„Nebudu ta angažmá srovnávat. Co bylo, to bylo a teď jedeme s Olomoucí. Jsme v lize,“ odmítá se zkušený stoper bavit o minulosti.
Dívá se dopředu. A senzační remíza 2:2 v Teplicích, kterou staronováček uhrál díky dvěma gólům v nastavení za 51 vteřin, by mohla Hanáky na startu sezony nakopnout.
Byl to závěr z říše snů?
Můžu být na kluky hrdý, splnili přesně to, co se jim jako kapitán snažím vtloukat do hlavy, že věřit a makat se musí za každé situace a za každou cenu. Doufám, že si dokázali, že je to pravda.
Napodobili jste Manchester United z finále Ligy mistrů v roce 1999. Prolétlo vám to hlavou?
Vůbec, i když si to samozřejmě pamatuju velice dobře. Musí se věřit, nejen ve fotbale, ale i celkově v životě. Pokud nevěříte, tak nic nedokážete. My si vezeme bod za to, že jsme věřili až do 90. minuty.
Skutečně jste věřili, když byla 90. minuta, rozhodčí přidal tři a vy prohrávali 0:2?
No nebudu vám lhát, že jsem v 90. minutě věřil, že vyhrajeme 3:2 nebo remizujeme 2:2. Ale dokud sudí nepískne konec, tak musíte hrát. My hráli. Dali jsme první gól v 90. minutě, psychika je už pak ve hře – zlomí mančaft, co dostane gól, a nakopne ten druhý. Psychická výhoda byla v tu chvíli stoprocentně na naší straně. A musím klukům poděkovat, že jsme to využili.
Nebyli jste po druhé inkasované brance už zlomení, když jste v první půli tři šance nevyužili?
Je pravda, že jsme dostali smolné góly, předtím jsme měli šance, které jsme měli proměnit, ale nedali je a soupeř nás potrestal. To je fotbal. Ale myslím, že to nevypadalo, že jsme byli zlomení, vždyť jsme hráli do konce. Kdybychom byli zlomení, tak to v 80. minutě zabalíme, dostaneme ještě dva góly a jedeme šest hodin domů, takže my určitě zlomení nebyli. Někdo dokonce v kabině říkal, proč jsme nedali ještě třetího. To je ale samozřejmě vtip, to už bychom chtěli moc. Ale já myslím, že remíza byla nakonec spravedlivá, i když se zrodila takovým zajímavým závěrem.
Přitom jste udeřili z čistého nebe. Ve druhém poločase jste už nehrozili jako v prvním.
Nebudu hledat výmluvu, ale přece jen po přípravě šlo o první zápas, hrálo se docela tvrdě. Bylo jasné, že Teplice na nás vyrukují s nepříjemnou běhavou tvrdou hrou. Kluci už toho měli plný brejle, je jasné, že ke konci zápasu už to nebyl takový tlak jako v první půli. Musím ale osobně pochválit všechny kluky, co střídali, protože víceméně přes všechny tři šly obě gólové akce.
A byly jako přes kopírák.
Byly podobný. Dvakrát Choras (Tomáš Chorý) výborně udržel balon, ťuknul to Ordžimu (Michalu Ordošovi), který nahrávkou vyslal Zahradníčka, a koncovka pak už byla na klukách, takže výborný.
Kolik sebevědomí takhle získaný bod napumpuje do týmu staronováčka, který se potřebuje hned na začátku chytit?
V naší partě tomu neříkáme sebevědomí, protože když ho totiž kluci dostanou, myslí si, že jsou mistři světa. Takže to úplně ne. Hodněkrát jsme se poučili, že přehnané sebevědomí je na škodu. Zdravé sebevědomí by mohlo být, ale hlavně je to pozitivní věc do další práce, dalších kol a týdnů.
Co takový kolaps naopak může udělat s Teplicemi, které trénuje David Vavruška, jehož znáte z Liberce?
Může to udělat hodně, ale znám trenéra Vavrušku, který si mančaft srovná a ještě naopak povzbudí. Sice je blbý remizovat v 90. minutě, ale on je právě trenér, který je pozitivní v těchto věcech. Za závěr je nepochválí, v hlavách to bude. Ale od toho je trenér, aby to z nich dostal.
Bylo na týmu hodně vidět, že se po roce zase těší na první ligu?
Samozřejmě. To bylo vidět v prvním poločase. Prvních patnáct minut to bylo zakřiklejší, ale pak jsme přebrali hru a měli šance. Bohužel jsme dostali nešťastný gól. Ale bylo vidět, že kluci mají chuť.
Ukázali jste, že jste na ligu dobře připravení, že to nezabalíte ani za takového stavu v takovém čase?
Ukazuje to především, že tým má morál. Za to jsem rád. Protože kluci jsou mladí, mají toho ještě hodně před sebou. Pakliže s takovýmhle morálem budou hrát každý zápas, můžou se někteří dostat daleko.
