Hogen odehrál báječný zápas, umlčel kritiky a fanoušky, kteří na něj celé jaro vulgárně pokřikují. První gól vstřelil podél vybíjajícího Poštulky, druhý přidal z penalty. "Když jsem šel na penaltu, zaslechl jsem, jak mi vyhrožují, že když ji nedám, budou mě lynčovat. Ale rozházet mě to nemohlo."
Když třeba hlasatel přečetl jeho jméno v základní sestavě, pár diváků vyprsklo smíchy. Jiní se podivili. Nikdo s ním už nepočítal. "Jsou to lidé z okolí, kteří asi závidí. Nechápu, proč jsem vůbec jezdí. Nadávají, hledají chyby, ale my je neposloucháme. Je jich pár. Místní jsou s námi, ti nám fandí."
Na jaře nastoupil v domácím prostředí ke čtyřem zápasům a už dal čtyři góly. Přitom na podzim hrál jen divizi v rodných Satalicích na pražském východním předměstí. V půlce prosince se podrobil operaci třísel. Trénovat začal až ke konci ledna, kdy se zapojil do přípravy Blšan. "Všichni už nacvičovali s míčem a já běhal jen dlouhé tratě. Nemohl jsem sprintovat," vzpomíná.
Výbušnost, síla mu schází. Sám to přiznává. "Celý zápas vydržím, ale ne v takovém tempu. Třeba teď se Spartou jsem v posledních dvaceti minutách mlel z posledního. Bylo hrozné horko a také byl zápas daleko svižnější než jindy."
Když na jaře liga začínala, Hogen ani neměl profesionální smlouvu. Kdo by také chtěl hráče, který je po operaci, není nejmladší a předtím hrál jen divizi. "Byli jsme domluvení, že to nejdřív zkusím. A podle toho, jak se mi bude dařit, se uvidí dál," podotýká Hogen.
Byl s tím smířen. Mohl být právem naštvaný. Vždyť toho pro Blšany tolik udělal a oni mu nevěřili. "Vedení jsem se nedivil, nemohli přece vědět, jestli budu vůbec na ligu stačit." Všechno zlomil zápas s Plzní, kdy se Hogen podílel na vítězné brance. Mužstvo se pak odrazilo k záchraně. "Hrál jsme na vlastní nebezpečí. Kdyby mi někdo utrhl koleno a musel bych skončit, nedostal bych ani korunu."
Nakonec přesvědčil a dostal smlouvu do konce černa příštího roku. Pak možná skončí v lize. "Uvidím, jak se budu cítit, třeba to půjde další dva roky. Ale jinam nechci. Ligovou kariéru skončím v Blšanech. Prožil jsem tu osm krásných let." Pak zamíří do Satalic, kde s fotbalem začínal. Cizina, kde by si mohl přivydělat v nižších soutěžích, ho neláká. "V Satalicích jsem se vždycky domluvil."
Jenže ta doba ještě daleko. Hogen chce střílet góly v nejvyšší soutěži. Nemůže se dočkat letní přípravy, chce pořádně potrénovat. Kondiční výpadek ze zimy mu chybí. "Když jsem nic nedělal, nabral jsem přes čtyři kila. Musím je shodit, abych se dostal na svých třiaosmdesát. Hned se budu cítit líp."
