Jasno měl od loňského října.
Tenkrát však neměla končit kariéra jednoho z nejúspěšnějších českých fotbalistů. Měla začínat jeho domácí éra po dlouhém působení v zahraničí.
Tenkrát to pro Jankulovského vypadalo nadějně. Po víc než jedenácti letech oblékl ostravský dres. Když jako náhradník vstoupil na hřiště, jeho tým dal gól a v desátém ligovém kole mířil k teprve prvnímu vítězství v ročníku.
Naděje pro čtyřiatřicetiletého levého záložníka či obránce záhy zhasla. Po sedmi minutách na trávníku. Jen co se dal dohromady po operaci křížových vazů v koleně, vážné zranění si v prvním startu obnovil.
"Když jsem šel na hřiště, byl to krásný pocit. Těšil jsem se, až se vrátím a pomůžu klubu na hřišti. I lidi se těšili, i když jich tehdy nepřišlo tolik, jak jsem očekával. Dali jsme gól, euforie byla velká a vůbec mě nenapadlo, že to tak rychle skončí," vzpomínal.
Profesionální kariéru definitivně ukončil v pondělí po obědě, kdy to oficiálně oznámil.
Jak dlouho jste se rozmýšlel?
Hned v prvních dnech po zranění jsem byl na devadesát devět procent rozhodnutý, že skončím. Druhé těžké zranění během osmi měsíců... Rozhodl jsem se rychle. Jen jsem potřeboval trochu času, abych to všechno vstřebal.
Ani na okamžik jste o svém rozhodnutí nezapochyboval? Neřekl jste si, že se ještě vrátíte?
Ne, takový den opravdu nenastal. Po tom první zranění jsem si ani v tom nejhorším snu nepředstavoval, že se mi to stane znovu. A ještě ke všemu po sedmi minutách na hřišti.
Proč jste konec oznámil s odstupem čtyř měsíců? Nepřemlouval vás někdo, ať to přece jen ještě zkusíte?
Rehabilitoval jsem, mluvil jsem se spoluhráči. Kluci by byli rádi, kdybych jim pomohl. Chtěl jsme to oznámit už dřív, ale říkal jsem si, co kdyby přece jen přišla chvíle, kdy se to zlomí a budu to chtít ještě zkusit. Ale nepřišla. A nikdo mě nepřemlouval.
Mohl jste při svém podzimním návratu udělat něco jinak?
Hodně jsem o tom přemýšlel, ale dneska je už zbytečné se o tom bavit. Asi to byla souhra náhod, možná špatný pohyb, možná jsem ještě nebyl stoprocentně fit...
Viděl jste ze záznamu, jak se vám to stalo?
Nešlo o žádný tvrdý zákrok. Ale probíral jsem to s odborníky a ti vypozorovali, že jsem šel levou nohu dopředu a hodně ji zatížil. Sval asi ještě nebyl stoprocentní.
Neměl jste podezření, že se něco při vašem léčení zanedbalo?
Člověk jen spekuluje, co bylo dobré, co špatné. Tři týdny před tím zápasem jsem byl na prohlídce v Miláně, kde lékaři říkali, že koleno je perfektní. Pak jsem v Ostravě naplno trénoval. Byl jsem přesvědčený, že jsem v pořádku, že jsme do toho já i doktoři dali všechno. Bohužel. Stává se to, i když výjimečně.
Kariéru jste si přál dohrát právě v Ostravě. To se vám v podstatě splnilo, i když jste si to představoval jinak.
I za těch pár minut jsem rád. Fotbal není jen o krásných momentech.
Neuvažujete o tom, že byste hrál za tým v nižší soutěži?
Dneska končím definitivně. Žádná nižší soutěž nepřichází v úvahu. Rekreačně si snad ještě zahraju, až se dám dohromady, ale soutěž už hrát nebudu.
Bál byste se, že si vazy znovu přetrhnete?
Nechci takové zranění riskovat potřetí. Křížový vaz není jako meniskus. Takže končím kvůli zdravotnímu stavu i kvůli rodině. Mám život před sebou.
Co budete dělat? Zůstanete u fotbalu?
Ostrava je město, které mám v srdci. A když jsem se vracel, říkal jsem si, že Baníku pomůžu buď na hřišti, a když to nepůjde, tak i jinak. S novými majiteli jsem v kontaktu, spolupracovat budeme, ale teprve se uvidí, jakým způsobem.
