Ve středu dopoledne už pózoval v plzeňské Doosan Areně a s dresem číslo 10, které zdědil po Pavlu Horváthovi. I on hrál kdysi za Jablonec. „Mám k němu velký respekt,“ vyznal se Jan Kopic. Teď to chce s Plzní dotáhnout do Ligy mistrů, stejně jako Horváth.
Váhal jste nad nabídkou z Plzně dlouho?
Jakmile jsem se o zájmu Viktorky dozvěděl, nebylo se o čem rozhodovat. Chtěl jsem se posunout v kariéře dál, to mně Plzeň může nabídnout. A já zase doufám, že jí mohu pomoci.
Co bylo vaší největší motivací?
To je jasné, v Plzni jsou jen ty nejvyšší cíle. Velkým snem každého fotbalisty je Liga mistrů, i já bych si ji chtěl zahrát. A pak samozřejmě obhájit titul. Chtěl bych zmínit i fantastické fanoušky, zaplněný stadion je pro každého hráče motorem.
I Jablonec je hodně ambiciózní. Znamená váš přestup, že mu k Plzni přece jen ještě něco chybí?
Jablonec udělal v poslední sezoně obrovský skok. Nejen kádrově, ale i co se týče zázemí. Pořád si ale myslím, že je Plzeň o krok vpředu. Nejen před Jabloncem, ale třeba i před Spartou.
To vás opravdu zlákala možnost hrát o Ligu mistrů?
Hrála v tom velkou roli. I když vím, že bude hrozně těžké ji vybojovat.
Musel jste nějak osobně přesvědčovat pana Peltu, aby vás pustil?
Ne, to vůbec ne. Před rokem jsme se domluvil, že pokud předvedu ještě jednu povedenou sezonu, že mi nebude bránit v odchodu. A to on dodržel, v tom je borec. Nepotřebujete s ním mít nic sepsaného. Co řekne, to platí.
To bývalý spoluhráč z Jablonce Ondřej Vaněk vás asi do Plzně lákal, ne?
S Vaňousem jsem byl v kontaktu prakticky denně. Měl jsem hodně informací, jak to tady funguje, i to sehrálo roli. On už mi taky hlásil, co všechno tady pro mě zařizuje - byt, místo v kabině. Budu sedět vedle něho. (úsměv)
Nedávno jste se na Islandu potkal v reprezentaci i s pěticí viktoriánů. Měli už tam na vás nějaké narážky?
To ne, přestup se v té době ještě dotahoval. Tak se spíš vyptávali, jak to vypadá.
Máte tady i někdejšího parťáka z jihlavského dorostu Tomáše Kučeru. A mohlo vás být i víc...
Standu Tecla jsem potkal včera. Bavili jsme se o tom, jaká je škoda, že odchází. Ale takový už je fotbalový život. S tím musí každý počítat. Zvlášť v takovém klubu jako je Plzeň nemá nikdo nic jistého.
A co vy, jste připravený, že bude těžké vybojovat si místo v sestavě?
To ví každý, kdo je trošku soudný, že v klubu jako je Plzeň bude velká konkurence. Bude záležet na mých výkonech. Třeba mi právě ten tlak pomůže, abych ze sebe vymáčkl ještě víc.
Budete hrát s dresem číslo deset, který v Plzni nosil léta Pavel Horváth. Nakolik je to zavazující?
Mám respekt, k Pavlovi i tomu číslu. Doufám, že naplním očekávání, která jsou do mě vkládaná. Věřím, že na to mám.
Mluvil jste o tom s Horváthem?
Když jsem se dozvěděl, že je možnost dostat jeho desítku, tak jsem si říkal, že mu radši napíšu jestli mu to nebude vadit.
A jaká byla jeho reakce?
Odpověděl, že se ještě nechystá končit. Že ho trenér Koubek přemlouvá, aby pokračoval. Že si musím počkat. Naštěstí jsem jel zrovna na schůzku s panem Šádkem, který mě ujistil, že šlo jen o vtípek. Klasicky si ze mě Pavel vystřelil a já mu na to skočil. (úsměv)
A kterou jeho vlasnost byste chtěl mít?
Asi přehled ve hře, ten je vynikající.
