Bezprostřední dámu, která bezmála třicet let pracuje na sekretariátu Zbrojovky, nenaláká do Uherského Hradiště ani to, že její 37letý syn se v 17 hodin postaví proti Brňanům naposledy v kariéře.
Před pár týdny totiž člen Klubu ligových kanonýrů oznámil, že v létě ukončí kariéru. „Proto bych tam vnitřně chtěla moc být, ale bojím se, že bych celý zápas probrečela,“ povídá Došková. „Anebo by mě tam kleplo,“ rozesměje se.
Srdíčko matky ligového kanonýra málem nezvládlo už podzimní partii v Brně. Před moravskou bitvou, kterou domácí vyhráli 2:0, jí totiž k šedesátinám přímo na hrací ploše za potlesku tisícovek diváků gratulovali synové Libor a Petr, jenž ve Zbrojovce zastává funkci organizačního manažera.
„Měla jsem nezměřitelný tep a tlak úplně mimo tělo. Zprvu jsem to netušila a kolegyně by vám mohly říct, jak jsem byla rozklepaná,“ vzpomíná Došková na dojemné chvilky. „Musela jsem si dát panáka, abych to nějak zvládla.“
Když ji posloucháte, brzy pochopíte, po kom čahoun zdědil upřímnost a přirozenost.
Než Došek našel fotbalový ráj ve Slovácku, prošel Teplicemi, Libercem či Spartou. A paní Došková coby babička se snažila být nablízku. „Když mi bylo smutno nebo mi třeba zavolali, že je vnučka Deniska nemocná, tak jsem si s odpuštěním vzala do kabelky dvoje kalhotky a sedla na vlak,“ líčí dvojnásobná babička.
Nyní už cestovatelské strasti nezažívá. Libor do Uherského Hradiště dojíždí z rodného Brna.
Na rozlučkové besedě s novináři zmiňoval, že jedná o svém dalším uplatnění ve Slovácku, ale nevyloučil ani možnost, že by mohl brzy rozšířit kolonii Došků ve vedení Zbrojovky. „To bych asi šla do důchodu,“ chechtá se Došková. „Rozhodne se sám. Je přemýšlivý a poctivý a vím, ať bude dělat cokoliv, bude to dělat dobře. Nešel by někam jenom proto, aby něco dělal.“
A jak by víkendová bitva o pozici nejlepšího moravského celku v lize měla dopadnout? „Když dá Libor dva góly a my dáme taky dva, bude to spravedlivé,“ usměje se Došková. „I když my potřebujeme nějaké body na poháry,“ směje se.
