Milan naposledy naštval?
Jarůšek: Naposledy? To jsem trénoval v Opavě, když tady byl ten problém s rozbitým billboardem. A mluvilo se i o Milanovi. Já jsem to cestou do Opavy slyšel v rádiu, proto jsem mu hned volal, ale on mi nevzal telefon. Tak jsem si říkal: Já ho zabiju. Potom asi za hodinu volal, tak jsem se zeptal, jak to teda bylo. A jak mi to vysvětloval, tak jsem věřil tomu, že je to tak, jak tvrdí. Věděl jsem, že on není ten, kdyby tam byl alkohol, kdo by ten billboard rozmlátil. To mi pořád nehrálo v hlavě. On se mi to bál říct, že budu hned nadávat. Já jsem ale stoprocentně věřil tomu, jak mi to vysvětloval, protože neměl žádný důvod mi lhát.
Vy jste také jednou vyprávěl, jak vám volali policisté, že Milan řídil opilý, a vy jste hned tvrdil, že to v žádném případě není možné.
Jarůšek: Já jsem jim říkal, že jestli na vás byl drzej, tak to beru, o tom jsem přesvědčenej, že na ně drzej asi byl. Ale s tím alkoholem ať ho vezmou na test. A samozřejmě byl nula celá nula.
To Milanovi tolik věříte?
Jarůšek: On by mi nelhal. Já jsem mu říkal: Pil si? Řekni mi to. Ne, nic jsem nepil. Tak jsem policajtům řekl, ať ho vezmou na krev. A dopadlo to, jak jsem byl přesvědčenej.
Milane, víte, jak Karla Jarůška obměkčit, když se na vás zlobí?
Pacanda: Většinou je na mě naštvaný právem, nikdy se nestalo, že by byl neprávem. Takže se to snažím sám napravit.
Jarůšek: Ale když si to zaslouží, tak na něho vychrlím pár sprostejch slov, to zase jo.
Pamatujete si naopak, čím jste se navzájem nejvíc potěšili?
Pacanda: Těch věcí je hodně, přímo jedna konkrétní mě teď nenapadá. Já jsem rád, že mi pan Jarůšek v těch slabých chvilkách pomáhal. Prostě, když jsem potřeboval, vždycky se mně snažil co nejvíc pomoct.
Jarůšek: Spousta lidí si myslí, že to byla nějaká zátěž, když u nás Milan bydlel. Ale on zapadl úplně v pohodě, s naším malým hrál na playstationu. Když pak odešel, tak nám chyběl. A potěšil mě, jak se zase dostal nahoru.
