Je před půl desátou. Dole v lyžárně už se houfuje zbytek týmu a bere si běžky s hůlkami. "Jestli to dneska bude zase klouzat, jedu zpátky," hlásí obránce Adam Petrouš.
"Nechápu, kdo může na lyžích běhat dobrovolně," diví se útočník Filip Dort. Oba patří k těm, kteří lyžařská soustředění příliš nemilují.
"Hoši, nezapomeňte, že to neděláte pro mě, ale pro sebe," připomíná jim šedovlasý "horský vůdce" Ota Petráček, který vybíral tratě. Krátce před desátou už žene fotbalisty ke kapličce, kde je čeká start další etapy.
Opodál si tiše klape lyžařský vlek, sjezdovka Severák je téměř prázdná. Nad hřebeny se válejí těžká mračna, jimiž sem tam probleskne kousek modrého nebe.
"Jé, kokosy na sněhu," vylétne z hloučku rozpustilých dívek při pohledu na černého brazilského záložníka Hudsona, který se kolem nich šine na běžkách.
Ale pozor, Hudsona nepodceňovat! Na lyžích stál sice v sobotu poprvé, ale dělá velké pokroky. Porce lyžařského tréninku zvládá beze zbytku spolu s ostatními.
Brankáři Zlámal, Hauzr a Uvarenko jsou protentokrát běhání ušetřeni. Místo toho sebou házejí do sněhu kousek před hotelem. Jejich počínání sleduje otec se zhruba ročním capartem, který nemůže pochopit, co to tam ti velcí strejdové dělají.
"Pánové, běháme kolem sebe s balonem a motáme se do kolečka. Komu se nepovede driblink, dá si sto kliků," hecuje brankáře jejich trenér Milan Veselý.
Rozvážný liberecký kouč Ladislav Škorpil se namísto do stopy vydává na zdravotní procházku kolem hotelu. "Já a lyže? To nemyslíte vážně, jsem po operaci kyčlí!" durdí se naoko Škorpil. "Já už se ve svém věku musím vyhýbat nekoordinovaným pohybům."
Lyžařská soustředění zavedl v Liberci počátkem devadesátých let trenér Petržela. Škorpil pak na tradici navázal, se Slovanem je na horách už posedmé. "Lyžování beru jako nabírání kondice v příjemnějším prostředí. Hřiště a trénování v tradičních podmínkách si užijí hráči dost," tvrdí zkušený kouč.
V minulých dvou letech za trenéra Lavičky Slovan na hory nejezdil, místo toho se připravoval ve Františkových Lázních. "Inspirace byla asi ve Spartě či Slavii, ale oba tyto kluby už dneska taky jezdí do hor," říká Škorpil.
Na lyžařské túře tráví fotbalisté každý den 2 až 3 hodiny, jejich výkonnost hlídají sporttestery na zápěstí. "Situaci nám trochu komplikuje vlhký sníh, kluci se hodně nadřou. Doplňujeme trénink posilovnou, máme tu k dispozici i halu," vypočítává člen realizačního týmu Josef Petřík.
Mezi prvními do cíle pravidelně dobíhá obránce Miroslav Holeňák, který vyniká vybroušeným stylem. "Lyžovat jsem se naučil před šesti lety při svém prvním působení v Liberci," přiznává Holeňák.
Během 7 dnů na lyžařském soustředění zdolají liberečtí hráči celkem přes 150 kilometrů v bílé stopě. Z hor sestoupí do údolí zítra a příští úterý jedou na další tréninkový kemp, tentokrát do Nymburka.
|
Profesionální sportovce prohání šedovlasý "vůdce" Dobrá "máza" je základ úspěchu, jak vědí všichni běžkaři. A trefit ji v teplotách kolem nuly, je vůbec to nejtěžší. Ota Petráček jezdí s týmem Liberce coby lyžařský instruktor už od dávných dob kouče Petržely. Letos mu v Jizerských horách pomáhá ještě Jaroslav Kerda. "Namazat pětatřicet párů běžek není legrace," říká Petráček. "Denně to zabere tři hodiny ve dvou lidech. Začít musíme už večer, kdy se do lyží zažehlí podklad a ráno pak mažeme." Trochu se bál, jako noví hráči budou zvládat lyžařskou přípravu, ale teď už je klidný. "Příjemně mě překvapil třeba Brazilec Hudson. Je hodně pohybově nadaný. Samozřejmě jsem mu musel nejdřív vysvětlit lyžařskou techniku, i když neumím anglicky. Akorát mu první den byla trochu zima, tak jsme mu doporučili lepší oblečení." Jak si důchodce poradí s profesionálními sportovci? "Díky letitým zkušenostem a lepším lyžím je zvládám, s výjimkou Míry Holeňáka. Jo, šedesátka, hoši, to není žádná sranda." Pro fotbalisty připravil dva okruhy. Jeden měří 22, druhý 27 kilometrů. "Rád bych vybral na každý den jiný okruh, aby to bylo pestřejší. Jenže pak by si třeba někdo mohl v pádu zlomit ruku a trenér Škorpil by mě zabil," směje se "horský vůdce". Takže kdo chce potkat fotbalisty ve stopě, ještě dnes nebo zítra má šanci. Pravidelná trasa vede od kapličky v Hraběticích do kopce k transformátoru, pak k josefodolské přehradě, na Kristiánov, nahoru na panelovou cestu a přes Hřebínek na Novou Louku, k Blatnému rybníku a přes Kristiánov zase zpátky. |
Holeňák: Lyžovat jsem se naučil až s Libercem
H r a b ě t i c e - Když obránce Miroslav Holeňák před šesti lety poprvé přišel do Liberce, na běžkách moc jezdit neuměl.
"Hráči jako Pavel Čapek nebo Pepa Lexa mi na trati vždycky ufrnkli a já přijel na hotel až hodinu po nich," vzpomíná Holeňák. "Ale pobyty se Slovanem mě vycepovaly. Postupem času jsem se lyžovat naučil a teď už mi to celkem jde."
Holeňák je celkem skromný, v liberecké kabině totiž patří ke špičkovým lyžařům. "Je rychlý, ale navíc má výbornou techniku," chválí ho člen realizačního týmu Josef Petřík.
Jedenatřicetiletý obránce běhá na čele pelotonu, i pro něj je však pohyb ve stopě značným zápřahem. "Není to žádná brnkačka, do kopce za mě nikdo nevyběhne. Běháme na sporttester a mám tam docela vysoké hodnoty," přiznává.
I jeho dokáže hluboký sníh občas vytrestat. "V pondělí to byla hrůza. Nasněžilo a stopa nebyla vůbec upravená. Jednou se mi lyže zabořila do hlubokého sněhu a letěl jsem hlavou do závěje."
Miroslav Holeňák se do Liberce vrátil vloni v létě. Prožil však nešťastný půlrok. Nejdřív nemohl hrát kvůli sporům s bývalým zaměstnavatelem, pak se zranil a sotva se uzdravil, přišlo další svalové zranění.
Na lyžích se teď snaží dohnat poztrácenou kondici, aby si mohl na jaře spravit chuť. Jak sám říká, zdraví je teď pro něj otázkou číslo jedna.
Libereckům fotbalistům neušlo suverénní tažení Lukáš Bauera seriálem Tour de Ski v běhu na lyžích. "Poctivě jsme ho sledovali a už ho nemůžeme ani vidět," žertuje Holeňák. "Ba ne, je to borec. Když teď vidíme, jaká je to dřina, všichni můžeme ocenit, jak je dobrý."
 HUDSON. Brazilský fotbalista Hudson stojí na lyžích poprvé, ale rychle se učí. Za ním se vydává do stopy Bejbl. |
