"Neumíme si připravit stoprocentní šanci. Působí na nás naprostá neschopnost dát gól," uvedl Cipro. Jedinou branku si Staré Město vstřelilo samo. Čím to? Třeba Tomáš Došek, v minulé sezoně nejlepší střelec týmu. Naběhl si na Zelenkův centr, jindy by jen snadno trknul do míče a dal gól. Ale v sobotu selhal, neodhadl dobře výskok.
Nebo rychlé brejky: kolikrát v sobotu postupovali slávisté v přesile na obranu ligového nováčka, čtyři na tři, pět na čtyři. A vždycky zkrachovali. V 60. minutě Nečas s Ulichem. Oba stáli v gólových pozicích, ani jeden nevystřelil. Ulichovi se nakonec míč zašmodrchal mezi nohama, proto se po italsku vztekal. Pak v podobné situaci Zelenka vypálil, přitom měl po pravé ruce dva volné spoluhráče. Všichni udělali opak toho, co udělat měli. Jak typické pro úvod slávistické sezony. "Chybí nám lehkost, takový impuls, který nás nakopne," tuší záložník Tomáš Kuchař.
Už v předkole Ligy mistrů to bylo podobné. Ázerbájdžánský šampion, nevalný tým Šamchoru, dlouho nestíhal bránit, ale dostal jediný gól. Rázem zní před středeční odvetou důrazné varování: v Baku může Slavii stihnout pohroma. Když vypadne, pošramotí si jméno a ztratí balík peněz. Trenér radí hráčům: zjednodušte hru, dejte kolmou přihrávku, pak se dostanete do šancí a zápas bude náš. Zatím málo platné.
Hravý Ivo Ulich, hvězda loňské ligy, se trápí. Obvykle si nelehký balon zpracuje ladně špičkou kopačky, v sobotu při lize mu nešikovně uskočil do autu. Hraje s nakopnutým kotníkem, není fit, a je to vidět. Celý zápas nevydržel, sám si po hodině a čtvrt řekl o střídání. Podobně je na tom i Radim Nečas, druhý z režisérů, který hrál až druhý poločas. "Čekal jsem, že Slavia po přestávce zaútočí, ale nějak se nemohla dostat do tempa, moc nás netlačila," všiml si Vladimír Malár, útočník ze Starého Města.
"Záložníci mi připadali unavení." Skončil zápas, slávisté se šourali z trávníku, zběžně zatleskali hrstce věrných fanoušků a zmizeli v šatně. Žádná radost. Záložník Lukáš Došek se tvářil bledě. V propoceném tílku kráčel jako poslední, dvakrát si odplivl, setřel kousky trávy z obličeje a lehce zmačkal dres, který nesl v pravé ruce. Ještě se obrátil do hřiště, smutně oddechl a pravil: "Ach jo, zase to nebylo ono." Jako by tím mluvil za všechny.
Nebo rychlé brejky: kolikrát v sobotu postupovali slávisté v přesile na obranu ligového nováčka, čtyři na tři, pět na čtyři. A vždycky zkrachovali. V 60. minutě Nečas s Ulichem. Oba stáli v gólových pozicích, ani jeden nevystřelil. Ulichovi se nakonec míč zašmodrchal mezi nohama, proto se po italsku vztekal. Pak v podobné situaci Zelenka vypálil, přitom měl po pravé ruce dva volné spoluhráče. Všichni udělali opak toho, co udělat měli. Jak typické pro úvod slávistické sezony. "Chybí nám lehkost, takový impuls, který nás nakopne," tuší záložník Tomáš Kuchař.
Už v předkole Ligy mistrů to bylo podobné. Ázerbájdžánský šampion, nevalný tým Šamchoru, dlouho nestíhal bránit, ale dostal jediný gól. Rázem zní před středeční odvetou důrazné varování: v Baku může Slavii stihnout pohroma. Když vypadne, pošramotí si jméno a ztratí balík peněz. Trenér radí hráčům: zjednodušte hru, dejte kolmou přihrávku, pak se dostanete do šancí a zápas bude náš. Zatím málo platné.
Hravý Ivo Ulich, hvězda loňské ligy, se trápí. Obvykle si nelehký balon zpracuje ladně špičkou kopačky, v sobotu při lize mu nešikovně uskočil do autu. Hraje s nakopnutým kotníkem, není fit, a je to vidět. Celý zápas nevydržel, sám si po hodině a čtvrt řekl o střídání. Podobně je na tom i Radim Nečas, druhý z režisérů, který hrál až druhý poločas. "Čekal jsem, že Slavia po přestávce zaútočí, ale nějak se nemohla dostat do tempa, moc nás netlačila," všiml si Vladimír Malár, útočník ze Starého Města.
"Záložníci mi připadali unavení." Skončil zápas, slávisté se šourali z trávníku, zběžně zatleskali hrstce věrných fanoušků a zmizeli v šatně. Žádná radost. Záložník Lukáš Došek se tvářil bledě. V propoceném tílku kráčel jako poslední, dvakrát si odplivl, setřel kousky trávy z obličeje a lehce zmačkal dres, který nesl v pravé ruce. Ještě se obrátil do hřiště, smutně oddechl a pravil: "Ach jo, zase to nebylo ono." Jako by tím mluvil za všechny.
